New Girl [HP FF]

13

,, Eliz probuď se.“ ozval se jemný dívčí hlas.

Pomalu jsem otevřela oči. Spatřila jsem Lilyin šklebící úsměv. Zašklebila jsem se na ni naoplátku a s přáním dobrého rána jsem vešla do koupelny. Teď mi to došlo.

S úšklebkem jsem se dívala na dveře od koupelny. Dávám Eliz 10 sekund než si to uvědomí co je dnes za den. Z koupelny se ozval jásavý výskot. Dveře se rozletěly a z nich vyběhla smějící se černovláska.

,, Proč si mi neřekla, že je dneska zápas?!“ usmála jsem se na Lily a v euforii ji objala. Tak jsem se na ten zápas těšila. Konečně ukážu co všechno umím.

,, Čekala jsem než si to uvědomíš.“ culila se na mě Lily.

,, Tak jdem na snídani ať to stihnem.“ vydala jsem se ke dveřím.

,, A to jdeš jako v pyžamu jo?“ dívala se na mě pobaveně.

Teď už převlečená jsem se společně s Lily vydala do Velké síně. Celou cestu jsem básnila o famfrpálu. I když mě určitě vůbec neposlouchala nechala mě vypovídat.

,, Tak co připravená na zápas?“ ani jsem se nemusela otáčet. Byl to James který na mě právě mluvil.

,, Jasná věc.“ otočila jsem se na něho se šťastným výrazem ve tváři.

Čekali jsme v šatnách James naposled vysvětloval taktiku. Nastřílet co nejvíc gólů a potom už je to jen na Jamesovi.

Utkání mezi Zmijozelem a Nebelvírem  bylo vždycky velmi napínavé. Už týden před zápasem byli mezi těmito kolejemi ještě větší nepokoje než obvykle.

Zbývalo pár sekund než konečně vyletíme na hřiště. Najednou na mě dopadla nervozita.

James si toho očividně všiml. Objal mě a pošeptal mi ,, Eliz ty to zvládneš, si skvělá střelkyně a i kdyby jsme prohráli přál bych si aby sis to hlavně užila. Nebude na tebe nikdo naštvaný. Jsme tým takže to můžu skazit i já, že nechytnu zlatonku. Hlavně se uklidni a nandej jim to. My to vyhrajeme.“

,, Děkuju Jamesi, si skvělý.“ naposled jsem ho stiskla v objetí a potom ho už pustila.

Zmijozelští hráči už byli na hřišti. Teď začal Sirius vyvolávat jména našich hráčů.

,, Je to tady na řadu přichází Nebelvírský tým. Jako skvělý odražeči nastupují Sam a Abby McLarenovi. Výborný brankař George Bush. Jistě paní proferko vždyť já nenadržuju...Ohromní střelci David Leans, Max Bell a naše nová hvězda Eliz Rowle! No a samozřejmě už ho můžeme vidět, legendární chytač James Potter!“ při mém oslovení mi zacukaly koutky jakoby mi to dodalo všechnu ztracenou sílu. Nervozita ze mě všechna opadla. Přepadla mě opět touha po vítězství. Byla jsem připravena udělat proni všechno.

,, Madam Hoochová vyhazuje camrál a utkání začíná! Camrálu se chopila Eliz, výborně! Ne vážně paní profesorko říkám to objektivně. Eliz vyhazuje a je to Gól! 10:0 pro Nebelvír! Jestli to půjde takhle dál vypadá to na jasné vítězství!“

Takhle to šlo dál už se hrálo hodinu a všichni už byli vyčerpaní. Nechtěla jsem to však vzdávat. Chytila jsem opět camrál a letěla co nejrychleji ke třem obručím.

,, Eliz se chopila camrálu a řítí se k obručím, střílí a je to gól 150:70 pro Nebelvír! Právě Eliz má na střelách velký podíl! Ale co to?! Malfoy odráží potlouk přímo na Eliz! Ty slizáku! Eliz! Pozor!“ slyšela jsem Siriusův výkřik. Než jsem stihla zareagovat udeřil mě potlouk do hlavy. Přestala jsem vnímat cítila jsem jak padám z koštěte. Před očima jsem měla tmu. Najednou jsem vpadla do říše snů a nic necítila.

,, Eliz!“ vykřikl jsem z děšeně a běžel za ní.

,, Pane Blacku! Okamžitě se vraťte! Musíte komentovat zápas!“ volala na mě profesorka McGonagallová. Nevnímal jsem ji a běžel dál až k Eliz. Byla u ní už madam Pomfreyová.

,, Bude v pořádku?“ zeptal jsem se se slzami v očích.

