Jakoby nebyl zítřek

332 7 0
                                    

Vlastně jsem nic necítila, nevěděla jsem o sobě a ani nevěděla to jestli žiju nebo ne. Co si budeme radsi bych byla aby byl konec. Kluci mi budou chybět. Hlavně Petr. Ze začátku jsem si o něm myslela bůh ví co, ale byl to on kvůli kterýmu jsem se tady zdržela.
Z tohohle uvažování mě probudí mumlání vedle mě. Zlehka otevřu oči a poslouchám osobu která dokončuje svůj monolog.
... vlastně za všechno mužů já a ani nevíš jak moc mě to mrzi. Ten den jak jsme se pohádali.. byl jsem naštvaný, protože to co se stalo na těch zachodech... něco jsem cítil a bal jsem se že ty ne. Proste si to nedokážu asi přiznat. Nedokážu si přiznat, že tě asi miluju. Dokončila osoba.
Podle hlasu jsem poznala že je to Petr. Držel mě za ruku a koukal do země.
Taky jsem něco cítila a nedokázala jsem si to přiznat. Řekla jsem potichím hlasem a koukala na Petra.
Med.... tyvole, vyděsila jsi mě. Promiň že jsem tě probudil. Řekl. Vypadal tak vystrašeně a dělal jak kdyby pravě nic neřekl.
V pohodě... kde je Martin?  Zeptala jsem se.
No.. už jsi tady 2 měsíce a Martin tady nemohl furt sedět i když by rad, ale má toho teď hodně.
Tak jsem se přemluvil, abych tady mohl být. Řekl a nekonci se usmál.
Dekuju. Řekla jsem a usmála se.
TAKŽE VŠECHNO ZASE OD ZNOVA.

Návrat na planetu zemiWhere stories live. Discover now