Ametystové oči ( Twilight sága )

Před třemi roky část 11.

Dál jsem jedla lívance, nic jsem na talíři nenechala.

Mezitím dorazili ostatní z lovu, měli více zářivé zlaté oči.

Esme domyla nádobí.

Carlisl vyšel z pracovny.

" Je čas " ( Carlisl )

Podívala jsem se na něj a zhluboka jsem se nadechnula.

" To zvládneš Terro " ( Alice )

" Budeme pořád s tebou " ( Esme )

Usmála jsem se a došla jsem za Carlislem do pracovny.

Ukázal mi rukou na lehátko co tam měl.

" Udělej si pohodlí. " ( Carlisl )

Vedle lehátka byli připraveny dva kýble, jeden s vodou a druhý byl prázdný, měl tam i nějaké hadříky.

" K čemu to je ? " 

A ukázala jsem na kbelíky.

" Lehni si prosím " ( Carlisl )

Lehnula jsem si tedy na lehátko.

" Seznámím tě rychle s okolnostmi, abys věděla, co tě teď čeká. " ( Carlisl )

Vypadal spíše, jako kdyby to nechtěl slyšet on než já.

" Kousnutí provedu na tvém krku na hlavní tepně krkavici, díky tomu se jed bude šířit rychleji a rychlejší tím bude i proměna. Kdybych tě třeba kousnul do zápěstí, proměna by byla pomalejší. " ( Carlisl )

Jenom jsem přikývnula.

" Předpokládám, že proměna potrvá přibližně tři dny. Musím tě připravit, že to nejspíše budou nejhorší tři dny tvého života, ano, zní to hrozně. Budeš se potit a mít křeče, neboť tvé tělo bude bojovat proti jedu. Proto tu jsou ty kbelíky, ten s vodou a hadříky, kdybychom ti potřebovali srazit horečku a ten prázdný zase kdyby se ti udělalo nevolno. Nebudeš moct spát, neboť tě jed nenechá. Budeš tak moc vysílená, že z toho nejspíše upadneš do bezvědomí. Jsi připravená ? " ( Carlisl )

Řekl vážným tónem.

Přikývnula jsem.

" Ano "

A těžce jsem polknula.

Carlisl došel k mému lehátku a ještě jednou si mě prohlédnul.

Poté se naklonil nade mě a přiblížil se k mému krku.

" Ničeho se neboj, zvládneš to " ( Carlisl )

Řekl.

Zhluboka jsem se nadechnula a Carlisl se úplně naklonil k mému krku.

Cítila jsem jak se jeho zuby dotknuly mé kůže a poté hroznou bolest, jak jsem jeho zuby prodraly skrz kůži.

Bolestí jsem zarývala nehty do lehátka. Cítila jsem, že každou chvilku možná i zakřičím.

Bolestí mi stekla slza po tváři. Zatínala jsem zuby, byla jsem vystrašená a najednou jsem cítila, jak mi něco vniknulo do krve, něco se dělo.

Carlisl se ode mě prudce odtrhnul a podržel si ruku u úst, bylo poznat, že to pro něj bylo náročné.

Nic jsem chvilku necítila, ale poté to začalo.

Cítila jsem se, jakoby mě někdo zapálil u krku a ten žár se začal šířit celým mým tělem, začala jsem se kroutit a začalo to čím dál tím více bolet, jakoby všechny mé buňky v těle byli najednou v požáru. Začala jsem se více kroutit v křečích a křičet bolestí.