New Girl [HP FF]

16

,, Eliz!“ objala mě okamžitě Lily jakmile jsem vystoupila z vlaku. Na nástupišti čekala společně s Poberty.

,,Rád tě zase vidím Eliz.“ přidal se James, postupně mě všichni objali.

,, Tak co prázdniny?“ zeptal se Peter po chvíli chůze.

,, Vlastně to nebylo až tak špatný jak jsem si myslela.“ usmála jsem se když jsem si vzpomněla na onen večer strávený s Regulusem. Byli to zatím její nejlepší Vánoce.

,, Vážně?“ podivil se Sirius.

,, No ano, ale to jen díky tvému bratrovi.“ usmála jsem se.

,, Mému bratrovi?“ zeptal se chladně Sirius a sundal ruku z mých ramen.

,, Siriusi jsme jenom kamarádi, navíc je to tvůj bratr. Chápu, že nenávidíš své rodiče. Mám to se svou matkou a otcem stejně, ale vždyť Regulus není jako oni. Proč mu nedáš šanci?“ lítostivě jsem se na něj podívala.

,, Tak to se pleteš, není to moje rodina! Vykázali mě z rodu rozumíš? Né, že by mě to zrovna obtěžovalo. Není to můj bratr!“ ohradil se na mě naštvaně.

,, Eliz tohle bych zrovna nerozebíral-“ ozval se James náhle, ale já ho přerušila.

,, Proč si na mně vybíjíš zlost já za to přece nemůžu!“ řekla jsem směrem k Siriusovi zvýšeným hlasem.

,, Možná kdybys o tom nezačala mluvit tak bych naštvaný nebyl!“ křičel na mě.

,, Možná kdyby sis uvědomil, že jsem jenom odpovídala na tvou otázku tak bys po mně vůbec nemusel křičet!“ odpověděla jsem mu s náznakem vzteku. Bylo mi líto, že ho rodina vykázala. Nemusel si, ale na mně vylívat vztek.

,, Nemusíš se do toho vůbec plést nikdo se tě o názor neprosil! Můžu se ke své rodině chovat tak jak chci! Ty taky nesnášíš svou rodinu tak proč mě poučuješ?!“ rudnul zlostí.

,, Hele uklidněte se, zbytečně se hádáte.“ snažila se to usměrnit Lily.

,, Kdybys dobře poslouchal říkala jsem jenom, že je Regulus fajn! O tvých rodičích nic takového netvrdím ani o zbytku rodiny!“ kříčela jsem už taky.

,, Chceš snad říct, že si s mým bratrem něco měla, že ho tak dobře znáš!“

,, Si snad padlý na hlavu! Řekla jsem, že jsme jenom kamarádi nic víc! Už dlouho se mi líbí někdo jiný víš!“ křičela jsem rozzuřeně.

,, Tak to je mi ho vážně líto! Být s takovou nánou jako si ty bych nechtěl nikdy nic mít!“ z očí mi začaly téct slzy. Jak mi mohl něco takového říct.

,, Tak to zabolelo. A nemusíš nikoho litovat po tomto s ním nic mít nebudu.“ řekla jsem zlomeně a rozběhla se k hradu.

,, Eliz počkej!“ volala za mnou zoufale Lily.

,, To si neměl Tichošlápku.“ ozval se ostře Remus.

Člověk kterého jsem měla tolik ráda mi teď řekl, že jsem k ničemu. Zlomilo mi to srdce. Už ho nechci ani vidět. Běžela jsem po hustém sněhu který pod mýma nohama hlasitě křupal.

,, Eliz jsi v pohodě?“ ozval se slabý, starostlivý hlásek u mých záclon.

,, Ne...“ pípla jsem do promočeného polštáře od mých slz.

,, On to tak nemyslel, byl naštvaný jinak by to nevypustil z pusy. Eliz vždyť tě má rád.“ posadila se Lily na okraj mojí postele.

,, Už ho nechci nikdy vidět.“ otočila jsem se na ni.

,, Lidé občas řeknou něco ve zlosti čeho potom litují.“ povzbudivě se usmála.

,, Lily ty to nechápeš? Zlomil mi srdce.“ zašeptala jsem a z očí mi vyhrhly další slzy.

