New Girl [HP FF]

3

Ráno jsem s probudila ve stejné pozici jako sem usla. Jediná změna byla ta, že Jax tady nebyl. Modlila jsem se aby mé společnice které pokoj obívali spali nebo byli už nejlépe pryč.

Roztáhla jsem závěsy a uslyšela od každé postele oddechování. Vzala jsem své věci a zmizela v koupelně.

Převlékla jsem se do hábitu, učesala se a pod oči jsem hodila korektor. Poté jsem si udělala linky a dala si koženou tašku plnou učebnic na rameno. S povadlým výrazem jsem se vydala vztříct svému osudu.

Sešla jsem schody a rychle jsem prošla společenskou místností. Nevšímala jsem si nadávek na mou osobu a vyšla otvorem.

Procházela jsem hradem a pletla si chodby. Když už jsem myslela, že se nikdy k velké síni nedostanu, vyšla jsem s chodby a našla ji. Konečně.

Najednou mi někdo skočil na záda a ozval se dívčí hlásek.

,, Jak se máš Eliz“ zeptala se.

,, Mám se dobře Charlotte a co ty? “ zalhala jsem. Charlotte se mi spustila ze zad a usmála se.

,, Super, mám spoustu nových kamarádů“ řekla a vkráčela semnou do síně.

Posadili jsme se ke stolu a naložili si snídani.

Do síně začali létat sovy. A bohužel jedna byla i pro mě. Už zdálky jsem poznala sovu mé matky. Předemnou přistála obálka zapečetěná rodinným erbem. To nebude dobrý. Otevřela jsem obálku a vytáhla z něj papír na kterém bylo napsané:

Elizabeth Odrey Rowle! Jaktože si v Nebelvíru! No počkej to si ještě odskáčeš!

Odrey Liliana Cassandra Rowle.

Když jsem to dočetla papír vzplanul. Na ruce se mi oběvili rány. Strašně to bolelo. Charlotte vypískla.

,, Je to v pohodě nebolí to“ znovu jsem zalhala a vykouzlila si na ruce obvaz který trochu bolest utišil.

,, Vážně? “ podívala se vyděšeně na moji ruku.

,, Jo zakriju si to jen kvůli infekci“ usmála jsem se na ni. Jde vidět, že musím doma lhát pořád. Toto by mi jinak neprošlo.

,, A měla by si už jít ať stihneš první hodinu“ vykouzlila jsem na tváři falešný úsměv. Jakmile Charlotte odešla z mého pohledu tvář se mi zkřivila v bolest. Vydechla jsem a otočila se zpět ke snídani.

Může to být dnes ještě horší? V tu chvíli jsem uslyšela od vchodu chlapecký smích. Hmm... takže může. Poberti. Dělala jsem, že je nevidím. Což se mi moc nedařilo.

Jakmile se ke mně přiblížili popadl Sirius konvici a vilil mi vařící vodu na moji ruku. Zaskučela jsem bolestí když jsem cítila jak se mi škvaří obvaz na nezahojeném zranění. Rychle jsem obvaz rozmotala. Z ruky se mi začala valit krev. Toho si už sedící poberti všimli a zírali na mě s děsením. Beztak se báli aby nedostali školní trest. To, že mi nepomohli bolelo ještě víc než moje ruka z které se pomalu ale jistě valili potůčky krve.

Zahlédla jsem Lily jak ke mně běží a táhne mě z velké síně. Doufám, že míří na ošetřovnu.

Po chvíli se před námi oběvili velké dřevěné dveře. Lily je v rychlosti otevřela a mé tužby se splnily, byli jsme na ošetřovně.

,, Pro Merlina slečno co se vám to stalo? “ ptala se ošetřovatelka léčící ránu.

,, Emmm....já nevím“ řekla jsem nepřesvědčivě. A probudila se ve mně bolest, když jsem si vzpomněla kvůli komu se toto stalo.

Podívala se na mě přísným pohledem. Potom se usmála a poučila mě jak mám s rukou zacházet.

Vyšli jsme s Lily z ošetřovny a nervózně se na sebe dívali.

,, Emm...promiň, že jsem se k tobě včera nechovala kamarádsky. Neměla jsem to dělat ale víš byl to šok a-“ koktala Lily.

