Domácí učitel - Larry Stylinson CZ

8

„N-no, nevím," pokrčil jsem rameny.

„Jak nevíš? Mě, jako tvoji matku sotva obejmeš a teď ses držel za ruku se svým učitelem, kterého znáš pár dní?" ptala se dále.

„J-já nevím, asi ano. Mami, vůbec mi žádné jeho dotyky nevadí, nevím co se děje," vydal jsem ze sebe přiškrceně.

„Ale to nevadí, jsem ráda, že ses někomu otevřel, broučku. Jsem na tebe pyšná a pan Styles vypadá jako moc hodný muž, vlastně jsem ho už i poznala a působil tak na mě. Myslím si, že jestli to je tvoje volba, tak sis vybral dobře," usmála se na mě.

Vrhl jsem se ji kolem krku, i když jen na chviličku, musel jsem se potom odtáhnout.

„Jsem šťastná, pokud budeš ty šťastný. Chceš to říct Markovi?" zeptala se mě.

„Um-, jestli chceš, tak mu to řekni ty, ale já si klidně počkám, až na to přijde, nebudu mít na to, abych mu to řekl," řekl jsem a po chvilce jsem už šel nahoru.

„A Lou, ber prosím velké ohledy na to, kolik vám oboum je. Je to, můj jediný problém s tímto vším, ale kdyby se něco stalo, byl by to pro Harryho veliký problém," řekla mi mamka.

„Jasně," kývl jsem a běžel jsem do pokoje.

Lehl jsem si tam na postel a fetoval jsem Harryho vůni, která ještě byla na peřině a polštáři.

Šel jsem se po chvilce osprchovat a po chvilce jsem šel spát, protože jsem byl nějaký unavený.

Lehl jsem si do postele a po chvilce na telefonu jsem usnul.

---

Probudil jsem se dost brzy a měl jsem chuť na něco dobrého k snídani. Dal bych si nějaký vajíčka, ale obávám se, že bych to spálil. Dnes je pátek (Omlouvám se, pokud to nesedí), takže bych teď Harryho neměl dva dny vidět, ale pokusím se ho přemluvit, jestli bychom se nemohli vidět i o víkendu.

Napadlo ho, že až přijede Harry, tak by ho o ty vajíčka mohl poprosit, jestli by se mu náhodou nechtělo.

Šel jsem zpět do pokoje, do své koupelny, kde jsem provedl ranní hygienu a v pokoji na mě už potom čekal pan Styles.

„Dobrý den," řekl jsem s úsměvem a šel jsem si sednout za ním na postel, abych ho mohl i chytit za ruku.

„Ahoj, tykej mi už, ty hlupáčku můj," pousmál se a ruku mi s úsměvem stiskl.

„Um-, dal bych si docela míchaná vajíčka, ale bojím se, že kdybych to vařil já, tak bych to spálil. Nechtělo by se ti mi je uvařit?" zeptal jsem se.

„Samozřejmě, že ti je udělám, pojďme," mrknul na mě a ruku v ruce jsme šli dolů, kde jsem si sedl na linku, abych ho mohl sledovat.

„Budeš mě pozorovat celou dobu?" ušklíbl se.

„P-promiň," pípnul jsem, zčervenal a sklopil hlavu.

„Nevadí mi to, jen si dělám srandu, zlato," poladil mě po stehnu.

Dále jsem se na něj tedy díval, mezi tím co mi on vařil snídani. Vypadalo to, že mu to v kuchyni opravdu jde a ví, co má dělat.

„Baví tě vařit?" zeptal jsem se ho.

„Docela ano, i jsem byl v prváku na oboru týkajíc se vaření, jenže jsem potom přešel k tomu, že chci být učitel. Tak jsem skončil tady s tebou a vařím ti před učením jídlo," zasmál se a já s ním.

Nandal to na talíř, vzal jsem si příbory a vzal jsem si jídlo nahoru.

Už při jídle mi Harry vysvětloval různé učivo.

„Zítra je sobota a ty bys neměl přijít, viď?" zeptal jsem se.

„Neměl bych no," přikývl.

„A nemohli bychom se prosím vidět i zítra?" zeptal jsem se a koukal se mu celý červený do očí.

„Jestli chceš, tak můžeš jet dnes ke mně a přespat tam," nabídl mi.

„Jestli by ti to nevadilo, tak klidně," usmál jsem se na něj.

„Samozřejmě, že nevadilo, když ti to nabízím," usmál se a pohladil mě po tváři.

Koukali jsme si do očí a pomalu jsme se přibližovali. Bylo mi jasný, že právě přichází ten moment, kdy bude moje první pusa.

Spojili jsme naše rty a Harry jimi po chvilce i pohnul.

Opřel jsem se o jeho stehno a on mě přidržoval za pas. Líbali jsme se, ale po chvilce jsme se s úsměvem na tváři odtáhli.

„Mám tě opravdu moc rád, Lou," pohladil mě po bocích.

„Já tebe taky, Harry," usmál jsem se a přitulil jsem se k němu.