Christian
Hruď se mi sevřela a oči se mi zalily neprolitými slzami. Poprvé v životě jsem se cítil... slabý.
Slzy. Ty pitomý slzy. Brečel jsem.
"Počkám na váš telefonát," zamumlala Sarah, než vstala. Viktorie rychle zaujala její místo a upravila ručník kolem Mayi . Přetáhla přes ni přikrývku a odstoupila.
Viděl jsem, jak se Maddie dívá na Mayu , její tvář byla jako vždy bez výrazu. Po několika vteřinách beze slova odešla se Sárou.
Sam přišel ke mně. "Můžu tě už zašít?"
Aniž bych odpověděl, postrčil jsem zraněnou nohu jeho směrem. Zuby mi drkotaly, když mi vyjmul kulku a šil ránu. Bolelo to a pálilo jako čert, ale pohled na Mayinu spící tvář bolest mírnil.
Ztratil jsem se v ní a ignoroval jehlu, když Sam skončil. Po kontrole své práce přitiskl na ránu čistý obvaz a vstal.
Sam nic neřekl, jen vyšel z místnosti. Viktorie se věnovala Maye a čelo se jí vrásnilo starostmi.
"Jak je Mie?" Bezmyšlenkovitě jsem se zeptal a odhrnul Maye vlasy z obličeje.
"Spí," odpověděla Viktorie tiše.
Mlčky jsem přikývl. Stalo se toho tolik a já přemýšlel, jak se z toho dostaneme.
Začal jsem přes sebe přetahovat přikrývku, když jsem zahlédl, jak do pokoje vchází Alex. " Léky proti bolesti," zamumlal a podal mi lahvičku s prášky, které přinesl.
"Co říkali Sam a Sára?"
Pokrčil jsem rameny a rychle spolkl prášky. "Co se týče jejich modřin, zahojí se. Sára chce udělat ultrazvuk."
"Christiane, to dítě..."
"Teď ne." Zastavil jsem ho. "Nechci o tom teď přemýšlet. Mojí prioritou je Maya, nikdo jiný."
Když jsem se od něj odvrátil, slyšel jsem, jak si povzdechl. Po několika vteřinách čekání konečně opustil místnost a zavřel za sebou dveře.
Dal jsem Maye pusu na čelo, ovinul jí ruku kolem hrudi a přitáhl si ji zpátky k sobě. Ignoroval jsem pulzující bolest v noze a zavřel oči.
"Je mi to líto, Anděli. Je mi líto, že jsem selhal. Že jsem tě zklamal. Kdybych jen poslouchal. Nevím, jak mi odpustíš, ale slibuju, že už tě nikdy nezklamu," zamumlal jsem do jejího ucha.
"Jsi moje všechno, Mayo. Jen potřebuju, aby ses probudila. Všechno ostatní vyřešíme potom. Slibuju, že tě neopustím," zašeptal jsem.
Ani se nepohnula. Ani sebou necukla.
Její nehybnost mi připadala jako nože zabodávající se do mého srdce. Bolelo mě to za ni.
Jak ubíhaly vteřiny, minuty a hodiny, pomalu jsem ztrácel odhodlání. Oči mi upadaly, a ať jsem se snažil udržet je otevřené sebevíc, bylo to téměř nemožné.
Co to kurva je.
Když se mi rozostřil zrak a já zeslábl únavou, zaklel jsem.
Ještě jednou jsem Mayu pevně objal kolem ramen. Když se mi zavřely oči a zahalila mě tma, konečně jsem pochopil.
Ten zasranej kretén. Zdrogoval mě. Pitomé prášky na spaní.
***
Rozespale jsem otevřel oči. Viděl jsem rozmazaně a přepadl jsem přes okraj bdělosti.
Po několika vteřinách se mé oči konečně přizpůsobily oslnivému slunečnímu světlu. Maya byla stále zabalená v mé náruči, její tělo bylo zakotvené v mém.
Oči se mi rozšířily, když jsem našel svou ruku na jejím kulatém břiše. Na vteřinu jsem zůstal jako přimražený, příliš vyděšený, než abych se pohnul.
V krku jsem měl najednou sucho a polkl jsem přes knedlík, který se mi tam vytvořil. Přitiskl jsem ruku pevněji na její kulaté bříško. Osuška se svezla a já jsem se teď ocitl kůží na kůži s jejím břichem.
Břicho měla pevně napnuté, ale kůže byla stále překvapivě jemná.
Zíral jsem na kontrast své ruky na její kůži. Moje ruka byla velká a drsná, moje dlaň zabírala asi polovinu plnosti jejího břicha. Ačkoli byla dokonce i pohmožděná, vyzařovala krásu.
Stále jsem se díval na Mayino břicho a instinktivně jsem začal třít malé kruhy . Když jsem si uvědomil, co dělám, chtěl jsem ruku odtáhnout, ale zarazil jsem se.
Oči se mi rozšířily a dech mi hlasitě vyrazil z plic.
Co to má sakra být?
Tady. Zase se to stalo.
Poprvé to bylo tak lehké, že jsem to sotva cítil. Ale tentokrát to bylo silnější.
Moje ruka se pohnula, když jsem to ucítil.
Bylo to...?
Naklonil jsem se blíž, můj obličej byl jen pár centimetrů od Mayina břicha. Čekal jsem a v duchu počítal vteřiny.
Když jsem to začal vzdávat, stalo se to znovu. A pak znovu. Tentokrát tvrději. Ucukl jsem a rychle se odtáhl.
"Mami, můžu cítit to miminko?"
Vzala mou ruku a položila si ji na své kulaté břicho. Jakmile se moje dlaň dotkla jejího břicha, ucítil jsem tvrdé kopnutí.
" Ona umí tvrdě kopat," zašeptal jsem.
Ahojky broučci <3. Jak pak se máme??
Co si myslíte, umře Maya a její dítě s ní a nebo se probudí? A když se probudí, jak to bude probíhat? Jasně, že se vše dozvíte, ale zajímá mě váš názůrek?
PS: Mám otázku? Jestli je tu někdo z Prahy? Neznáte nějakou dobrou kavárnu?
PPS: Děkuji za všechno a zase příště <33.
