5...

8 1 0
                                    

Regulus:

Probudili mě malé paprsky procházející záclonou která byla roztrhaná od mích drápů a tak jsem se opatrně posadil a potom co jsem se ujistil že to bude v pořádku jsem se pomalu postavil a vydal se ven.

Když jsem vešel do kuchyně tak jsem si připravil něco malého k snědku a potom co jsem to dojedl tak jsem zavolal svému šéfovi že dnes nepřijdu a pak jsem mu řekl o těch vlcích, ale o Grangerové ne a on byl díky bohu celkem hodný člověk a tak mě na dva dny uvolnil z práce abych se uzdravil.

potom co jsem domluvil tak jsem se šel natáhnout na pohovku, zrovna jsem začal propadat do říše snů když někdo zaklepal... .

Hermiona:

Ráno mě vzbudil otravný  zvuk mého budíku který mi hlásil že je čas vstávat ale díly bohu byl víkend a já jsem nemusela jít do práce a tak jsem si ještě chvíli odpočívala. Později jsem se vydala na nákup a z něho rovnou do lesa kde jsem včera potkala Blacka, ještě že jsem si udělala značky takže jsem se po chvíli objevila u jeho panství.

Přešla jsem k němu a začala jsem si ho prohlížet, bylo to krásné malé sídlo a vypadalo to spíše jako lovecký zámeček a tak když jsem si ho pořádně prohlédla  jsem přistoupila ke dveřím a zaklepala, když se nic nedělo tak jsem zaklepala znovu a řekla:,, pane Blacků jste tu?" Nic.

Tak jsem vzala za kliku, pomalu otevřela a nakoukla tam, potom jsem pomalu vstoupila dovnitř a popošla jsem trochu doprostřed haly se najednou za mnou prudce zavřely dveře až jsem nadskočila a otočila se k nim a najednou se proti mě stálo stvoření které bylo mladší z bratrů Blacků.

Měl na sobě pyžamo černé barvy, a jeho obličej připomínal trochu lva a byl o dost vyšší než dříve ale ne hrozivě bylo vidět že mě tu asi nechce ale já jsem se jen tak nedala a řekla:,, pane Blacku chci vám pomoct".

Ale  než jsem stačila mrknout tak se ke mě přiblížil a podíval se do mých očí a já v těch jeho viděla údiv, tak jsem se odvážila a promluvila na něj:,, pane Blacku, prosím chci vám to ošetřit a navíc vám to dlužím tak mě prosím nechte abych vám pomohla" ani se nehnul a stále na mě koukal a tak jsem ho opatrně chytla za ruku a pomalinku ho vedla na pohovku.

Když se mi ho podařilo posadit tak jsem se na něj podívala a pravila:,, pane prosím vás vyhrňte si prosím to pyžamo chci vám to ošetřit" on se na mě stále díval ale pak si povzdychnul a pomalu do vyhrnul hrudní část pyžama načeš jsem zalapala po dechu, takové rány a já jsem měla co dělat abych se nerozplakala.

Potom co jsem si donesla vše potřebné, jsem se dala do práce ale stále jsem cítila jeho pohled na sobě a já jsem se nad jednou z ran rozplakala a nemohla jsem dál pokračovat... .

------------------------------------------------------

Takže... Je tu další kapitola, doufám že se líbí vaše Miuza121💜

Růže Prokleté kvítí ✔️Where stories live. Discover now