Old friend

I lived

Probudil mě budík přesně v pět hodin ráno, jako každý den. A jako každý den, jsem se vydal si zaběhat. Bydleli jsme za městem poblíž lesa, ke kterému jsem měl vždy blízko. Nebyl to ten samý, ve kterém jsem vyrůstal, ale byl podobný a mé rodině se tam líbilo. Vyběhl jsem na kopec, ze kterého byl krásný výhled na město. Bylo menší, podobné tomu, kde jsem vyrostl. Vždycky mě píchlo u srdce, když jsem si na své rodné město vzpomněl. Měl jsem na něj krásné i ošklivé vzpomínky. Zatřásl jsem hlavou, abych se těch myšlenek zbavil a radši se rozběhl zpět domů. „Dobré ráno miláčku." Usmál jsem se na svou ženu.

„Dobré ráno lásko. Jaký byl tvůj ranní běh?" Zajímala se a koukla na mě těma modrýma studánkama, které lemovaly světlé husté řasy. Ještě se nestihla namalovat.

„Fajn, jako každý den." Odpověděl jsem. „Kde jsou kluci?"

„Mark dopisuje úkol na matiku a Logan s Joshem hrají xbox." Řekne vyčerpaně. „Lásko, už vážně nevím, co s nimi. Pořád jen sedí u těch blbých videoher." Povzdechne si Maggie.

„Ah... dobře, zahraju si na toho zlého rodiče... opět." Zaúpím. Logan s Joshem jsou puberťáci a jen tak něco na ně neplatí. Podle Maggie jsem přirozeně autoritativní typ a tak je radši, když klukům něco vytknu já. Údajně to má lepší účinek, ale já mám podezření, že si u nich nechce zkazit svou reputaci hodné maminky.

„Neboj se, vynahradím ti to." Slíbí a olízne si rty.

„V to doufám." Ušklíbnu se na ní. Nasadím svůj nepřístupný pohled a vejdu do obýváku. Beze slova odpojím tu zatracenou herní konzoly a podívám se na kluky.

„Tati, byli jsme zrovna uprostřed levlu." Zaskuhrá můj nejstarší syn Logan.

„Snad jsme vám o tom s mámou už něco řekli. Žádné hry po ránu a už vůbec ne, ve dnech kdy jdete do školy!" Řekl jsem přísně.

„Ale tati..." snažil se něco namítnout Josh, ale můj pohled mu nedovolil větu dokončit.

„Teď oba mazejte do kuchyně. Máma vám připravila snídani." Pobídnu je a oba se neochotně zvednou. Potom zamířím za svým nejmladším synem, který údajně dopisuje úkol. „Marku, co jsme si říkali o těch úkolech? Máš si je dělat hned, jakmile přijdeš domů." Vytknu mu.

„Ale tati, já na něj zapomněl. Vážně jsem to neudělal schválně." Koukne na mě téma svýma očima, které má po matce.

„Dobře, pro tentokrát ti to ještě prominu, ale máš přeci úkolníček, kam si máš veškeré úkoly zapisovat. Takže od příště platí pravidla, která jsme si domluvili. Pokud budeš dělat úkoly na poslední chvíli anebo vůbec, budeš uklízet nejen svůj pokoj, ale i zbytek domu. Společně se svými bratry, kteří si to vysloužili díky té zpropadené konzoly." Připomenu mu. Vrátím se do kuchyně, kde už voněla snídaně v podobě vajíček a slaniny. „Takže chlapci, porušili jste pravidla a za to vás čeká trest." Kouknu na oba starší kluky, kteří mají oči zarudlé. Určitě do noci hráli hry na svých počítačích anebo mobilech. Zatracené moderní technologie. Záležet jen na mě, v našem domě by nebyla ani televize. Jenže ani Maggie by to nevydržela. Navíc počítač potřebovala i pro svou práci. Dělala účetnictví jako vedlejší práci, jinak pracovala jako IT expert pro jednu firmu ve městě.

„A jaký trest?" Zajímal se Josh.

„Týden máte zaracha. Takže půjdete pouze do školy, na trénink a pak domů. A ještě bych zapomněl, dnes se mnou pojedete i nakoupit." Oznámím jim.

„Nakoupit? Vždyť to většinou dělá máma." Zamračí se Logan.

„To sice ano broučku, ale já dnes budu muset zůstat déle v práci. S mým novým kolegou potřebujeme dodělat jednu webovou stránku pro klienta." Vysvětlí mu Maggie. Už včera jsme se na tom domluvili.