CEO's Nanny // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Allergies

„Pejsek," řekla jsem a položila jsem kartičku s obrázkem psa, aby ji Eric mohl vidět. Bylo úterý a rozhodla jsem se vzít děti ven z domu do parku, aby si trochu užily.

Eric byl v kočárku, držel sušenku ve tvaru zvířete a v druhé měl moje klíče.

„Máma," řekl snad po tisícáte a poraženecky jsem se opřela.

„Jednou budeš muset říkat daleko více než tohle," řekla jsem, ani tak mi nevěnoval pozornost, přičemž štěrkal klíči, sám se zabavoval.

„Chůvo!" vzhlédla jsem, Penelope a Sophia ke mně utíkaly. „Můžeme si dát zmrzlinu?" zeptala se Penelope, všimla jsem si muže s vozíkem na zmrzlinu, byl obklopený dalšími dětmi a rodiči.

„Samozřejmě, že můžete." Usmála jsem se, natáhla jsem se pro peněženku a vytáhla jsem dva dolary. Když jsem jim je dala, poděkovaly mi a utíkaly zpátky.

Sledovala jsem, jak dostaly drobné, než dostaly zmrzliny a vrátily se ke hraní. Harry byl v práci jako obvykle. Pokaždé, co jsem o něm přemýšlela, tím více jsem si pamatovala ten sen. Byla jsem si jistá, že tenhle muž si byl vědomý toho, jaký měl na mě efekt.

Proč můj šéf musel být tak sexy?

A proč musel mít tak úžasné děti?

Povzdechla jsem si.

„Mami!" slyšela jsem křičet Sophii, vstala jsem, ihned jsem uviděla její vyděšený pohled na tváři, a když jsem shlédla níže, uviděla jsem Penelope na zemi.

Nepřemýšlela jsem dvakrát, chytila jsem kočárek a spěchala jsem k místu, kde ležela, další lidi se kolem ní začali shromažďovat.

„Penelope!" panikařila jsem, klekla jsem si a ihned jsem ji zvedla do náruče.

„Co s ní je, mami?" zeptala se Sophia.

„Má alergickou reakci!" řekla jsem a sledovala jsem, jak zalapala po dechu. Jedna z žen už volala pomoc.

Během chvilky přijela sanitka a ať jsem trvala na tom, že pojedu s nimi, musela jsem jet svým autem s Ericem a Sophií.

Zavolala jsem Harrymu, řekla jsem mu, co se stalo. Jela jsem za nimi jako blázen, a když jsme dojeli, viděla jsem, jak brali Penelope dovnitř na lehátku, zlomilo mi to srdce.

Vzali ji na pohotovost a musela jsem čekat venku s dětmi. O půl hodiny později přijel Harry, bundu měl v ruce a skoro okamžitě mě zahlédl.

Měla jsem slzy v očích, když šel k nám a klekl si přede mě.

„Omlouvám se." Brečela jsem a on pokroutil hlavou.

„Není to tvoje chyba, Rosalie," ujišťoval mě a hladil mě po ruce. Hned, jak to řekl, otevřely se dveře a z nich vyšel doktor se záznamem.

„Jste otec Penelope Stylesové?" zeptal se.

„Ano, jak jí je?"

„Měla štěstí, začínaly se jí uzavírat dýchací cesty a o pár minut později by to nezvládla," řekl a zastavilo se mi srdce.

„Je v pořádku, můžeme ji vidět?" zeptala jsem se a doktor se na mě podíval.

„Děláme ještě další testy, ale za hodinku by měla být propuštěna," řekl doktor a polila mě úleva.

Harry poděkoval doktorovi a vrátili jsme se zpátky na židličky. Nastal moment ticha, než jsem si schovala obličej do dlaní, cítila jsem slzy na dlaních.

„Hele, je to v pořádku," řekl Harry a zavrtěla jsem hlavou.

„Ne, není," řekla jsem. „Něco vážného se jí mohlo stát." Vzlykla jsem.

„Byla to jen alergická reakce, Rosalie. Stalo by se jí to v životě a jsem si jistý, že to nebylo naposledy," ujistil mě.

„Měl jsi ji vidět," řekla jsem sotva šeptem. „Lapala po dechu a byla ochablá, fialověla a já jsem zpanikařila." Brečela jsem, než jsem na sobě ucítila Harryho paže, objal mě.

Brečela jsem mu na hrudi, zatímco mě hladil po zádech a dával mi do vlasů polibky.

„Není to tvoje chyba," řekl znovu.

„Ano, je." Brečela jsem. „Měla jsem na ni dávat pozor."

„A nepochybuji, že jsi nedávala, dobře? Nemůžeš zabránit všemu."

„Mohla jsem. Dala jsem jim peníze, aby si koupily zmrzlinu. Já jsem jim ji měla koupit," řekla jsem a schovala jsem si obličej do jeho krku.

Pokroutil hlavou.

„Je v pořádku, Rosalie. Nechci, aby ses z toho obviňovala, jsi úžasná chůva. Kdybys nebyla, nenechal bych si tě," řekl a povzdychla jsem si.

„Omlouvám se," omluvila jsem se a pevněji jsem ho objala. O hodinu později ji propustili, jak doktor slíbil. Měla v sobě léky, takže byla pořád mimo a Harry ji vzal z postele, na které spala.

Doktor nám dal tři epipeny, kdyby se to stalo znovu. Když jsme vyšli ven, byla tma a pršelo. Harry zaparkoval před vstupem, kde jsme mohli rychle dostat děti do auta, aby nezmokly.

Otevřel mi dveře na straně, ale pokroutila jsem hlavou.

„Přijela jsem svojím autem," řekla jsem, ale potřásl hlavou.

„Zítra pro něj přijedu, nechci, abys sama řídila v dešti," řekl. Chtěla jsem odmítnout, ale věděla jsem, že by mě nenechal, tak jsem se vzdala a dovolila jsem mu, aby za mnou zavřel dveře.

Jeli jsme v tichosti. Děti spaly vzadu, jediný zvuk byl z větráku, který sušil mé mokré vlasy a kůži.

Dívala jsem se na tekoucí vodu z předního skla a okna, chtěla jsem v tuto chvíli jen ticho. Věděla jsem, že starání se o děti nebylo jednoduché, ale teď jsem to podělala.

Ucítila jsem Harryho ruku na mém klíně a otočila jsem se k němu.

„Nedávej si to za vinu, je v pohodě," ujistil mě a slabě jsem se usmála.

Věděla jsem od toho dne, že jsem byla součástí jejich životů a chránila bych je, ať by to stálo cokoliv. 

______________

Jsem hrozně ráda, jak to Harry vzal v pohodě. Mám s hlídáním cizích dětí nějaké zkušenosti a to poslední, co chcete, je, aby se mu nebo jim něco stalo. A pak aby rodiče toho dítěte na vás křičeli a jenom se modlíte, ať je ten brouček v pořádku. 

Takže Harryho reakce ode mě dostává 28/10 bodů, spokojenost. A hlavně, že se jí nic nestalo.