New Girl [HP FF]

20

,, Eliz vstávej je ráno." někdo semnou jemně zatřepal.

Otevřela jsem pomaličku oči. Nad mojí postelí se tyčila zrzavá palice.

,, Všechno nejlepší!" usmívala se Lily od ucha k uchu.

,, Já mám dneska narozeniny? " zeptala jsem se a vymrštila se do sedu.

,, No jasně, mám tady pro tebe dárek." vytáhla zpoza zad krabičku se stuhou.

,, Děkuju moc Lily." měla jsem slzy na krajíčku. Otevřela jsem krabičku, byla v ní fotka Pobertů a mě s Lily když jsme seděli ve společenské místnosti.

Vstala jsem z postele a obejmula ji. ,,Moc si toho vážím, děkuju moc."

,, Jak si vlastně zjistila kdy mám narozeniny?"

,, No omylem ses mi prokecla když už jsi byla v polospánku." dále se na mě usmívala. ,, Měli by jsme už jít na snídani, nemyslíš?"

,, Jo jen se převléknu, za chvilku jsem ready."

Spolu jsme jako každé ráno scházely do Velké síně na snídani. ,, Slečno Rowle, mohla by jste jít semnou?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a pohlédla na profesorku McGonagallovou.

,, Ale jistě paní profesorko." nejistě jsem za ní cupitala až do učebny přeměňování kde máme hned první hodinu.

,, Tak tedy." zavřela dveře a otočila se na mě. ,, Jste velmi nadaná studentka, proto jsme se společně s panem ředitelem rozhodli oslovit vás, pana Pottera, Blacka, Lupina a slečnu Evansovou aby jste se přidali do odboje. Do odboje proti pánu Zla. Brumbál si myslí, že je na vás spoleh. Zvažte tuto nabídku."

,, A ostatní souhlasili?" zeptala jsem se nejistě.

,, Ano."

,, Já v tom mám jasno. Chci se také přidat." profesorce tváří proběhl letmí úsměv.

,, Vaši přátelé vám jistě vysvětlí více o co jde. A slečno Rowle, vše nejlepší k narozeninám."

,, Děkuji paní profesorko." usmála jsem se a vydala se zpět do Velké síně na rychlou snídani.

,, O čem jste se s profesorkou bavily?" zeptala se Lily. Když jsem se ujistila, že nás nikdo neposlouchá všechno jsem jí vylíčila.

,, Víš co? Až budeme mít po obědě volno, povím ti všechno zase já. Profesorka si nás odchytla s Jamesem včera večer když jsme měli hlídku."

Vešli jsme do učebny Lily se posadila do přední lavice kde nedočkavě vyhlížela Jamese. Já si sedla do poslední lavice a čekala jsem na Siriuse se kterým jsem teď seděla.

S hlasitým smíchem do třídy vtrhli pobertové. James okamžitě běžel za Lily. Uštědřil jí ranní polibek, celá zrudla a stočila svůj pohled k zemi.

Než jsem to stačila postřehnout, posadil se vedle mě Sirius a zjevně váhavým pohledem na mě upíral pronikavý pohled.

,, Děje se něco?"

,, Všechno nejlepší." usmál se.

,, Jak to víš?" vytřeštila jsem oči.,, Řekla ti to Lily co?" zašklebila jsem se.

,, Na tom nezáleží. Proč si nám, ale neřekla, že máš dneska narozeniny? Mohli jsme uspořádat pořádnou oslavu. Něco takového se chystá obvykle týden nebo dva dopředu. No, máš štěstí, že se přátelíš zrovna s Poberty. S menším skluzem to do večera zvládneme a-" než stačil doříct všechny svoje plány rázně jsem ho přerušila.

,, Siriusi! Já přece nechci žádnou oslavu. Nenapadlo tě, že jsem vám to neřekla právě kvůli tomu? Nestojím o to, aby semnou oslavovalo narozeniny spoustu neznámých lidí. Stačí mi, že strávím čas s vámi." vřele jsem se usmála.

