Hermiona:
Draco zrovna odešel a já jsem začala být nervózní protože chápete prostě Regulus, ale musím říct že je celkem milí což mě potěšilo a tak jsem se uklidnila a vydala se za ním, uviděla jsem ho jak jde do toho pokoje kam jsme nesměli a tak jsem se za ním vydala, pomalu jsem přešla ke dveřím a nahlédla dovnitř, byl to krásný obývací pokoj s velkým balkónem a uvnitř byl stolek u kterého stál Regulus.
A tak jsem malilinko zaklepala ale to jsem neměla dělat protože sebou trhnul a prudce se otočil a díval se na mě tak jako na škole tím svím vražedným pohledem načež jsem se vyděsila nad tou vzpomínkou a utekla jsem pryč... .
Regulus:
Byl jsem u sebe v pokoji kde se nacházela ta prokletá růže a přemýšlel když v tom někdo zaklepal na dveře a když jsem se otočil k nim tak jsem spatřil Hermionu ale to jsem nemohl tušit že to byla ona a tak jsem měl svůj vražednej pohled a omylem jsem ji vyděsil tak že utekla a já jsem si začal v duchu nadávat " sakra proč mě nenapadlo že to mohla bejt ona, ale né ty jsi prostě vůl Regulusi vůl největšího kalibru" a tak jsem se za ní vydal.
Když jsem došel do kuchyně tak jsem uviděl jak se balí a chce odejít pryč a tak jsem k ní došel a řekl:,, Hermiono omlouvám se nechtěl jsem tě vyděsit a ani nevím proč mě nenapadlo že bys to mohla být ty, já mám furt tu svoji povahu ještě z války tu svoji nenávist a mrzutost ale snažím se toho zbavit tak prosím zůstaň" když jsem to dořekl tak se mi podívala do očí a pak se usmála a přikývla že zůstane.
A já jsem se malinko usmál a pak jsme si šli sednout do knihovny a začali si povídat, povídali jsme si o všem možným třeba o našich dětství které jsem radši přeskočil a pak o tom jak jsem se dal k Voldemortovi jako špeh aby jsme vyhráli válku a jak to pro mě skončilo ale radši jsem vynechal tu část s růží, no a pak vyprávěla Hermiona o svém dětství a o svích rodičích jak byli zubaři a tak dále.
No a takhle jsme si spolu povídali skoro do setmění a pak co jsem se s Hermionou dostatečně rozloučil a k tomu domluvili že zítra příjde tak už málem chtěla odejít když jsem si vzpomněl na to co mi Draco řekl a tak jsem ji rychle zastavil a zeptal se:,,Hermiono nechceš doprovodit nikdy nevíš jestli tady někde bude nebo nebude ten chlap"a Hermiona se na mě usmála jak nejlépe asi uměla a pak jsme spolu vyrazili směr její dům.
Když jsme dorazili k ní před barák tak jsem si ještě musel nasadit plášť s kapucí aby mě nikdo neviděl a potom co jsme se rozloučili a objali tak jsem se vydal zpátky k sobě do panství... .
-------------------------------------------------------
Takže je tu další kapitola a já doufám že se líbila. Miuza121⭐💜
YOU ARE READING
Růže Prokleté kvítí ✔️
RomanceDOKONČENO✔️💜 Zdravím, vítám vás u další knihy, původní kniha patří @Roubzu ale mám od ní povolení s jejími knihy cokoliv udělat a tak jsem se rozhodla že knihu zkusím alespoň trochu přepsat a poupravit podle svého💜
