Návrat na planetu zemi

Anděl v podobě svlečený

Je ráno a mě šíleně bolí hlava.
Chytnou se za hlavu a napiju se vody, kterou mi někdo nejspíše ráno přines. Zvednu se z postele a jdu rovnou čarou do kuchyně, kde slyším hlasy.
Čus. Pozdraví mě všichni sborově.
Zdar. Chytnu se za hlavu, která mě tak bolí a jdu si sednout ke stolu.
Neviděla jsi někde Petra? Zeptá se mě David.
Měla bych?Zeptám se a položím si hlavu na stůl.
Nevím, včera se s námi nevrátil. Řekl David.
Já bych to nehrotil, znáš ty jeho chvilky. Řekl Martin, který se následně věnoval spálením vajíčkám.
No jo, ale to by se muselo něco stát. Řekl David a sedl si vedle mě.
Co by se mu mělo stát? Zvedla jsem hlavu ze stolu a poslouchala co mi na to kluci odpoví.
Já nevím, když měl nějaký problémy s holkou nebo něčím takovím, vždycky potřeboval čas a tak se proste vypařil.
No nic já se jdu projit. Řekla  jsem a rychle zmizela.
Šla jsem se projít a počas toho premyšlela co se mu mohlo stat.
Je to kvuli tomu co se stalo mezi náma? Ptala jsem se sama sebe.

Prochazela jsem se asi 2 hodiny když jsem se rozhodla že pujdu za klukama. Šla jsem rychlím korokem, protože jsem chtěla zjistit, jestli už se Petr vrátil.
Rychle jsem vyběhla schody a otevřela dveře od bytu. Viděla jsem kluky sedící v kuchuni a Petra ktery sedí na gauči.
Šla jsem k němu a postavila se před něj.
Jseš normální, víš jakej o tebe meli strach kluci? Ani chvíli jsem neváhala a začala po nem řvat.
Ty jsi o mě strach nemela? Řekl bez jediný emoce.
Teď se nebavíme o mně, ale o tobě. Řekla jsem a otočila se na kluki, kteří nás bez jediného pohybu sledovali.
Nemáte se o mě starat, nikdo se neprosil. Řekl petr a vstal z gauče.
Kam si myslíš že jdeš? Zapojil se do toho Martin.
To už nemužu jít ani do pokoje?! Řekl Petr a zabouchl za sebou dveře.
Jdu za nim. Vstal Dominik, chtěl jít za Petrem, ale já ho zastavila.
Počkej, ja tam pujdu. Řekla jsem a otevřela dveře od Petrova pokoje.
Ten tam seděl na posteli a pil vodku.
Prostě se nemůžeš jen tak sebrat a odejít anižby jsi nikomu nic neřekl. Řekla jsem a sedla si k němu na postel.
Ten jenom dál seděl a koukal se do zdi.
Víš mám tě fakt ráda. Řekla jsem a celou dobu jsem se na něj koukala.
Ten ale dál nereagoval.
No dobře, taky jsem o tebe měla strach. Vypustila jsem ze sebe.
To mě mrzí. Řekl bez jakýchkoliv emocí.
A teď jestli tě můžu poprosit, vypadni. Řekl.
Au to bolélo. Řekla jsem si sama pro sebe.
Můžeš mi vysvětlit co to s tebou doprdele je?! Zvedla jsem se a začala na něho řvát.
Vypadni. Řekl klidně a dál pil vodku, kterou měl v ruce.
Nesnáším tě. Řekla jsem a na jeho přání odešla z pokoje.
Co se stalo? Ptal se Dominik, na což jsem neodpovídala a šla do pokoje.
Zavřela jsem za sebou a lehla si na postel.
Co když jsem to celý posrala a už se semnou nikdy nebude bavit. Začala jsem si sama sobě vyčítat.
On mě dostal z mích sebevražedních sklonů.
Byla to jenom chvilka a už jsem pociťovala to, že moje myšlenky to udělat znovu sílý.