Návrat na planetu zemi

Jsme plní chyb jak věty

Všechna pozornost byla na nás dvou.
Stála jsem tam jak zkameněla a nemohla jsem se ani hnout.
Promiň. Začal se mi omlouvat Petr.
Nezmohla jsem se ani slova, dostala jses totální stres z lidí, kteří na náš koukali.
Rozeběhla jsem se z budovy a utíkala neznámo kam.

Ráno*
Nic si nepamatuju a všechno mě bolí. Úplně všechno. Ležím někde u lesíka.
Co to kurva? Ok tohle už je divný, co tady dělá Petr?!
No dobré ráno. Slyším hlas vedle mě.
Co se stalo? Řekla jsem vystrašeně.
Omlouvám se,že jsem tě včera naštval. Řekl omluvně.
Doprdele, musím jít. Zvedla jsem se a rychle utíkala k budově kde byl včera koncert. Proč? Protože jsem si uvědomila, že máme rodinou sešlost.
Jsem tady. Začala jsem řvát přes celou budovu.
Kde jsi byla?! Ani nevíš jakej jsem o tobě měl strach. Přišel ke mně Martin.
Všichni jenom seděli a koukali na mě jak kdybych přišla z Marsu.
Sorry za ten včerejšek, tak trochu mi přeplo, neměla bych pít. Řekla jsem a přitom jsem se na všechny koukala omluvným výrazem.
Ještě si o tom promluvíme.. , ale teď musíme jet. Řekl Martin a šel pomalu k autu
V tu ráno rozrazil dveře Petr.
No to ti to trvalo... jedeme. Řekl Martin a nasedl do auta.
Všimla jsem si že je dneska nějaký nervní.. takový nebývá. Ok chápu další den další můj průser, ale na to už je zvyklí. Spíš je nervózní.. a já se mu nedivím, taky jsem dost nervózní.

Všichni jsme nastoupili do auta a vyjeli jsme. Vlastně to bylo jako minulou cestu. Já usla, Petr neměl sluchátka, takže jsem mu jedno pujčila. Všichni zpívali, ale nějaký výjimky tam byly. Martin nezpíval a já s Petrem neprohodila ani slovo.

Po 2 hodinách*
Ok jsme zase u toho nechutného paneláku.
Popravdě líp mi bylo v přírodě.
No to je jedno, na Martinovi jde vidět jak je víc a víc ve stresu. No nedivím se mu za hodinu tam máme být a taky se bojí že tam přijde Petr s klukama, protože ty tam chodí docela často chlastat.
Jdeme na horu a já hned zaběhnu do pokoje.
Vzala jsem si nový věci a hned šla do sprchy.
Vysprchovala jsem se ,trochu namalovala, učesala a hodina pryč. Super.

Ok pomalu jdeme k restauraci, kde už určitě všichni sedí, protože jdeme jak je zvykem o půl hodiny později. Jsem strašně ve stresu, sice ne tak moc jako Martin, ale jde to na mně taky dost znát.
Vejdeme do restaurace a jak jsem říkala, všichni tam sedí.
Ahoj.. Pozdravím potichu a bez toho abych se na ně koukala si jdu sednout.
Martin si sedne hned vedle mě a mlčky sedí.
Necítím se tady vůbec dobře. Klepu nohou protože jsem nervózní a dívám se do země.
Natála na mě celou dobu koukala, jak kdyby mě chtěla zabít.
Sama pro sebe jsem si říkala co jsem ji udělala. Nakonec jsem stejně dospěla k tomu, že takhle kouká na všechny,doufám.
Otevřeli se dveře a já se podívala kdo právě vchází.
Jsem v prdeli spíš je v prdeli Petr.
Koukám že se Petr a kluci rozhodli zrovna dneska chlastat...