Drahá slečno Sky,
v první řadě mě omluvte, že jsem nucen Vám všechno říct pomocí kusu papíru. Omlouvám se, ale jinak to nešlo.
Asi se ptáte proč jsem tohle vlastně napsal, odpověď je jednoduchá - nechtěl jsem odejít bez rozloučení...
... Cítím, že se blíží můj konec. Již spoustu let si sbírám drobné a teď mám konečně na lístek domů. Vrátím se tam, odkud pocházím a to mě naplňuje štěstím. Můžete mě někdy navštívit, budu navždy odpočívat pod stoletým dubem na místním hřbitůvku. Budete mi chybět mí drazí přátelé
Děkuji za všechno
Váš Phil Barlow
PS. V útulku FOOB jsem vám nechal dárek, doufám že se vám bude líbit.
Tu noc jsem špatně spala, pořád jsem se převalovala a snila o nehezkých věcech. Avšak jen jeden sen jsem si pamatovala přesně - byl v něm Phil. Házel po mě miliony vlaštovek z papíru, které se skládaly z jeho dopisu. Každou jsem otevřela a vždy spatřila to samé.
Stejný rukopis.
Stejná slova.
Stejnou bolest.
"V útulku FOOB jsem vám nechal dárek, doufám že se vám bude líbit." Šeptla jsem k prázdnému pokoji. Úplně jsem na to zapomněla - poslední důkaz jeho existence a já na něj zapomněla.
Nediv se, prodělalas amnézii hlupačko! Z vnitřních rozhovorů mě vytrhl hřejivý hlas.
"Dobré ráno. Jsi připravena na můj den?" Roztomilý zrzeček se usmíval zpoza dveří. "Jasně, moc se těším." Oplatila jsem mu úsměv - je tak milý!
"Můžu mít malou otázku?"
"Jistě lás- ... Sky." Nervózně se ošil a zadíval se na prsty u nohou. Takže Ed je / byl můj přítel?
"Proč jsme kamarádi?" Dlouho si rozmýšlel odpověď. "Pracuješ pro mě, proto jsme kamarádi. Teď se konečně obleč a přijď za mnou." Zasmál se a zmizel.
Sluneční paprsky, které se rozpínaly pokojem mi usnadnily výběr oblečení - z ramínka jsem stáhla šaty po kolena v barvě námořnické modři. Úžasně obepínaly každou křivku mého těla - tohle jsem si někdy koupila? "I ty zapomnětlivá dračice!" Mrkla jsem na Sky v zrcadle a opustila pokoj.
Málel jsem se skutálela ze schodů, abych se vyhla křehké květině na zemi. Když jsem konečně našla svůj balanc, zvedla jsem obrovskou kopretinu a zatelelila se. Daisy...
Pod schody byla další a o kousek dál také. Následovala jsem květiny a u každé čtvrté byla malá sušenka - hned jsem je snědla. Bože, miluju sušenky! Květiny mě vyvedly na obrovskou zahradu, kde stál Ed s poslední kopretinou v ruce. Podal mi ji a začal odpočítávat na prstech.
" 1) Máš ráda kopretiny.
2) Miluješ sušenky.
3) Čtyřka je tvé šťastné číslo. Pokud si máš cokoliv vybrat, tak počítáš čtyři od leva.
4) Nikdy jsi nechtěla dělat maskérku. Chtěla jsi pomáhat lidem a zvířatům.
5) Nemáš oblíbené jídlo a pití - říkáš, že až ochutnáš všechno na světě, tak si teprv budeš moct vybrat favorita.
6) Nejraději máš deštivé zatažené dny, protože si můžeš zalézt do postele s čajem a knihou.
7) Neuvěřitelně se bojíš zombie...
Mohl bych pokračovat celý den Sky." Pokynul mi a oba jsme se posadili na připravenou deku na zemi. Upravila jsem si šaty, nevšímala si jeho toužebných pohledů a žasla.
"Jak je možné, že toho o mě tolik víš?"
" 8) Jsi strašně ukecaná!" Řehtala jsem se tak moc, že jsem přepadla do zadu na trávu. Čekala jsem tvrdší náraz, který avšak nepřišel - Ed mě chytil za ramena a položil na klín. "Nechceš si přece zničit tak krásné šaty..." Odhrnul mi neposlušný pramen vlasů z očí a přitom mě pohladil po tváři. Připadalo mi to správné - přirozené. Takhle chci zůstat na vždy. Pomyslela jsem si a ihned toho zalitovala - je tu i Harry. Oba jsou mí přátelé, nic víc nic míň.
Na břiše mi přistála otevřená kniha. "9) Jedna z nejoblíbenějších knih - Malý princ." A tak jsem poslouchala cizí i zároveň povědomá slova ze zrzečkových úst, zobala hroznové víno a užívala síly okamžku.
--
Ed
Sky usnula téměř u konce knihy. Snažil jsem se ji nevzbudit a něžně přenést do postele - marně. Když jsem ji zakrýval peřinou, tak v polospánku zamumlala pár slovíček, která mě zahřála u srdce.
"Nenechávej mě tu samotnou..." Políbil jsem ji na čelo a rychle odběhl pro kytaru. Posadil jsem se na kraj postele a prsty brkal píseň, kterou jsem pro ni složil již před dlouhou dobou.
We're not, no we're not friends, nor have we ever been.
We just try to keep those secrets in a lie,
And if they find out, will it all go wrong?
And Heaven knows, no one wants it to.
So I could take the back road
But your eyes will lead me straight back home.
And if you know me like I know you
You should love me, you should know.
Friends just sleep in another bed,
And friends don't treat me like you do.
Well I know that there's a limit to everything,
But my friends won't love me like you.
No, my friends won't love me like you.
We're not friends, we could be anything.
If we try to keep those secrets safe.
No one will find out if it all went wrong.
They'll never know what we've been through.
So I could take the back road,
But your eyes'll lead me straight back home.
And if you know me like I know you,
You should love me, you should know.
Friends just sleep in another bed,
And friends don't treat me like you do.
Well I know that there's a limit to everything,
But my friends won't love me like you.
No, my friends won't love me like you.
But then again, if we're not friends,
Someone else might love you too.
And then again, if we're not friends,
There'd be nothing I could do, and that's why
Friends should sleep in other beds.
And friends shouldn't kiss me like you do.
And I know that there's a limit to everything.
But my friends won't love me like you.
No, my friends won't love me like you do.
Oh, my friends will never love me like you.
Usmála se ze spaní.
Pfůůů, to byla fuška! Jako vždy děkuji moc všem čtenářům za votes a podporu :)
Tento díl je speciálně věnovaný Vendee, která má dnes narozeniny - všechno nejlepší!! :)
Díky vaše Lucmofo XX.
