Návrat na planetu zemi

Chceme podpis

Petr vypadal jak kdyby už byl zvyklí. Přišel ke mně a pomohl mi vstát. Poděkovala jsem mu a šla si na chvíli sednout. Strašně se mi motala hlava.
Měla by jsi si něco dát. Přišel ke mně Petr.
Já vím.. Řekla jsem,až jsem skoro šeptala.
Viděla jsem,jak chce něco říct, ale v t tom nás přerušil David.
Hej lidi. Dneska má koncert Viktor Sheen, co jet?
Všichni to odsouhlasili a jediná já jsem mlčky přemýšlela. Všimla jsem si že se poslední dobou moje stavy zhoršují. Jo Petr a kluci mi s tím dost pomohli, ale i tak. Až moc přemýšlím.
Co ty na to Madi? Vyrušil mě Martin z přemýšlení.
Jo jasný klidně. Řekla jsem. To přeci nemůžu odmítnout. Miluju jeho hudbu mám spoustu oblíbených písniček,třeba jako Virtuální drogy, ibalgin, Cizí sny, instantní čubky, nostalgie, stíny atd. Je jich fakt strašně moc.

Všechno jsme sbalily a vyrazili směr Brno. Mezi tím se nic moc nestalo. Vlastně to probíhalo jako před tím. Kluci zpívali přes celý auto. Já s Petrem jsem se dělila o jedny sluchátka. Jediný co se změnilo bylo to, že jsem usla Petrovi na rameni. Ups.

Probudila jsem si tím že jsem slyšela bouchnuti dveří u auta.
Promiň, nechtěl jsem tě probudit. Řekl David a podíval se na mě omluvným výrazem.
V pohodě. Řekla jsem a promnula si oči.
Jo a tobě promiň že jsem ti usnula na rameni. Mohl jsi mě odstrčit nebo něco. Řekla jsem a podívala jsem se na Petra.
To je v pohodě, nestěžuju si. Řekl a usmál se jak sluníčko.
Ok to bylo divný. Řekla jsem si sama pro sebe a my dál pokračovali v cestě.

Asi po dvou hodinách jsme přijeli na místo. Bylo tam strašně, ale že strašně moc lidí. Už teď jsem věděla že to bude průser. První z auta vystoupili kluci, jako Martin, David, Calin atd. Všichni se za nima rozeběhli a začali prosit o fotky a všechno možný. Šlo vidět že hodně z nich čeká hlavně na Petra aka Steina který semnou pořad sedí v autě. Okej jde to na mě. Je tady hrozně moc lidi a já začínám mít úzkosti. Začala jsem se klepat jak kdyby jsem právě měla umrznout.
Hej, hej to je v pohodě jsem tady s tebou, to zvládneš. Řekl Petr a usmál se. Chytil mě za ruku a pomalu semnou vycházel ven z auta. Všechny pohledy padli na nás dva a na naše ruce. Začala jsem cítit tlak na hrudníku a začala se mi motat hlava. Toho si Petr všimnul a tak mě ihned vzal do náruče a šel semnou pomalu do budovi. Všichni na něho pokřikovali, že chtějí podpis atd., ale on si toho absolutně nevšímal a zkratka všechny holky se na mě koukali jak na vraha, no jako příjemný to úplně nebylo.
________________________________