New Girl [HP FF]

10

Ráno jsem se probudila celkem brzo. Od ostatních postelí šlo slyšet ještě pravidelné oddechování. Ušklíbla jsem se a vydala se do koupelny kde jsem si upravila vlasy a hodila na sebe nějaké to oblečení. Svižným krokem jsem zamířila na snídani a posadila se na okraj nebelvírského stolu. Pochvíli se ke mně připojila Charlotte.

,, Jak se vůbec máš?" zeptala jsem se, se zájmem v očích.

,, Ale jo, celkem to jde. Učení mě baví a známky taky dobrý.“ usmála se Charlotte.

,, To jsem ráda. A co kamarádi?“

,, Jo mám tři kámošky se kterýma se hodně bavím jsem s nima na pokoji. A co ty? “ usmála se.

,, No já bych za kamarády označila jen ty co jsem ti představila. A možná ještě členy famfrpálového teamu.“

,, A co vůbec dneska plánuješ?“

,, Mám v plánu jít za Hagridem.“ usmála jsem se.

,, To se máš já budu celé dopoledne zavřená v knihovně. Máme hodně domácích úkolů.“

,, Tak to ti nezávidím teda. Ale jestli chceš můžu ti pomoct.“

,, Děkuju, ale nemusíš budem to dělat s holkama a navíc tě nechci zatěžovat. Moc si toho, ale vážím.“ a vděčně se na mě podívala.

,, Jak myslíš. Tak já už budu muset jít měj se.“ zasmála jsem se a odešla z Velké síně.

Ve společenské místnosti bylo hrobové ticho. Jen v kamnech plápolal oheň. Většina studentů byla zalezená ještě pod peřinama. Rozhodla jsem se, že si půjdu zaběhat. Přece jenom si musím udržovat nějakou tu fyzičku. Vyběhla jsem po schodech nahoru a převlékla se do sportovního oblečení.

Když jsem vyšla z hradu bylo ještě poměrně brzo ráno a tak nešel slyšet řev ostatních studentů hlavně pobertů, ale jen cvrkot ptáků. Vyběhla jsem po písčité cestičce která vedla k jezeru. Na hladině se třpytily paprsky slunce. Nachvíli jsem se musela posadit a podívat se kolem.

Za sebou jsem uslyšela jemný dusot nohou. Otočila jsem se a viděla podobně starého kluka jako jsem já. Měl černé vlasy kousek nad ramenama. Oči havraně modré a hubenou postavu. Vypadal podobně jako Sirius. Počkat není to ten jeho bratr?

,, No ahoj“ řekla jsem nervózně.

Nic neříkal a jen se na mě díval.

,, Ty jsi Siriusův bratr?“ zeptala jsem se.

Pořád nic neříkal. Postavila jsem se a podívala jsem se mu do očí.

,, Ty jsi Regulus, že ano?“

,, Ano jsem Regulus Black, těší mě.“ řekl konečně a podal mi ruku. Ruku jsem přijala a lehce jsem s ní potřásla.

,, Ty jsi Elizabeth Rowle?“ pustil mou ruku a nadzvedl obočí.

,, Ano, ale radši jen Elizabeth.“ řekla jsem a on pokývl hlavou.

,, Co tady vůbec děláš?“

,, No šla jsem si zaběhat. A co tady děláš ty?„

,, Šel jsem se projít. Nechceš doprovodit do hradu?“ nabídl mi což mě překvapilo, ale svolila jsem.

,, V tom případě mě budeš muset, ale doběhnout.“ on se ušklíbl a vydal se semnou k hradu.

Se zajímavou společností a překvapivě příjemnou konverzací jsme doběhli k hradu. Rozloučili jsme se a já celou cestu do společenské místnosti přemýšlela nad tím, že byl vlastně v pohodě. Byla jsem zamyšlená natolik, že jsem do někoho vrazila.

,, Moc se omlouvám neviděla jsem tě-“ začala jsem, ale když jsem zjistila, že to byl jen Sirius oddechla jsem si.

,, Kampak pádíš?“ zeptal se mě s úšklebkem.

,, Nevidíš byla jsem běhat.“

,, Ale ano to vidím, tvůj vyzývavý výstřih tomu dost nasvědčuje.“ ušklíbl se a poukázal na moje kraťase a sportovní podprsenku.

