Harry
"Doktor říkal ať navštěvuje místa, která v ní vyvolají pozitivní pocity. Takže jedeme ke mě." Ed se nafoukl jako žába a rozvalil se na přední sedačce auta. "Dobrý pocity jo?" Broukl jsem.
"V tom případě jedeme ke mě - určitě najde zalíbení v mém stole... Nebo snad na mém stole?"
Edward zavrčel, hodil na mě zuřivý pohled a podotkl.
"Jestli si rád hraješ na stolech, tak jedeme ke mě. Rád vás provedu domem... Vlastním hodně nábytku."
"Stačí kámo." Zasmál jsem se abych uvolnil atmosféru a mimoděk si vzpomněl na poslední noc se Sky. Život má divný smysl pro humor.
"Týden u mě, týden u tebe. Vyhovuje?" Zrzek kývnul.
"Ede... přemýšlel jsi o tom, jak to bude? Nerad to říkám, ale nemůžeme ji mít oba. A ještě je tu to dí-" Edward na mě zasyčel a podíval se dozadu na spící Sky. Muselo se jí něco zdát, protože se mračila a tiskla prsty do pěstí.
"Doktor říkal bez stresu, takže o tom malém chvíli pomlčíme." Zrzek se soustředil na řízení s podobným výrazem, jaký měla Sky.
"Ty víš, že ji miluju a jen tak ji neopustím. Je moje, chápeš?" Kývl jsem hlavou a sklopil pohled. "Chápu. Ale já ti ji jen tak nepřenechám... Ede ona je moje všechno! Vyměnil bych všechnu slávu a peníze za jedinou večeři s ní.
Uzavřeme dohodu - ať si vybere sama. Dokud se jí nevrátí paměť, tak nebudeme nic zkoušet a naznačovat. Budeme jen dobří kamarádi, bereš?"
Chvilku přemýšlel, potom mi podal pravou ruku jako utvrzení a rychle se vrátil k řízení. "Máme dohodu."
------------
Sky
"Máš krásné vlasy. Moje máma měla taky takové... jsem rád, že jsem si tě chytil." Pohladil mě nožem po tváři. "Prosím nech mě být."
"Neboj se, nebude to bolet... vlastně bude, ale ne tolik." Zachechtal se a z úst se mu uvolnil oblak vzduchu, který smrděl jako hnijící maso.
"Co po mě chceš?!" Celé tělo se mi třáslo strachy. "Jen malou službičku..." Políbil mě na krk. Au!
Cítila jsem, jak mi nožem vyrývá cestičku od pupíku po okraj podprsenky. Bílá halenka se zbarvila krví.
"Mám rád krev - fascinuje mě. Ukazuje nám, že nejsme nic než kusy masa." Olízl nůž, aby nepřišla nazmar jediná kapička. Po tvářích se mi skutálely první slzy.
"Neplakej maličká! Když nebudeš křičet, tak se dožiješ rána... To je dobré, ne? Jsem hodný člověk."
Začal bloudil špinavými prsty po mém těle. Takhle umřít nechci.
Vrazila jsem mu loket do břicha, když se bolestí zkroutil, tak jsem se otočila a kopla ho zezadu pod koleno. Bez jediného zaváhání jsem se rozutekla pryč. Adrenalin poháněl mé zkrvavené tělo.
Dřív jsem to uslyšela než ucítila, v tu chvíli jsem vyběhla z parku, kde mě věznil a upadla.
Pravým stehnem se mi rozlila bolest a paralizovala celé tělo. Podívala jsem se na stehno, ze kterého tryskala krev a uvědomila si, že ten nůž po mě hodil.
"Pomoc!!" Choulila jsem se na chodníku a čekala na kohokoliv. "Pomoc..." Společně s krví odcházela z těla i energie. Když jsem se už začala topit v konejšivé černotě, tak se okolo mě omotalo záchrané lano. "Jsi v pořádku?! Bože, co se ti stalo!" Zasténala jsem, otevřela oči a uviděla anděla. "Kde máš křídla?" Blonďáček se zasmál a zavoval záchranku.
Prudce jsem vydechla. Okamžitě jsem se vymrštila do sedu a zmateně si prohlížela pokoj okolo sebe - připadal mi povědomý.
Vyhrnula jsem tričko, které nepatřilo mě a spatřila tenkou jizvičku. Je to pravda? Nebyl to jen sen?
Přejela jsem skoro neviditelnou čárku prsty. Už jsem se necítila jako Sky - rozdělila jsem se na dvě rozdílné osoby. A ta druhá Sky přede mnou tají spoustu věcí.
Děkuji za přečtení! Tohle je pro tebe Vend :) Hvězdička potěší :)
Vaše Lucmofo XX
