"Už je všechno dobrý." Šeptnul mi zrzek do ucha, pohladil mě po vlasech a do rukou mi vložil hrníček čaje. Nic není dobrý.
Ed mě nechal sedět na ulici a plakat, dokud se neobjevil první odlesk fotoaparátu, potom mě společně s Danem dostali domů. Od té doby mě Ed nespustil z dohledu, pořád jsem se cítila... smutná? Nevím, jak jinak to vyjádřit. Zažili jste někdy tak skutečný smutek jako byste se rozpadaly na kousíčky a nemohli tomu zabránit? Znásobte to deseti - tak jsem se cítila. Smutná.
Ed mě zabalil do peřiny s hrnkem nejlepšího čaje, vzal knihu z poličky, přitulil se ke mě a začal předčítat:
Když mi bylo šest let, viděl jsem jednou nádherný obrázek v knize o pralese, která se jmenovala Příběhy ze života. Obrázek představoval hroznýše, jak polyká šelmu...
Okamžitě jsem poznala Exupériho Malého prince a usmála se. Na konci každé kapitoly mi věnoval krátký polibek, časem jsem přestala myslet na Phila. Budeš mi chybět. Poslední upomínka na smutek odeslaná vzhůru.
Zadívala jsem se do nejúpříjemnějších očí na světě, které se nikdy nerozhodli zda jsou více zelené nebo modré a zamilovala se. Znovu. Je možné zamilovat se dvakrát do stejného člověka?
"Děkuju ti." Víc jsem říct nedokázala, usmál se a věnoval mi láskyplný polibek.
"Nechci s tím začínat zrovna teď lásko, ale musím. Za pár dní mi začíná turné... Pojedeš se mnou?" Řekl to nervózním tónem a u toho se kousal do rtu.
"Jela bych s tebou klidně až na konec světa. Pokud mi uděláš něco na zub!" Zařehtala jsem se a 'něžně' ho přetáhla polštářem. Vytřeštil oči a po pár sekundách se taky zapojil - sedl si na mě a začal mě lechtat snad na každém milimetru těla. "Edwarde!!" Zasmál se, otočil a popadl mou nohu. "Opovaž se Edwarde! Nohy ne, prosím nohy ne!" Zaječela jsem, když prsty přejel po celé délce chodidla. A znova a znova... Musím se dostat z téhle pozice, v hlavě se mi vyklubal ďábelský plán úniku.
"Edwarde? Hmmm to je tak sexy jméno..." Překvapeně se mi zadíval do očí. Já ty svoje zavřela a zavrtěla boky - jsem mrcha, když mu tohle dělám? Usmála jsem se, ne nejsem.
"Sky? Jsi v pořádku?" Přitáhla jsem si ho za vlasy a políbila ho - chtěla jsem ho, potřebovala jsem ho. S každým dotekem mizela bolest, smutek a chaos posledních dní. Odtáhl se, přejel mi palcem po tváři a vzdechnul "Miluju, jak rychle se ti mění nálady Sky."
"To já taky." Zakřenila jsem se ve chvíli, kdy se ozvalo hromové zakručení. "Necháme to na jindy, teď něco uvařím." Ed se se smíchem zvedl a utekl z místnosti. Tak moc ho miluju...
A takhle to šlo dál, na evropské tour jsme strávili měsíc, teď máme třítýdenní pauzu. Poslední dobou mi bývá špatně - doktor ale řekl, že to je obyčejná viróza, takže mi cestování nevadí. Ed mě chce překvapit a na dva týdny opět odjížníme pryč z Anglie - za tři dny odlétáme kdoví kam a já se nemůžu dočkat.
Po dlouhé době přidávám další (podle mě nepublikovatelný) díl, který jsem až moc líná přepsat :D Věnuji ho všem čtenářům - díky moc :)
Vaše Lucmofo
