devotion / oddanost

Londýn 3.část

Faith pohled:
Už tady sedím dvacet minut a Tobi níkde. Ale třeba byly jen záchody obsazeny, protože je tady opravdu dost lidí.
T: ,,Princezno moc se ti omlouvám že si musela tak dlouho čekat, ale na záchodech byla hrozná fronta."
F: ,,Já se nezlobím že si se zdržel bylo mi to jasný že ty záchody nebudou volný."
T: ,,Vynahradím ti ten čas který jsem strávil na záchodě."
Začala jsem se smát, on je tak pozorný. Dopily jsme máslový ležáky a vyrazily k východu.
T: ,,Pojedeme do hotelu abys si se mohla převléknout a pak vyrazíme ještě někam. Co ty na to ?"
F: ,,Dobře to zní zajímavě, ale jen nevím kam mě chceš vzít, vždyť je skoro večer a do obchoďáků ti nepůjdu."
T: ,,Ohh oke, neboj mám něco lepšího, věř mi ju."
F: ,,Věřím ti.

Když jsme přišly na pokoj tak jsem si zalezla do šatny a vybírala jsi večerní outfit. A Tobi si šel vyřídit telefonát, který mu volal v autě, ale tam to nechtěl vzít, prý mě nechtěl zatěžovat jeho hovorem. A když nad tím tak přemýšlím asi bych se mohla taky ozvat Sarah, přeci jenom jsem jí to slíbila. Občas jsem zaslechla Tobiho jsk řve do telefónu.

Tobiho telefonát:
T: ,,Otče já nejsem debil, nemusíš se bát že bych něco udělal."
O: ,,Je to člověk, pochop že jí vystavuješ dost velkému nebezpečí."
T: ,,Očem to mluvíš jaký nebezpečí ?"
O: ,,Ostatní upíři."
T: ,,Otče nemusíš mít strach."
O: ,,Ale já nechci abys byl s ní."
T: ,,Tohle jsme už probírali a já jsem jasně řekl že se jí níkdy nevzdám a věř až jí poznáš změníš názor."
O: ,,Tvá sestra mi taky něco řekla."
T: ,, ......."
O: ,,Slyšíš mě, Tobiasi odpovídej !"
T: ,,Promiň otče, ale už nemám čas chystáme se, musím končit....."
O: ,,Tob....."

Odhodil jsem mobil na postel a sám jsem se svalil. Takhle dlouhý hovor jsem níkdy neměl, ale teď musím vymyslet jak Faith seznámím se zbytkem rodiny, tedy hlavně s otcem a sestrou. V tom se otevřeli dveře od šatny a vyšla nádherně oblečená má princezna.

Faith pohled:
Když dokončil hovor rychle jsem si uvědomila že bych si už měla vybrat co na sebe. A asi po třech minutách jsem si konečně našla něco vhodného na večer. Byl to sice jen obyčejný outfit ale myslím že bude dostačující.

Když jsem vyšla Tobi měl sjel mlsným pohledem a plesk mě přes zadek.

T: ,,Myslím že můžeme vyrazit co ty na to zlato ?"
F: ,,Taky jsi myslím že jsem připravená.

Aouto nás odvezlo ke břechu řeky Temže a my nastoupily na parníček. Na parníku bylo jen pár lidí, takže to bylo po celém tom rušném dni docela příjemné. Šli jsme na střechu ze které byl vydět večerní Londýn, tedy hlavně ty památky které se nachází u vody.
Po půl hodinové plavbě jsme zakotvily pod London Eye. Byl to nádherný pohled ze spodu od Temže.
Už mi začalo být jasný že půjdeme tam na horu.

T: ,,To bude dobrý Faith, není to tak hrozný."
F: ,,Budu ti muset věřit.

V hlavě jsem věděla že za ten zážitek budu muset vydržet, protže to vypadalo dost kouzelně. A hlavně to měl Tobi naplánované tak aby jsme stihly západ slunce přesně když budeme na vrchu.
Nastoupily jsme a hned jsme stoupali pomalu vzhůru. Bylo to tak moc příjemné, sice bylo vidět úplně všude jen kvůli tomu že je to celý prosklený, ale to bylo tak moc pěkný že jsem částečně zapomněla na strach. Užívala jsem si to a hlavně jsem byla s osůbkou kterou miluju. A to bylo hlavný. Vyjeli jsme úplně na vrchol a v tem okamžik opravdu zapadalo slunce. Tobi si mě přitáhl do velice hlubokého polibku. V mém břiše se jakoby roztrhl pytel s motýly a ano vým děje se mi to často, tedy hlavně když jsem s ním.
Polibek byl velice dlouhý, a my byly nuceny se odtrhnout jen kvůli nedostatku kyslíky, ale hned jak se nám plíce znova naplnily znova jseme byly v polibku.

Večer jsme se vrátily na hotel mohlo být tak kolem desátý, byly jsme tak unavený že jsme si dali jen rychlo sprchu a padli do postele vyčerpaním. Za nedlouho jsem usnula v Tobiho objetí.

Ahujky, snd se vám bude líbit tahle trošičku delší kapitola. ❤️