2...

36 1 0
                                    

Hermiona:

Běžela jsem co nejrychleji to šlo ale ten hajzl Felix mě pořád pronásledoval a nedal mi pokoj  tak jsem se rozhodla že v běhnu do lesa kde se mu snad ztratím z dohledu.

                  flash back                       

jsem na oslavě kulatin mého šéfa který mě zaměstnal v jedný základní škole jako vychovatelku v družině kde jsem to měla velmi ráda a tak jsem byla jednou pozvána jako zaměstnanec i jako součást jejich školní rodiny, vzala jsem si na sebe svoje dlouhé červené saténové šaty s průstřihem.

k tomu jsem si udělala vysoký drdol lehký make up a červené lodičky když jsem tam přišla tak jsem se chovala normálně jako vždycky ale to by se to nemělo zvrtnout jelikož můj kolega Felix se opil a začal mě obtěžovat a tak jsem se vydala pryč jenže mě pronásledoval... .

normální pohled:

Hermiona:

Vběhla jsem do lesa a začala jsem se schovávat za stromy a keře ale pro moji smůlu se mi roztrhli šaty a já jsem měla doškrábané nohy až do krve a už jsem nemohla a kvůli nedostatku krve jsem se sesunula k zemi a snažila se být potichu.

A díky bohu mě Felix už ztratil z dohledu a tak jsem už jen slyšela jak nadává a mizí pryč. Já jsem se konečně mohla pořádně nadechnout ale to by se nemělo stát to čeho jsem se velmi bála vlci zachytili můj pach a hned se hnali s vytím ke mě.

Než jsem se stihla vydýchat tak jsem zpozorovala že se u mě objevili 3 čistě šedí vlci a začali na mě vrčet a pomalu se přibližovat. Pomalu jsem se zvedla ale hned jsem se zase sesunula k zemi  jelikož mě už nohy neunesli a tak jsem se rozhodla že se budu bránit klackem který jsem našla u mé nohy.

Najednou jsem si všimla jak se jeden proti mě rozeběhl a už na mě chtěl skočit ale já jsem ho odrazila načež se proti mě rozeběhl druhý a chtěl mě kousnout do nohy a tak jsem sebrala sílu a odkopla jsem ho ale třetího jsem si všimla pozdě a nestačila jsem uskočit ale v tom něco nebo spíš někdo srazil toho vlka k zemi.

Neviděla jsem kdo to byl ale ať už to byl kdokoliv tak jsem moc ráda že mě zachránil a také mu dlužím za život.

Ale pak jsem si všimla že ho jeden zranil ale to už se vytratili a on ten hodný člověk se sesunul k zemi a já jsem ani minutu neváhala a rozběhla se k němu, začala jsem se ho ptát jestli je pořádku ale on nevnímal jen nepravidelně oddychoval. Pak co se dostatečně uklidnil tak se na mě podíval a pravil:,, Jste v pořádku slečno?".

A já jsem  hned poznala kdo to je ty oči  bych poznala kdekoliv byl to ... .

----------------------------------------------------------

Takže přátelé je tu další kapitola a já doufám že se líbila a doufám že budete číst dál Miuza121💜

Růže Prokleté kvítí ✔️Where stories live. Discover now