Jen adopce

27.

*den před svatbou*
Nemůžu uvěřit, že je to tady. Tak rychle to uteklo. Dnes se seznámím se stylistkami a kosmetičkami. Florian bude něco probírat s fotografem.
Dneska mám taky mojí vysněnou rozlučku se svobodou.
Nasnídala jsem se a v mém pokoji už čekaly kosmetičky. Byly 3.

,,Ahoj. Tak já jsem Candice."

,,Já jsem Betty. Tohle Hanna a Annie. Dnes ti uděláme skin-care a nehty, co ty na to?"

Mohlo jim být tak 25. Vypadaly jako dobré kamošky.

,,Tak jo, to zní pěkně."

,,Tak se tu posaď zlato a jdeme na věc!"

Měla jsem na sobě mátovou masku, nakonec jsem se nechala přemluvit i k masce na vlasy. Nohy jsem měla v akvárku s rybičkama, které mi pojídaly starou kůži. Cítila jsem se jak v lázních. Mezitím mi holky dělaly nehty, které vypadaly takto:

Šaty s botami už jsem měla vybrané.

A účes by podle všeho měl vypadat takto, ale ještě uvidíme, jestli to můj stylista uvidí stejně:

Betty tam se mnou zůstala jako poslední. Byla mi i nejvíc sympatická.

,,Ty už taky půjdeš?"

,,Jojo. Uvidíme se zítra."

,,Počkej! Nevíš o nějakém kvalitním klubu někde poblíž?"

,,Dneska do jednoho poblíž jdu. Není úplně luxusní, ale stačí, když máš občanku. Mají tam skvělé drinky. Ty ještě nemáš naplánovanou rozlučku se svobodou?"

,,Ne. Vlastně nemám s kým jít."

,,Tak jo. Hele, uděláme to tak, že tě oblíknu do nějakejch sexy šatů, dám ti lehkej make-up a řeknem tomu tvýmu snoubencovi, že jdeme vyzkoušet ven kontrasty barev. Počkej a on nemá náhodou rozlučku se svobodou?"

,,To je možný. Půjdu se podívat dolu."

A měla pravdu. Bylo půl osmé večer a na stole byl vzkaz, že bude zpátky do rána, ať se hezky vyspím.

Nachystaly jsme se. Měla jsem na sobě červené šaty se zlatými řemínky a vlasy jsem si navlnila. Zlaté jehly jen podtrhly můj vzhled a je čas vyrazit.

,,Tak půjdem?"

,,Jasně. Máme všechno?"

,,Jo. Klíče mám, mobil mám, umíš řídit?"

,,Dokonale. Proč?"

,,Vyzkoušíme moje auto, pojď."

Zavedla jsem jí do garáže a když Betty přestala mojí audi obdivovat, nasedli jsme a já se nemohla dočkat.

Dostaly jsme se do klubu a já do sebe lila už třetí koktejl. Byly vynikající.

,,Že je to tu super?"

Betty se snažila přeřvat hudbu a rozhovory ostatních.

,,Jo. Pojď tančit!"

,,Jasňačka! Běžim!"

Vzala jsem si svoje pití a lámanou chůzí jsme se vydaly na parket.
Smály jsme se už ani nevím čemu a bylo to super.
Betty pak musela jít na záchod a já jsem se tam vlnila sama. Zrovna jsem si chtěla jít objednat další koktejl, ale ucítila jsem na bokách něčí ruce. Snažila jsem se je sundat, ale nešlo to.
Otočila jsem se a zamnou byl nějakej pán a slizce se usmíval.

,,Vlň se dál kotě. Pak mi ho můžeš vykouřit, protože mi z tebe stojí..."

,,Ne děkuju. Pusťte mě."

,,Ale, ale kočička vytahuje drápky."

Pak sjel rukama níž až na mů zadek a zmáčkl mi ho.
Okamžitě jsem chtěla uskočit,ale alkohol mě zpomaloval.

,,Nechte toho, pusťte mě!"

,,Pššst, se mnou si to užiješ!"

,,Pusť mě ty nechutnej slizoune!"

,,Ale no taak."

Pak ale celý klub ztichnul a rozesoupila se cesta až k nám. Do klubu pak vešlo pět mužů v černém obleku, za kterém stoprocentně byly zbraně a včele byl Florian.