Hockey Love

Oh, Well

"Naprosto netušim, co to do ní vjelo." Kroutím nesouhlasně hlavou.

"Každopádně, mi dej vědět, až bude Elaine při smyslech, jestli je v pohodě. Kdyby něco, tak jsem na telefonu, musím ještě něco dořešit s Jeremym." Oznamuje mi a potom se loučíme.

Po Timmovo odjezdu ještě chvíli stojím u kuchyňské linky a pokouším se vytvořit něco k večeři. Samozřejmě, že jsem zvolil tu nejjednodušší cestu, kterou jsou lívance. Těsto a všechno okolo mi trvá připravit asi 20 minut a samotné smažení této lahody dalších 30 minut. Když už všechno, konečně úspěšně dokončuji, tak slyším klapání psích drápků v chodbě, a tak vycházím z kuchyně. Ellie tam stojí, jednou rukou se opírá o zeď a hned jak mě vidí, tak se na mě mračí. Scott stojí u ní a Garo stojí u východu z kuchyně, proto jsem ho slyšel.

"Je mi hrozně špatně." Šeptá a já jí nemůžu takhle vidět, připomíná mi to den, když jsme byli u mojí babičky a vypadala podobně vyčerpaně.

Jdu k ní a chytám ji za zády. "Můžu tě vzít?" Raději se ptám a Ellie se hned jednou rukou chytá okolo mého krku na náznak, že ano. Potom jí hned beru do náruče a chci jít zpět do ložnice.

"Chci tu být s tebou, prosím." Šeptá mi do hrudníku a já se otáčím zpět směrem do obýváku.

"Bolí tě ruka, nebo je ti jinak špatně?" Ptám se Elaine, když jí pomalu posazuji na gauč.

"Je mi hrozně špatně." Skuhrá znovu a já jí přikrývám dekou, pod kterou by se vešlo minimálně pět lidí, ale ona je stejně schopná si jí celou ukrást pro sebe.

"Zkusíme se najíst, celý den si nejedla." Usmál jsem se, abych jí co nejvíce zkonfortnil. Hlavně na mě ona nesmí poznat, že o ní mám nevysvětlitelný strach a momentálně mám opravdu malý kousek od toho, abych se jí tu nezhroutil, když jí takhle vidím.

Ellie pomalu přikyvuje a já si s čerstvě uvařeným jídlem sedám k ní na gauč.

"Kam se poděl Jerry?" Ptá se mě, když mi bere jeden v teplých lívanců a po malých soustech ho pomalu jí.

"Mají ještě trénink, zítra se všichni uvidíme, ale pokud nebudeš cítit, tak na zápas vůbec nemusíš chodit a já to klidně taky zruším, a večer žádná párty nebude. Musíš si pořádně odpočinout." Říkám možná až moc starostlivě.

"Uklidni se, ty hezoune, nic se rušit nebude, ruku mám zafixovanou a nic víc se s tím dělat nemá. Zvládnu zápas i párty." Říká mi s úsměvem - očividně se jí udělalo lépe. Možná byla jen sama a měla z toho špatný pocit. Ani kdybych chtěl, tak jí nemůžu odporovat.

"Já ti dám, uklidni se." Zasmál jsem se a sleduju Ellie, která si dost důkladně prohlíží svojí zafixovanou ruku.

Jelikož je pořád pod vlivem léků, tak jí tahle činnost zabavuje na několik dalších minut, což mi dává další chvíli na přemýšlení. Nemám ani to nejmenší ponětí, co tu bez ní budu dělat. Furt jsou tu dva problémy jménem Alex a Sophie, o kterých se tu mluvilo, že prý se mají odstěhovat do jiného města, ale bohužel ani na to nedojde. Na Ellie si zvykli i kluci z týmu a hlavně si rozumí s Timmothym, což je pro mě docela důležitý, protože je to jeden z mála lidí, kteří mě znají od dětství. A hlavně jsem si na ní zvykl já, ale nechci být sobecký a raději ji nechám odletět, aby i ona mohla dělat to, co chce.

"Jsem sjetá, žejo?" Ruší mě z mých myšlenek její hlas a já se zasmál. Sedí tu přede mnou na gauči, měkkou dekou je zabalená až po ramena, na bradě má kus marmelády a bedlivě sleduje svojí ruku s přeraženými prsty.