,, Ne to je v pohodě jen mi bylo líto, že mě všichni berou jako smrtijedku“ řekla jsem k Lily.

,, No a je ještě čas to změnit?“ zeptala se Lily a natáhla ke mně ruku.

Já se na ni s úlevou podívala a ruku příjmula.

,, Budu moc ráda“ zašeptala jsem.

,, Úžasný, tak se uvidíme na hodině půjdu ještě na snídani“ usmála se vřele Lily.

,, Ahoj“ zamávala jsem jí.

Tak alespoň něco. Ale pořád mě mrzí kluci, že se ke mně takhle chovají i když mě docela znají. Povzdechla jsem si a vydala se do sklepení na hodinu lektvarů kterou jsme měly mít podle mého rozvrhu s Havraspárem.

Cestou jsem potkala pár studentů kteří si nemohli odpustit poznámek na mou osobu a ukazování prstem.

Přišla jsem do prázdné učebny. Sedla jsem si do první lavice a vytáhla učebnici lektvarů. Modlila jsem se aby to byla samostatná práce. Lily má určitě nejlepší kamarády s kterými si sedne do lavice místo mě.

Třída se postupně začala naplňovat a to hrobové ticho se změnilo na ohlušující řev. Tedy až do té chvíle dokud nepřišel profesor.

,, Vítám vás milí žáci u dnešní hodiny lektvarů. Jsem profesor Křiklan a učím lektvary. Dnes budeme připravovat nápoj lásky. Postup máte na tabuli. Můžete začít“ zahájil profesor hodinu.

Hodina byla celkem klidná. Kotlíky bublaly a výpáry se stoupaly do vzduchu. Hodina ubíhala rychle ale já měla už 10 minut před koncem hotovo.

V lektvarech jsem totiž celkem dobrá. Hlavně mě baví. To je to nejdůležitější.

,, Studenti přelíjte lektvar do lahviček a podepište se na ně“ přikázal profesor a všichni tak učinili. Poté jsem odnesla lektvar profesorovi a vrátila se zpět na místo.

,, Výborně to bude pro dnešek vše můžete jít na další hodinu“ usmál se vřele profesor a pozoroval jak se studenti valí ven.

Mířila jsem na hodinu přeměňování s Mrzimorem.

Sedla jsem si do přední lavice. Přeměňování mám moc ráda stejně jako lektvary, obranu proti černé magii a dějiny čar a kouzel.

K mému překvapení si vedle mě sedla Lily. Než jsem jí stačila pozdravit vyšla z kabinetu přísně vypadající profesorka McGonagalová. Která zahájila hodinu.

Ze zadu jsem slyšela vyrušující šuškání. Určitě v tom mají prsty Pobertové, pomyslela jsem si a dále jsem se věnovala zajímavému výkladu profesorky.

.........

,, To je pro dnešek vše, můžete jít“ řekla a přešla ke svému stolu nachystat si látku pro další ročníky.

S Lily jsme prosvištěly chodbami a vrhli se na zasloužený oběd.

,, Hej Evansová co zajít na rande místo toho aby ses bavila s tou falešnicí? “ zakřičel na Lily, James a já myslela, že se rozpadu smutkem na tisíc kousíčků. Takže falešnice? Zbledla jsem až se ze mě vytratila všechna barva. Z očí pomizeli jiskřičky a úsměv se vytratil z tváře. Všechna ta radost, že se semnou Lily kamarádí pominula.

,, Pottre! Za prvé nikam s tebou nejdu a za druhé toto je moje kamarádka Elizabeth! A jestli na ni ještě otevřeš pusu tak tě roztrhám!“ zahřměla mu na oplátku. Když si všimla toho jak vypadám popadla mě kolem ramen a odtáhla mě na chodbu.

,, Je to tupec neřeš to-‘‘ chtěla mě uklidňovat Lily ale já ji přerušila.

,, Ne to je v pohodě jenom mě to mrzí. Ve vlaku mi přišli tak fajn. Ovšem potom co zjistili mé příjmení mají mě za smrtijedku jako ostatní“ řekla jsem i když to moc pohodě neznělo.

,, Eliz já tě tak vůbec tak nevnímám. Si milá, vtipná, chytrá, neměl by tě nikdo soudit podle rodiny“ podívala se na mě vřele Lily a já jsem se na ni dívala s děkovným pohledem.