,, No co bývá jěště teplo. A nekoukej furt na mě.“ řekla jsem výhružně i když mi to vlastně vůbec nevadilo. Byla jsem naopak ráda, že si mě všímá.

,, Ale já nekoukám.“ řekl a po očku sledoval co mám na sobě.

Od srdce jsem se zasmála. ,, Prosim tě už hlavně jdi.“ řekla jsem a pokračovala v cestě. Tváře jsem měla úplně rudé. Tohle mě vážně tak rozhodilo? Vždyť si dělal jen srandu ne?

Vždycky když o něm přemýšlím se mi červenají tváře a rozbuší srdce. Nemůžu popřít, že se mi nelíbí a je i sympatický, hodně jsme si sedli i humorem a osobností, ale pořád mě odrazuje jestli mě má vůbec rád. Nechci aby to dopadlo jako s ostatníma holkama kterých měl tak miliardu. Co kdyby to nevyšlo a zničilo by se naše přátelství? To nechci. Radši budeme jen kamarádi. Stejně nevím jestli bych měla u něho vůbec šanci.

To už jsem se, ale ocitla před portrétem buclaté dámy a oznámila jí heslo. Z pokojů se pomalu šourali studenti a pospíchali na snídani. Vešla jsem do pokoje, holky už tam nebyli. Usoudila jsem tedy, že šly na snídani a já si mohla s klidem sejít do společenky a dodělat zbylé úkoly a eseje.

Zrovna jsem vypracovávala úkol do dějin čar a kouzel. Dopsala jsem poslední tečku a moje práce byla hotová. Už se nemusím zatěžovat zbytečnostmi.

,, BAF!“ vykřikl někdo za mnou.

,, Aaa!“ nadskočila jsem leknutím. Viděla jsem Lily jak se popadá za břicho.

,, No počkej!“ zasmála jsem se a hodila po ní polštář.

To odstartovalo polštářovou bitvu, náramně jsme se u toho bavily. Lily se vyhnula mému polštáři který jí mířil přesně do obličeje. Místo toho zasáhnul Petera který se svalil na zem.

,, Trefa.“ podotknul Remus a my jsme se všichni rozesmáli.

,, Takže půjdeme teda k Hagridovi?“ zeptal se po chvíli James.

,, Jasně jen si zanesu úkoly do pokoje a můžem vyrazit.“ vzala jsem do rukou pergameny a pádila do pokoje. Pohodila jsem je na postel a pospýchala zpátky.

,, Já s váma nepůjdu.“ oznamoval právě Peter.

,, Proč?“ zeptali jsme se naráz.

,, No už něco mám.“ řekl a vyběhl portrétem pryč.

,, Co to mělo být?“ zeptal se nechápavě Sirius.

,, On umí běhat?“ všichni jsme se Jamesově poznámce od srdce zasmáli a vydali se k Hagridovi.

Zaklepali jsme na dřevěné vrata které se zachvíli otevřeli a z nich vykoukla vousatá hlava s černými kadeřemi.

,, Ahoj Hagride." řekli jsme sborově.

,, Už sem myslel, že ste na mě zapomněli.“ zasmál se Hagrid.

,, Ale Hagride co si to o nás myslíš na tebe zapomenout? To ani nejde.“ usmála se Lily.

,, Tak poďte dál máme si vo čem povídat“ pozval nás dál a my vešli do jeho chaloupky.

Zasedli jsme za kulatý stolek a začali povídat páté přes deváté. Kluci vzpomínali na staré časy a jejich tresty a my se s Lily smáli jejich zážitkům. Já jsem zase povídala moje zážitky z krásnohůlek. Mluvila jsem o učení, jak to tam vypadalo, jak to tam vůbec probíhalo. Všichni mě dychtivě naslouchali a Hagrid se až podezřele vyptával na ředitelku madam Maxime.

Čas utekl rychle jako voda. Povídali jsme si dlouho až jsme zapomněli i na oběd.

,, To už je hodin běžte ať stihnete vůbec večeři.“

,, Děkujeme Hagride, měj se.“ zamávali jsme a šli zpátky k hradu.

Mířili jsme rovnou do Velké síně kde jsme se posadili čekali než se před námi objeví jídlo.

S plnými žaludky jsme se odebrali do věže.