You changed me /dnf/ ✓

-5-

„George!" rychle jsem otevřel oči a koukl jsem se na dveře od pokoje ve kterých stála mamka.

„Jo?" řekl jsem a koukal jsem se na ní, jestli ještě něco řekne. Její naštvaný pohled jí zmizel. Koukala se na mě s menším úsměvem.

„V kolik si šel včera spát?" povzdechla jsi, a stále se na mě koukala. Jako kdyby na mě něco hledala.

Je pravda že jsem se moc nevyspal. Pořád jsem se budil a když jsem se probudil tak jsem nemohl zase usnout. Podle toho bude vypadat můj den.

„No..nemohl jsem spát," můj pohled směřoval k mému oknu, kde jsem mohl vidět jak si děti hrají na hřišti.

Máma si povzdechla, „Dobře, tak pojď dolů. Je čas oběda." s tímhle odešla z mého pokoje. Já si stoupnul a protáhl se, až se mi zamotala hlava.

Šel jsem ke své skříni a vytáhl jsem si věci které potřebuji.

—

Spal jsem. Jak nečekané po mé noci. Ale pořád to nebylo ono abych se vyspal. Stejnak mě muselo něco vzbudit. A tentokrát to byl hovor. Což mě překvapilo.

Pomalu jsem otevřel oči, a koukl se na obrazovku mobilu. By to Karl.

„Ano-" řekl jsem unaveně.

„George! Doufám že jsi připraven ven. Quackity dneska nemůže a víš co..přátelství ve třech nefunguje. Proto tě tady potřebuji!" zahihňal se, a čekal na mou odpověď. Chvíli mi trvalo než jsem to vstřebal, abych odpověděl.

„Ehm- jo klidně," posadil jsem se na postel, „v kolik?"

„Hned! Přijď na hřiště, my už jsme tu." hovor ukončil a já zmatený jsem se znovu vyhrabal z postele. Zasténal jsem, a šel jsem se co nejrychleji připravit.

—

Pomalým krokem jsem přišel na hřiště. Karl se na mě otočil s velkým úsměvem. Priběhl ke mně a přivítal mě objetím, ze kterého se za pár sekund odtáhl.

„Hi! Promiň že jsem ti takhle volal." pousmál se na mě a koukl se na ty dva za ním, a pak zpátky na mě.

„To je v pohodě," usmál jsem se na něho, „Dream zas pije?" můj hlas se ztišil. A Karl úsměv zmizel.

„Eh- jo. Jako jediný. Chceme mu se Sapnap nějak pomoc ale nevíme jak." koukl se na Dream a já taky. Po chvilce si nás Sapnap všimnul a přišel k nám.

„Nevěděl jsem že příjdeš," s úsměvem se na mě koukl.

„Jo Karl mě pozval, takže jsem přišel." koukl jsem se na zem, a pak zpátky na ně.

„Okay, tak pojďte," otočil se a šel k lavičkám kde všichni měli věci. Sedl jsem si na jednu a Karl vedle mě.

Dream si nás všiml když jsme přišli, s úsměvem se na nás koukl a pak se zpátky otočil na Sapnap.

Vypadal vyčerpaně. Měl kruhy pod očima, a neměl ani moc energie jako vždy.

„Vypadá...divně," zašeptal jsem ke Karl, který se na mě otočil.

„Kdo?" nadzvedl obočí.

„Dream," znovu jsem zašeptal, „nevypadá tak jako vždy." koukl jsem se na Dream, který měl v ruce láhev a koukal se na nebe. Sapnap byl vedle něho a něco mu říkal. Oba dva měli menší úsměv na tváři.

„Už od pátku," pokrčil rameny a koukl se na zem.

„Alkohol mu nepomůže." zamumlal jsem ale pořád tak aby to Karl mohl slyšet.

„To mu taky říkáme," dal si hlavu na moje rameno. Povzdechl jsem si.

Po asi pár minutovém tichu Karl promluvil, „Nemůžeš s ním promluvit ty?" pořád nezvedl hlavu z mého ramene.

„Proč já?" zeptal jsem se zmateně.

„Protože mi přijde, že on jediný by tě mohl poslouchat." zamumlal.

Zvedl jsem pohled od země a koukl se na ty dva. No hlavně na Dream. Ale ten už se na mě koukal už dávno.

——————————
Привет :)
Words: 625
Probudila jsem se z mrtvých..

Ne jk.

Jedu za čtyři měsíce se školou do Londýna. To mi pomůže s mojí náladou. Doufám. :D

Пока :]