Povědomá tvář [HP, Snarry]

lonely shadows following me

Mladá blondýna v těsném topu si mě zkoumavě prohlížela. "Víš, že vypadáš úplně jako -"

"Ten malej hobit?" přerušil jsem ji a blýskl po ní úsměvem. "Jo, to slyším často. Dáš si ještě Cosmo?"

"Proč ne. A odkud jsi? Máš pěknej přízvuk."

Začal jsem jí míchat drink a s mrknutím ji pobídl. "Zkus hádat."

Poklepala si nalakovanými nehty po rtech. "Když to je těžký. Přízvuky mi nikdy nešly."

"Ale holka, to dáš. Není to tak těžký. A máš dobrou bundu. Fakt sladká."

Zalapala po dechu a ukázala na mě. "Austrálie!!!"

"Jo. Já říkal, že jsi dobrá." Po pultu jsem k ní posunul Cosmo. "Tady to máš."

"Díkes. Já jsem rodilá newyorčanka, kdyby tě to zajímalo," mrkla na mě, sklouzla z barové stoličky a vrátila se ke své skupince.

Pána prstenů mi byl čert dlužnej. Každou chvíli málem dostanu infarkt, protože si někdo na ulici myslí, že jsem Elijah Wood. Rozhodně to je lepší, než ohromené zalapání po dechu následované tím proklatým HarRY POtteR?! Ne, díky. To radši budu rozdávat falešné autogramy a skromně odmítat prosby o přehrání určitých scén. Nejhorší jsou britští mudlové. Nemůžu tomu uvěřit. Vy ste, vy ste, vy ste blekotané londýnským přízvukem je noční můra na entou. Kdybych potkal bubáka, vypadal by jak fanoušek, u kterého není jisté, jestli za největšího čaroděje všech dob považuje Gandalfa nebo Brumbála.

Vzal jsem z pultu ubrousek s napsaným číslem a strčil jsem ho do kapsy. Pak ho vyhodím. Bylo by lepší, kdyby mi plánovala při placení dát pořádný dýško. Snad to třeba dopadne.

Ne že bych je potřeboval. Rodinného jmění mám dost, ale řeknu vám, nesahat na to je mnohem lepší. Je to taková každoměsíční výzva. Snažit se vyžít z toho, co všichni ostatní. Bez berliček. Bez rodinného trezoru. A bez fotografů a novinářů na každém kroku. Jo, s těmi se to nedalo.

Hlavně když člověk ani nemůže naprosto normálně jít do hospody, aniž by to druhý den nebylo rozmázlé v novinách. Pád dětského hrdiny. Pády milují. Jako by se nemohli dočkat, až se mi zhroutí život. Až si všechno poseru. Jo, nebyl nejlepší nápad proklít toho fotografa, co pokryl chodník ledem, aby měl doslovný pád dětského hrdiny. Ale kdo by na mým místě dokázal zachovat chladnou hlavu? Jenže od toho průseru už stačila jen trocha k tomu udělat ze mě hajzla, který se jen se štěstím a spoustou peněz vyhýbá Azkabanu.

Haló? Kdo vás zbavil zlého černokněžníka, když jste se na to sami nezmohli? Kdo obětoval své dětství, abyste mohli nad čajem propírat nejnovější eskapády zlatého chlapce?

New York je mnohem lepší. Nikdo mě tu nezná. Nikdo mě tu nefotí a nepíše o mně lži. Jo, jestli si něco píšou ve Věštci, tak ať si to užijou, ale beze mě.
Být mudlou je lepší.