Regulus:
Když jsem zjistil že je to Hermiona tak jsem ji hned pustil a pomohl ji na pohovku a začal jsem se omlouvat:,, Slečno Grangerová moc se omlouvám za tohle chování ale nepoznal jsem vás a z války proti pánu Zla jsem se stal velmi ostražitým a proto jsem vás takhle chytil moc mě to mrzí".
Potom co jsem se na ni podíval tak jsem v jejich očích uviděl odpuštění, laskavost ale i malilinko strach ale ten jsem nevnímal vnímal jsem její krásné oříškové oči ale tento očí kontakt pochvíli přerušila ona tim že se jí zase začli tvořit slzy a hned si je začala stírat a přitom říkala:,, ne to ne vy za to nemůžete ale já neměla jsem si brát mikinu a ještě je tu jedna věc".potom co to dořekla tak se na mě podívala a pak pravila:
,,chtěla bych se omluvit za tu věc co jsem udělala včera a pochopím když mě tu nebudete chtít " když to dořekla tak se hned pokusila postavit ale já jsem ji zastavil se slovy:,, Ne prosím neodcházejte ne mě to co se stalo nenaštvalo jen jsem nevěděl jak reagovat protože to bylo poprvé co mě někdo políbil ".
Celou dobu jsem se díval na zem a tak jsem nemohl vědět jak se na mě dívá ale pak jsem najednou ucítil na svém rameni její ruku a potom co jsem k ní vzhlédl tak jsem viděl jak se na mě lehce usmívá a pak řekla něco co mě velmi překvapilo.
,,Tak teda pokud by vám to nevadilo tak co byste řekl kdybych vás vždycky po práci navštívila popovídáme si udělám jídlo a tak, co vy na to? Pane Blacku?" Když to dořekla tak jsem nevěřil vlastním uším ona že by si se mnou povídala, se mnou takovou obludou ale i přesto jsem byl rád že i přes můj vzhled se chce přátelit.
A tak jsem se pokusil trochu usmát a pak jsem řekl:,, Tak to bych by velmi rád a u mě jste vždycky vítaná slečno a co kdybychom si tykali a toho Blacka si nechte, " a potom jsem k ní natáhl ruku načež ji přijala a odpověděla:,, Tak teda dobře Regulusi" a mě se snad zdálo že moje jméno vyznělo z jejich úst tak krásně a potom jsem přikývl se slovy :,,to jsem moc rád Hermiono".
No a potom co jsme se dohodili že zítra za mnou přijde tak jsme se rozloučili ale mě při loučení bodlo u srdce jako kdyby mi Hermiona chyběla ale tuto myšlenku jsem hned vyhnal z hlavy... .
pohled z třetí osoby:
zatím co Hermiona šla s úsměvem na tváři podle značek na stromech domů a Regulus se díval jejím směrem tak on neměl ani ponětí že tímto rozloučením upadl prokleté růži další okvětní lístek... .
------------------------------------------------------
Takže je tu další kapitola a já doufám že že se líbila, Miuza121💜
YOU ARE READING
Růže Prokleté kvítí ✔️
RomanceDOKONČENO✔️💜 Zdravím, vítám vás u další knihy, původní kniha patří @Roubzu ale mám od ní povolení s jejími knihy cokoliv udělat a tak jsem se rozhodla že knihu zkusím alespoň trochu přepsat a poupravit podle svého💜