,, Promiň, víš to mě vůbec nenapadlo." omluvně se na mě podíval.

,, A teď, dávej pozor." usmála jsem se.

,, Na co?" nechápavě se po mně podíval.

,, Na výklad profesorky." úsměv se mi ještě víc rozšířil. Sirius si odfrkl. Pozornost, ale věnoval profesorce. S vítězoslavným úsměvem jsem se taktéž otočila k profesorce McGonagallové a věnovala se jejímu výkladu.

,, Všichni určitě znáte přenášedla. Ale pro zopakování nám to připomene pan Black.“ ukázala profesorka špičkou své hůlky na Siriuse.

,, Může to být jakákoliv očarovaná věc. Když se jí v daný čas držíte, přemístí vás na předem určené místo. Dá se říct, že je to jediná legální forma přemisťování pro nezletilé.“ profesorka se pokusila nejspíš o milí úsměv. Místo toho to vypadalo jakoby viděla blížící se akromantuli a snažila se jí svým úsměvem odehnat.

,, Přesně tak. Věděl by někdo z vás jaké je na to potřeba použít zaklínadlo?“  Lily jako na povel vymrštila ruku. Rychlostí jakou to udělala málem smetla Jamese z lavice, ten se na ni pohoršeně mračil. Lil si ho ani nevšimla a dále mávala rukou ve vzduchu.

,, Tak tedy slečno Evansová, povězte vašim spolužákům jak zní formule.“ pobídla ji profesorka.

,, Portus je kouzlo které promění každý předmět v přenášedlo.“

,, Výborně, 10 bodů pro nebelvír. 5 pro slečnu Evansovou a 5 pro pana Blacka. A teď vám ukážu jak na to.“ profesorka mávla hůlkou a dvakrát poklepala na brk který měla na katedře ,, Portus.“ pronesla. Brk ozářilo oranžové světlo, vzhledově se ovšem nějak nezměnil.

,, Teď to zkuste vy. První tři studenti kteří to dokážou získají pro svou kolej 10 bodů.“ po profesorčiných slovech se všichni dali do kouzlení. Na konci hodiny se povedlo očarování většině studentům. Jako první byla, ale Lily. Brzy po ní já a nakonec Elen z Havraspáru.

,, Takže co dneska podnikneme?“ zeptal se James po vyučování

,, Já bych to viděla na vypracování všech úkolů, potom si vzít nějakou zábavnou knížku a-“ Sirius Lily rázně přerušil.

,, Dost! Už nepokračuj ty barbare.“ zacpával si uši Sirius.

,, No je pravda, že dneska máme konečně volné odpoledne a úkolů máme zadaných jako máku.“ zamrkala jsem na něj.

,, Když máš ty narozeniny tak se teda obětuju. Nepočítej s tím, že z toho budu mít radost.“

,, Děláš jakoby to byl nějaký zločin.“ ušklíbla jsem se.

,, A není snad?“ vytřeštil svoje bouřkové oči které mě tak neskutečně přitahovaly.

Odpočívali jsme všichni ve společenské místnosti. Venku bylo už šero a my se ohřívali u krbu.

,, Na nic se neptej a pojď.“ chytil mě z ničeho nic Sirius za ruku a táhl mě ze společenské místnosti.

,, Siriusi kam-“ přiložil mi prst k ústům. Pod jeho dotekem jsem se zachvěla. Dál už jsem nic neříkala. Dívala jsem se po školních pozemcích, za tmy vypadají úplně jinak. Blížili jsme se k Zapovězenému lesu. Oči se mi rozšířili zděšením, začala jsem se lehce klepat.

Sirius nejspíš moje obavy vycítil. ,,Neboj se, když si semnou nic se ti nestane. Tento les znám jako svoje boty, nebo tak nějak se to říká.“

Vedl mě po úzké hliněné cestičce když jsme po pár minutách přišli na palouk.

,, Páni.“ vydechla jsem. Byl nádherný výhled na hvězdy. Lehli jsme si do trávy uprostřed paloučku a sledovali tu nádheru na obloze.