𝙷𝚘𝚋𝚒𝚝 »Thorin Pavéza«

0.3.

Podívala jsem se na čaroděje který uklidnil všechen povyk. Po chvíli nám podali smlouvu kterou si měl přečíst Bilbo. Podívala jsem se mu přes rameno a pročítala s ním. ,, ... zpopelnění ... Počká zpopelnění?!" Zeptala jsem a otočila jsem se na ostatní a povitáhla obočí na Bofurta a ostatní.

,,No jo. Sežehne ti maso z kostí a ani nemrkneš." Odpověděl mi. Rukou jsem si promnula obličej a podívala se na Gandalfa a potom na bratra. Vypadal, že každou chvíli omdlí. Bofur tomu nepomohl tím že začal popisovat draka. Spražila jsem ho pohledem když můj bratr obravdu omdlel. Skusila jsem ho opatrně zvednout, podepřena jsem ho pod podpaždim a šla s ním do obíváku s krbem. Posadila jsem ho na křeslo a čekala než se probudí. Mezitím přišel i čaroděj.

Když se vzbudil dala jsem mu hrnek s čajem který si ode mě vzal.

,,To bude dobré. Jen mě nechce si chvilku posedět." Řekl Bilbo Gandalfovi. ,,Už jste v klidu seděl až moc dlouho. Pověste mi. Od kdy jsou pro vás ty krajky a matčiny talíře tak důležité? Vzpomínam na mladého hobita, který věčně běhal po lesích a pátral po elfech. Býval venku dlouho. Domů se vracel za tmy, pronásledoval svatojánské mušky. Na mladeho hobita který by nadevše přišel na to ce je za hranicemi kraje. Svět nenajdete ve svých knihách a mapách. Svět je venku." Pronesl vážně čaroděj k němu.

,,Nemůžu se jen tak vrhnout do neznáma! Jsem Pytlík ze dna Pytle." Odpověděl. ,,A co já?!" Zeptala jsem se. ,,Ty cestuješ od té doby co jsi začala chodit a mluvit. Tak mlč." Odpověděl mi bratr. Naštvaně jsem vyfoukla vzduch nosem a založila si ruce na prsou a odešla na chodbu kde jsem uviděla Thorina a Balina. Radši jsem šla do jedné tajné spyže kam si uchovávám maso pro Hedviku. Pár kousků jí dám.

Není pěkně poslouchat za dveřmi ale mě to nedalo a tak jsem poslouchala. Nevědomky jsem se u toho usmívala. Sedla jsem si na zem a opřela se o zeď a zavřela oči.

»»»---------> skipe time<-------«««

Seděla jsem na poníkovi a jela za společenstvem vzadu. Vyčkávala na bratříčka kdy nás zastaví. Nerada bych prohrála skoro u všech své váčky s penězi.

,,Počkej te! Počkej te!" Volal za námi Bilbo. Čaroděj zastavil a tím zastavil ostatní.

Otočila jsem se na něj a usmála se, když jsem vydělá jak nás dobíhá můj mladší bráška. Popohnala jsem trochu poníka abych vyděla na Balina a Bilba který přišel k němu.

,,Podepsal jsem to." Řekl radostně a předal smlouvu Balinovi který si to ověřil. Když si ji ověřil tak Bilba řádně přivítal.

Uchechtla jsem se protože jsem věděla že někteří budou rádi že přišel. Bratr se radostně usmíval.

,,Dejte mu poníka." Řekl mrzutě Thorin. Očividně nebyl nadšení z toho, že jsme tu oba dva.

,,Ne, ne, ne. To není nutné. Děkuji. Budu vám stačit pěšky. Už jsem se na výletech něco nachodil. Jednou jsem šel-" začal vyprávět Bilbo.

,,Bratře teď tě poprsím abys mlčel zas ty. Ano?" Přerušila jsem ho.

Kili a Fili ho zas vysadili na jednoho poníka. Takže nemusel chodit pěšky. Já se jen smála jeho znechucenýmu obličeji.

Jela jsem na konci téhle 'řady' musela na všechny zavolat aby zaplatili.

,,Hej! Kili! Fili! Zaplaťe! Bofurte a Glointe! Vy taky! Dori, Nori, Ori, noták kluci!" Volala jsem postupně na všechny se kterými jsem sazela o to jestli bratr přijde nebo ne. Pomalu jsem chytala sedm váčku s penězi. Ostatně tady lítaly dost váčku s penězi. Slyšela jsem jak čaroděj vysvětluje Bilbovi o co jde.

Přijela jsem k nim a podala Bilbovi kapesník když jsem viděla že hledá ten svůj. ,,Dík, Madison." Poděkoval mi a jeli jsme tak v klidu dál.

Bylo hezké zase sedět na podnikový a projíždět světem. Poslouchat jak si ostatní povídají kde a co zažili.

