𝙷𝚘𝚋𝚒𝚝 »Thorin Pavéza«

0.6.

Popošli jsme dál od ostatních aby nás malí rozhovor nikdo neslyšel.

,,Proč jste s námi jela? Oba víme že jste nepodepsala smlouvu. Tak proč tu jste nikdo vás nenutil s námi jít." Zeptal se mě. Pokrčila jsem rameny.

,,Věděla jsem že bratr půjde. A tak jsem s rozhodla jít s vámi chci ochránit svého mladšího bratra." Odpověděla jsem mu. Jen tupě přikývl na srozumění.

Najednou se jsme slyšeli výt vrka. Všichni jsme najednou zpozorněli. A jsme v maléru! Prolétlo mi hlavou.

,,To jsou vlci?" Zeptal se vystrašeně Bilbo.

,,Vlci? Ne to není vlk." Odpověděl mu Bofur. Najednou se ozvalo vrčení za kterým jsme se všichni otočili. První vrk na nás zaútočil. Co nejrychleji jsem vytáhla meč z pochvy a zasekla mu meč do tlami po chvíli mu rozsekla hrdlo.

Viděla jsem jak Fili natahuje tětivu na svém luku a vypustil o chvíli později šíp který se zabodl do druhého vrka co byl za mnou a Thorinem.

Dwalin ho po tom co se vrk skutálel zabil. Tohle nedává smysl přece nás nemohli tak rychle najít nebo ano?

,,Vrčí zvěd! Skřeti smečka nebude daleko!" Zavrčel Thorin. Podívala jsem se na dva čaroděje. Gandalf vypadal naštvaně, podle mě za chvíli vybouchne a začne se ptát.

5, 4, 3, 2, 1... Teď

,,Komu jste řekl o vaší výpravě? Kromě rodiny? " Řekl rozzlobeně Gandalf. Co jsem říkala? Naštvaný čaroděj. Protočila jsem nad ním oči a založila si ruce na hrudi.

,,Nikomu." Odpověděl trpaslík vedle mě zatím klidným hlasem.

,,Ptám se komu!" Zeptal se znovu Gandalf.

,,Nikomu. Přísahám! U Durina co se to tady děje?" Zeptal se Thorin. Potom mi to docvaklo. Pronásledují nás asi od začátku.

,,Pronásledují nás Thorine. Musíme se odtud dostat." Řekla jsem všem, při tom se podívala po ostatních.

,,Nejde to! Nemáme poníky." Ozval se z kopce Ori. Ale né!

,,Já je odlákam." Ozval se Radagast.

,,Jsou to vrci z Gundabadu! Doženou vás Radagaste!" Namítla jsem. Všichni se na mě podívali, trpaslíci s mým bratrem zmateně a dva čarodějové se na mě usmáli.

,,A já mám králíky z Rozgobelu. Jen ať to zkusí." Odpověděl mi nadšeně Radagast.

Po tom co vyjel na svých saních z lesa, se smečkou vrků v patách, tak jsme toho využili a dali se na útěk. Jen tak tak jsme se vyhýbali smečce vrku. Když jsme se schovali pod jednou menší skálou, tak se nad námi ozvalo vrčení.

S Kilim jsme se na sebe kývli na srozumění. Oba jsme vytáhli šíp a luk. Vyšli jsme z pod malé sklali a namířili na svůj cíl. Oba rychle zemřeli, ale udělalo to hluk.

A jsme v háji. Pokud teď neutečem tak jsme mrtví.

,,Pryč! Rychlé!" Zavelel Gandalf a hned nato se vydal pryč. S radostí jsem běžela za ním s ostatními v patách.

Skončili jsme až u skály, kde nás obklíčili že všech stran. Pozdě jsme si všimli že se Gandalf někam vytratil.

,,Tudy, vy blázni!" Zavolal na nás Gandalf u skály. Ukázalo se, že tam byla nějaká jeskyně.

,,Pospěšte te si! Dělejte!" Pobízela jsme všechny. Při tom jsem snažila střílet z luku. Skoro všichni dolů naskákali až na mě a Kiliho.

,,Dělej, Kili! Skoč! Budu hned za tebou." Zakřičím na něj, při tom nevědomky přestanu střílet a luk se šípem namířím k zemi.

Rychle kolem mě proběhl a skočil za ostatní. Naposled se rozhlednu a otočím se k jeskyni s úmyslem do ní skočit, tak jako ostatní.

Najednou jsem ucítila, při skoku do jeskyně, v ramenu ostrou bolest. S nadáváním jsem dopadla do pokleku v jeskyni. Bohužel se šípem v rameni a dost nehezkými nadávky na skřety.

,,Vytáhněte někdo ten šíp z mého ramene, prosím." Poprosím bolestně skrze zaťaté zuby. Rychle ke mě přispěchal Bofur a sáhl na šíp až u mého ramena.

,,Jsi si jistá, Maddie?" Zeptal se mě ještě, pro jistotu Bofur. Jen jsem neznatelně kývla hlavou a sledovala jak se ostatní prozkoumávají jeskyni.

,,Doháje, Bofurte!" Zahalekam překvapeně. Ten šíp vytáhl ve chvíli, kdy jsem se rozhlížela a nedávala pozor. Ohlédla jsem se na něj, při tom jsem si promnula rameno ze které mi tekla proudem krev.

Někteří trpaslíci se po nás ohlédli, ale dal si nás nevšímali do té doby než se ozval Dwalin s tím, že ta chodba ve které je někam pokračuje.

Bofur mi pomohl se zvednout na nohy a šli jsme všichni chodbou, které ani nevíme kam vede. Po celou cestu co jsme šli jsem si z jedné strany přidržovala ránu.

5.7. 2023