New Girl [HP FF]

22

,, Eliz mohla by si nachvíli?“ zatáhl mě Remus za ruku po kouzelných formulích. Ve tváři byl celý bledý, výraz měl ovšem kamenný s odhodlaným výrazem neprozradit mi o co se jedná.

,, Jo jasně.“ podívala jsem se na něj zaskočeně.

Prošli jsme několikati chodbami jen v tichosti. Byl slyšet jsen náš dusot nohou jak jsme pelášili pryč.

,, Reme kam to vlastně-“ zasténala jsem když jsme vycházeli tak padesáté schody.

,, Zachvíli jsme tam uvidíš.“ měl pravdu za pár minut jsme se objevili před portrétem lidské velikosti. Na obraze byl postarší čaroděj držící v ruce nějakou věc. Podívala jsem blíž abych rozpoznala lahvičku s lektvarem.

,, Ale to je přece-“

,, Ano kostirost. Na tom obraze je Jamesův předek.“ usmál se a pohlédl čarodějovi do oči.

,, Kamenná lebka, smutné srdce. Komu pak se to věřit nechce?.“ poklepal na levou stranu obrazu v místě kde měl čaroděj ruku.

,, To je heslo aby jsme se dostali dovnitř. “ dodal když si všiml mého zmateného výrazu. Skutečně se portrét odklopil a Rem mě pobídl abych ho následovala.

Jakmile jsme vešli do úzké chodbičky za portrétem, chodba se opět uzavřela  a nastala černoucí tma. Šáhla jsem po hůlce a neverbálně použila formuli Lumos maxima.

,, Dobrý nápad.“ přikývl uznale a procházel dál. Po pár metrech se začala chodba rozšiřovat. Zanedlouho se nám naskytl pohled na maličkou místnost se čtyřmi křesly, vyhaslým krbem, malou knihovničkou ve které bylo nacpáno spousta knih a starým zaprášeným kobercem.

,, Páni. Bradavice mě nepřestanou překvapovat.“ vydechla jsem, když Remus ve stejnou chvíli namířil hůlkou na krb ve kterém splál oheň.

,, Vítej v tajném útočišti pobertů kde vznikaly a stále vznikají ty nejtajnější nápady a žertíky. Posaď se bude to nadýl.“ ukázal na křeslo nejblíž u krbu a sám si sedl na protější. Zavrtal svůj pohled do koberce a začal vyprávět.

,, Když jsem začal chodit do Bradavic bál jsem se, že mě ostatní nepřímou mezi sebe kdybych jim pověděl moje tajemství. Snažil jsem se to skrývat ale...ve třetím ročníku to kluci odhalili. K mému překvapení mě nazavrhli. Rozhodli se mi pomoci. Víš Eliz já...jsem vlkodlak. Chápu, že mě za to odsoudíš, jenom bych tě chtěl poprosit aby si o tom nikomu neříkala.“ promlouval pamalu a tiše. Zároveň šlo každé slovo slyšet zřetelně.

Měla jsem slzy v očích.,, Reme jak sis mohl myslet, že bych tě za to mohla odsoudit? Mám tě ráda stejně jako předtím, jsi skvělý člověk.“ vstala jsem a objala ho.

,, Děkuju.“ po zjizvené tváři mu stekla slza.

,, Řekni mi prosím, kdo ti to udělal?“ zeptala jsem se pochvíli.

,, Když jsem byl malý napadl mě vlkodlak Šedohřbet. Můj táta pracuje na ministerstvu. Jednou byl Šedohřbet předvolán před starostolec. Byl obviněn za pokousání dvou kouzelníků. Převlékl se za mudlu a když přišel před soud všichni si mysleli, že je to jen mudla který se omylem zatoulal. Mysleli si to všichni kromě mého táty. Poznal určité vlkodlačí rysy a navrhl aby byl Šedohřbet zadržen do úplňku. Ostatní se mu jen vysmáli no a táta v rozčílení prohlásil, že jsou vlkodlaci jen nelidské stvůry a měli by být odděleni od společnosti.“

,, To je strašné, jak to jen mohl říct?“ vydechla jsem.

