-11-

347 31 6
                                    


S nervozitou jsme přišli na školní záchody. Teda spíš já jsem byl nervózní ale moc jsem to nedával ven. Dream zkontroloval jestli tu nikdo není, a pak začal mluvit. Byl nervózní. Koukal se všude ale né na mě.

„Promiň," řekli jsme oba dva naraz. A zase bylo ticho. Možná jen pár sekund nebo jen pár minut, moc jsem to nevnímal.

„Proč jsi to řekl?" zeptal se a opřel se o studenou zeď. Koukal se na mě s nazvednutým obočím. Byl jsem ticho. S pohledem jsem směřoval do jeho očí, něco mi tam nesedělo. Měl zvětšené zorničky a měl červené oči. No jasně, proč mě to hned nenapadlo. Povzdechl jsem si.

„Takže aji ve škole musíš brát trávu?" vražedným pohledem jsem se na něho koukal. Dream se na mě koukl a vjel si prsty do jeho špinavých blond vlasů. Zaklonil hlavu a zpátky se na mě koukl. Nic neříkal jen se na mě koukal.

„Chci vyřešit něco jiného. Ne tohle," šlo vidět že je naštvaný. A za všechno můžu já.

Možná si beru všechnu vinu na sebe, ale vím že tohle myslím dobře aby přestal. Už jsem to nevydržel slzy jsem měl už v očích, že jsem viděl rozmazaně. Nadechl jsem se, začalo se mi dýchat špatně.

„Nechci být kamarád s alkoholikem." utřel jsem si jednu slzu která mi stékala po tváři. Šokovaně se na mě koukl, hned jsem litoval co jsem řekl.

„To si o mně myslíš? Že jsem alkoholik?" už zvýšil hlas. Začal jsem se ho bát, hrál jsem si se svými prsty ale pořád jsem se na něho koukal.

„To jsem si mohl myslet," krátce se zasmál. Zrovna když to dořekl tak začlo zvonit. Slyšeli jsme to oba dva ale on odešel jako první. Ještě do mě schválně trošku drkl.

Až odešel tak jsem se úplně zhroutil. Začal jsem brečet. Nezajímalo mě že teďka je hodina a já sedím na záchodech a brečím. Rychle jsem se zvedl že se mi zamotala hlava. Šel jsem do kabinky a tam se zamkl. Prkýnko od záchoda jsem dal dolů a sedl jsem si na něho. Dal jsem si ruku na pusu abych utlumil moje zvlyky. Motala se mi hlava a měl jsem černo před očima, tohle je na mě moc.

--------

Po celém dni ve škole jsem konečně doma. První co se stalo když jsem otevřel dveře byla naštvaná mamka která mě hned u dveří seřvala. Teďka sedím na okně hlavou opřenou o okno a koukám se ven. Možná jsem to přehnal.

Zakoukal jsem se na basketbalové hřiště kde po chvilce přišli ti lidi které jsem nechtěl zrovna vidět. Chtělo se mi zase brečet. Možná jsem moc velká citlivka, ale s tímhle jsem si zkazil přátelství s člověkem kterého mám radši než bych měl mít.

Slezl jsem z okna a šel jsem k mému počítači, který jsem zapl. Třeba přijdu na jiné myšlenky. Bude to lepší určitě bude.

------------------------------------------------
Words:478
Ne nebude to lepší 🤪
No takže krátká kapitolka a deep kapitolka <3

Love you all :)

You changed me /dnf/ ✓Where stories live. Discover now