,, Pane Blacku vezměte slečnu Rowle a odnesete ji hned na ošetřovnu.“ na nic jsem nečekal a uchopil Eliz do náruče. Byla lehoučká jak pýrko. Srdce jí bušilo jako o závod. Běžel jsem s ní za madam Pomfreyovou která byla překvapivě rychlá.

,, Hlavně ji neupusťte!“ řekla ještě. Zachvíli jsme byli u ošetřovny rychle rozevřela dveře a běžela do své kanceláře nejspíš pro nějaké lektvary. Opatrně s největší jemností co jsem dokázal jsem ji položil na postel, posadil jsem se vedle ní a sledoval její bílí obličej. Z očí mi proudem tekly, slzy, přece to nemůže být její konec. Měl jsem o ní takový strach. Začal jsem si uvědomovat, že mi na ní záleží. Mám ji rád. Nemůžu o tak skvělou osobu přít.

,, Pane Blacku! Vraťte se!“ křičela zoufale za Siriusem profesorka McGonagallová stojící po mém boku.

,, Nebojte paní profesorko já to vezmu za něj!“ řekla jsem urychleně a stoupla si před mikrofon.

,, Slečno Evansová vždyť neznáte pravidla.“

,, Echm...tak tedy. Ten míč co se jim hází má Max proti němu letí nějací zmijozelští hráči. Max střílí tou věcí a je to gól 160:70! James ovšem nějak zrychluje za ním letí i Regulus Black. To bude určitě ta...ježiš jak se to jmenuje? Zlatonka! Ano je to Zlatonka! James natahuje svojí ruku div ji nevykroutí a má ji. Vyhráli jsme! Nebelvír vítězí! Ale samozřejmě sláva vítězům a čest poraženým nezapomínejme na to.“ urychleně jsem vběhla na hřiště a skočila Jamesovi kolem krku.

,, Byl si úžasný! Prostě neskutečný!“

,, Děkuju Lily.“ zadíval se mi do očí a usmál se. Lehce jsem se začervenala. Byl to tak příjemný pocit.

,, Pojď musíme na ošetřovnu za Eliz!“ popadla jsem ho za ruku a mířila s ním k ošetřovně. Až teď jsem si vzpomněla na svoji nejlepší kamarádku! Jsem to, ale pitomá vážně! Snad je všechno v pořádku.

Madam Pomfreyová na ni mířila hůlkou a šeptala různá složitá zaklínadla. Díval jsem se na ni se zachmuřeným pohledem. S Malfoyem si to ještě vyřídím! Co jí to u Merlina provedl?! Najednou přestala kouzlit a sklopila k ní svůj dosud pevný pohled.

,, Bude v pořádku? Uzdraví se!? Není mrtvá?! Madam Pomfreyová tak už něco konečně řekněte prosím!“ díval jsem se na ni zlomeně.

,, Bude v pořádku za pár dní se probudí a bude zase jako rybička.“ usmála se na mě vřele.

,, Za pár dní?! Dní?!“

,, Ano pane Blacku můžete být rád, že se probudí vůbec!“ nevěřícně jsem se na ni podíval...kdyby jí nepomohla, možná už by se neprobudila.

Vstal jsem a udělal něco co bych v životě nečekal, že udělám. Objal jsem bradavickou ošetřovatelku. Právě tu ošetřovatelku kterou jsem několik let vytáčel. Byla nejspíš v šoku, mlčky jsem se od ní odtáhl a posadil se vedle Eliz. Vzal jsem si drobnou ručku Eliz do těch svých. Díval jsem se na ni jako na anděla ani jsem si nevšiml, že madam Pomfreyová už tady nestojí.

Dveře se znovu otevřeli a v nich byli James s Lily. Podíval jsem se na ně se zmučeným výrazem.

Lily vydechla a rychle se rozběhla k Eliz. Z očí se jí začali valit slzy. James stál ve dveřích jako opařený.

,, Neboj Lily madam Pomfreyová slíbila, že se za pár dní vzbudí.“ křečovitě jsem se na ni usmál.

James se konečně pohnul. Přešel k posteli a díval se na Eliz. Z očí mu začali téct slzy jako před chvílí mně. Lily k němu přešla a jemně ho objala. Jelikož byla, ale droboučká neopřela si hlavu ani o Jamesovi ramena. Můj drahý Dvanácterák jí položil hlavu do vlasů a užíval si příjemnou chvíli se svou životní láskou.

Stočil jsem pohled opět k Eliz. Do tváře se jí začalo konečně vracet trochu barvy. I když byla v hlubokém spánku vypadala překrásně. Překrásně? Počkat co? I když je to pravda, sluší jí to i obvykle. Ovšem teď vypadala jako princezna z jedné mudlovské pohádky.