Remus zakroutil hlavou a pousmál se. ,, Můj táta je skvělý člověk. Chápu ho, ten názor zastává vetšina kouzelnické společnosti. Každopádně Šedohřbeta to prohlášení namíchlo a rozhodl se tátovi pomstít. Jakmile ho propustili zjistil, že má syna. Tedy mě. Bylo mi tehdy asi šest let když se to stalo. Šedohřbet se snažil a nejspíš stále snaží vybudovat armádu vlkodlaků. Napadal malé děti a odnášel je od svých rodičů aby je mohl vychovat podle svých pravidel. Když se chystal napadnout mě myslím, že mě nechtěl odnést ale zabít. Jednoho chladného večera když jsem spal na mě zaútočil. Nemohl jsem se nějak bránit prostě jsem ležel na posteli cukal sebou a křičel. Viděl jsem v jeho očích jak si to užívá. Táta uslyšel hluk a v rychlosti byl v mém pokoji. Několika omračovacímí kouzly Šedohřbeta vyhnal a zachránil mi život. Na pokousání ovšem do teď neexistuje žádný lék. Čas plynul a ze mě se stávala čím dál tím větší krvelačnější bestie. Tátu s mámou opustili všechny představy na to, že bych někdy mohl začít chodit do Bradavic. Milovali mě pořád stejně ale  už jsem nebyl nikdy obyčejný chlapec. Před mými jedenáctými narozeninami se objevil Brumbál. Nabídl mi studium v Bradavicích. Kvůli ochraně ostatních studentů byla vysazena vrba Mlátička pod kterou vede tajná chodba do Chroptící chýše. V té jsem trávil každý úplněk. Madame Pomfreyová mě vždy doprovodila ke vstupu a přišla pro mě zase ráno. Vzala mě na ošetřovnu a tam se o mě pokaždé starala.“

,, Co s tím ale mají společného kluci?“

,, Všechno ale zároveň nic.“ usmál se na mě.

,, Tak tomu nerozumím zrovna nejlíp.“

,, Přišli na to sami, že jsem vlkodlak. Chtěli mi pomoct. Jsem jim za to doteď vděčný. A tak se v pátém ročníku stali zvěromágy. Vlkodlak totiž zaútočí jen na lidi. Zvířatům nic neudělá. Stali mými společníky při přeměnách. A na základě toho na jaké zvíře jsme se změnili jsme si dali ty známé přezdívky. James který se mění ve vzdatného jelena si říká Dvanácterák. Sirius neboli Tichošlápek se mění ve velkého psa a Červíček tedy Peter jak jistě víš, ten se mění v krysu. Byli mi velkou oporou. A tak se stali moje přeměny těmi nejlepšími večery v Bradavicích. Po čase jsme se trochu otrkali a začali vylézat z Chroptící chýše na pozemky školy.“ povzdechl si.

,, A to trvá až do teď? To všechno?“ Remus jen přikývl. Všechno to zapadalo do hromady. Ty přezdívky, jizvy které měl pokaždé po úplňku výraznější. To jak se všichni dnes nervózně tvářili a pobledli.

,, Reme díky, že jsi mi to všechno řekl. Kdyby si potřeboval nějak pomoct, stačí říct.“

,, Díky Eliz jsi vážně skvělá holka. Jsem rád, že jste se s Siriusem dali dohromady. Ještě jsem ti ani nepogratuloval.“ natáhl ke mně ruku.

,, Díky.“ zasmála jsem se.

,, Půjdeme si do knihovny udělat úkoly?“

,, Jo, rovnou si sestavím žebříček co si každý den až do zkoušek musím zopakovat.“ procházeli jsme chodbou zpět až k portrétu.

,, Hmm...to je dobrý nápad. Nejspíš to udělám taky.“ zamyslel se Rem a vedl mě po schodišti až ke knihovně která byla poměrně blízko.

,, No teda, jak si můžeš všechny ty chodby pamatovat?“ zeptala jsem se užasle když jsme prošli zkratkou a objevili se před knihovnou.

,, No to víš. Člověk si to zamatuje když je tady skoro sedm let. Hele třeba támhle o sto metrů vedle jsme poprvé obarvili paní Norisovou. Bylo to hned druhý den školy.“ usmál se nad vzpomínkou a ukázal napravo od dveří knihovny.

Vešli jsme do knihovny a vydali se ke stolkům kde by jsme si mohli napsat úkoly. Potkali jsme někoho koho bych v knihovně opravdu nečekala. James a Sirius si poctivě vyhledávali informace a dělali si své úkoly a eseje.

,, No páni. Není to jen halucinace?“ zasmála jsem se.

,, Myslím, že jsou reální.“ díval se na ně s otevřenou pusou a pobaveným úšklebkem.

Lily se na oba mateřsky usmívala a hladila Jamese po vlasech.,, Výborně Jamesi si šikovný.“ líbla ho na tvář když dokončil svou práci.

,, Mně nebudeš dávat pusu, že ne?“ odsunul se Sirius trochu od Lily.

,, Jistě, že ne.“ protočila svoje kukadla.,, Jak se tak dívám už to máš taky hotové. Výborně chlapci.“ k mému překvapení vytáhla z brašny sáček s piškoty a dala hrst Siriusovi. Sirius se na ni koukal s blaženým výrazem a ujídal jeden za druhým.

,, A co já?“ zamračil se James jako malé děťátko.

,, Neboj příjde na tebe hned řada Jamie.“ a podala mu taky.

To už jsme s Remusem vyprskli smíchy.,, No tohle.“ smál se Rem.

,, Toho si nevšímejte kluci neumí ocenit pilnou práci.“ zaškaredila se na nás Lil.

Přisedli jsme si k nim a dodělali si své úkoly. V knihovně jsem zůstala o trochu déle abych udělala mně a Siriusovi tabulku co si zopakovat na zkoušky OVCE, které se kvapem blížili.