Smutně se na mě podívala a objala mě. Zabořila jsem hlavu do jejích rezavých vlasů. Slzy se mi z očí neúprosně valily. Byli plné smutku a utrpení. Proč jen to udělal?

,, Bude to v pořádku.“ opakovala Lily pořád dokola a šeptala mi uklidňující slůvka.

,, Děkuju Lily.“ odtáhla jsem se od ní po několika minutách.

,, Nechceš si s ním promluvit? “ zeptala se váhavě.

,, Ne, ne. Jestli se mnou bude chtít mluvit musí přijít sám a až příjde ta správná doba tak mu možná odpovím. Do té doby jako bych ho neznala. Prostě ho budu ignorovat.“ usoudila jsem.

,, Myslíš, že je to dobrý nápad?“ nadzvedla pravé obočí.

,, Ano je. Nehodlám se s ním do té doby bavit. Vážně mi ublížil, nechci abych měla plané naděje. Jestli mu na mně alespoň trochu záleží tak příjde.“ pokusila jsem se o úsměv.

,, Jak myslíš.“ pokrčila ramena.

,, Nejspíš už půjdu spát jsem po dnešku nějak vyřízená. A ještě jednou ti děkuju Lily.“

,, To nestojí za nic. No tak já půjdu ještě do společenky. Tak dobrou.“ zářivě se usmála a vyklouzla z pokoje.

Uhodila jsem sebou do postele a rázem usnula. Bylo toho na mě moc, chtěla jsem jen na chvíli na všechno zapomenout.

,, Ach Elizabeth je mi z tebe na nic.“ odfrkl si.

,, Proč mi to děláš nic jsem ti přece neudělala?!" z očí mi tekly slzy.

Stála jsem na pár centimetrech úzké zídky. Sirius mě držel pod krkem. On stál na zemi a měl kamenou tvář, bezlítostě na mě hleděl.

,, Kdybych tě pustil byla by to dostatečná výška, aby to byli tvoje poslední minuty života.“ pohrdavě na mě pohlížel.

,, Vždyť jsem ti nic neudělala.“ opakovala jsem stále dokola. Nohy a ruce se mi klepaly. Stála jsem tam v bílé noční košili. Na těle jsem měla husinu. Od strachu a od chladu. Ledový severní vítr foukal všemi směry.

,, Zničila si mi život! Kvůli tobě jsem nemohl být šťastný! To ty za to můžeš!“ křičel, jeho slova mi mrazila srdce.

,, Tak už to udělej pusť mě! Už mě zbav toho trápení!“ sýpavě jsem zakřičela.

,, Taky, že ano.“ řekl klidně. Pustil mě, popostrčil dozadu a já padala do černé temnoty.

Rychle jsem otevřela oči. Zalil mě studený pot a začala jsem zrychleně dýchat. Porozhlédla jsem se kolem. Stále jsem byla v našem pokoji. Seděla jsem na posteli, budík ukazoval šest hodin a světlo letmě pronikalo do pokoje. Lily ještě stále spala.

Byl to sen nic víc. Opakovala jsem si stále dokola cestou na snídani.

Usedla jsem za nebelvírský stůl a hleděla do prázdna. Nevnímala jsem věci okolo. Stále jsem přemýšlela o tom co se mi zdálo. Co když se mi ten sen snažil něco říct. Vždyť já jsem mu, ale nic neudělala.

,, Eliz jsi v pohodě?“ otočila jsem se seděl vedle mě James a smutně se na mě díval. Ani jsem si nevšimla, že přišel.

,, Co ti budu povídat. Je mi to líto, vlastně nechápu co jsem mu udělala. Dokud se mi neomluví mám v plánu ho ignorovat. Mám právem být na něho naštvaná.“ odpověděla jsem mu.

,, No to jo, ale oba dva jste se rozhodli dělat to samé.“

,, Jak to myslíš?“ povytáhla jsem obočí.

,, Oba dva se chcete ignorovat tak dlouho než se vám ten druhý omluví.“ upřesnil.

,, Tak to bude nadlouho, já se mu nehodlám omlouvat.“ podívala jsem se zpátky do mého plného talíře.
,, vlastně mě z něho přešla chuť k jídlu.“ vstala jsem a bez dalších slov odešla do učebny přeměňování.