»»»------------------->🌺🌳🌺<---------------------«««

Jeli jsme několik dní. A řekněme že jsme museli dělat přestávky. Ať to bylo kvůli jídlu a nebo kvůli spánku.

Jeden večer jsme zastavili na menší hoře s jeskyňkou. Všichni jsme si odložili věci, roztáhli se deky kde jsme chtěli.

Seděla jsem na kraji hory a dívala se po loukách, letesech, prostě po všem co tu je. Usmála jsem se nad tím jak Hedvika létala. Otec mi vyprávěl že s některými zvířaty se může navázat tak silné pouto že může cítit jejich chovatel to co zvířátko.

Otočila jsem se tehdy když můj bratr vstával. Šel k poníkům a já šla zas blíže k ohni se zahřát.
Najednou se ozvali zvláštní zvuky jako by to byli -

,,Co to bylo?" Slyšela jsem jak se zeptal Bilbo bratrů.

,,Skřeti." Odpověděl hnědovlasý trpaslík. Tak skřeti? Jo? Podívala jsem se s úsměvem na Filiho a Kiliho a oni zas na mě. Všichni tři nás napadlo asi to stejný. Neznatelně jsme na sebe kývli. A tak se domluvili. Trošku ho postrašíme. I když za co udělám sennou nebude bavit pár dní, ale což musíme se trochu pobavit.

,,Skřeti?" Zeptal se vyděšeně bratříček. ,,Hrdlořezy." Vysvětlil blonďaček. ,,Budou tu v okolí tucty. V pustinách je jich spousta." Dodal Fili. ,,Útočí pár hodin po půlnoci. Rychlé a potichu. Žádní křik, jen spousta krve." Dovyprávěl Kili.

,,Noták! Kluci nestrašte ho. Však ho ještě více vyděšený než byl přet tím." Ozvala jsem se. Ale usmívala se s nimi protože jsem věděla jaký strach mu určitě nahnali.

,,Myslíte si že je to vtipné? Že útok skřetů je legrace?" Ptal se jich přísný hlas Thorina a já věděla, že  je v pohybu a je dost naštvaný tím co jeho synovci řekli.

,,Thorine oni to tak přece nemysleli." Bránila jsem je a zvedla jsem se ze země na kterou jsem si sedla a otočila se na něj.

Jen se na mě zamračil a odešel na kraj hory. Jasně! A když něco řeknu já tak se urazíš Pavézo! Co? Ptala jsem se v duchu sama sebe.

,,Nic si z toho nedělejte. Thorin má víc než kdo jiný důvod skřeti nenávidět." Pootočila jsem hlavu na Balina. Jen na chvíli, potom jsem vrátila pohled k trpaslíkovi o kterým mluví.

,,Potom, co drak obsadil Osamělou Horu. Se král Thror pokusil dobít zbytek dávné minulosti království trpaslíků. Morii." Začal vyprávět Balin. ,,Náš nepřítel nás však předběhl." Na chvíli se odmlčel. Jakoby se ponořil do svých vzpomínek na ten den.

,,Moria padla legií skřetů, vedených odporným náčelníkem jejich plemene. Azogem Nezvetitelem. Ten obrovský skřet z Gundabadu. Přísahal, že vyhladí Durinův lid. Začal tím že uťal hlavu králi.

Thrain. Thorinuv otec žalem zešílel. Zmizel. Zajal či zabili? To není známo. Zůstali jsme bez vůdce. Porážka a smrt. To bylo před námi.

A tehdy jsem ho spatřil. Mladého prince trpaslíků, který se postavil bledému skřetovi. Bojoval proti němu úplně sám. Přišel o meč. V rukou pouhou větev dubu jako štít

Azog znesvetitel toho dne zjistil že Durinův lid nebu tak snadné zničit. Sebrali jsme sílí a zatlačili skřeti spět.

Náš nepřítel byl pořážem. Ale nebylo co slavit. Žádné noční zpěvy. Počet padlých byl nezměrný jako náš žal. Několik z nás přežilo.

Tenkrát jsem si řekl: To je on, jeho mohu následovat. To je on, koho nazvu králem." Dovyprávěl nám Balin.
Otočila jsem se na něj a smutně se usmála. Tolik mrtvých a kvůli čemu? Kvůli tomu aby se mohli vrátit aspoň ten zbytek co zbyl měl nějaký azyl? To se nikdy nedozvím.

,,A co bledý skřet?" Zeptala jsem se se zájmem. ,,Co se s ním stalo?" Dodal za mě Bilbo.

,,Odplížil se do díry ze který vylezl. Nepřežil. Neřád. Už je to dávno." Odpověděl nám Thorin který k nám šel pomalim krokem.

Viděla jsem jak se na sebe čaroděj se starým trpaslíkem na sebe podívali. Že by žil? Ale to není možné. Nebo je?

4.8. 2022