CEO's Nanny // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Dinner for two

„Chůvo!" byla první věc, kterou Rosalie uslyšela, když vešla do domu. K jejímu překvapení byl dům beze skvrn, žádné fleky od jídla na gauči nebo čmáranice na stěnách.

Dům byl překvapivě čistý, vzhledem k tomu, že byla pryč týden, myslela na to, jak moc bude muset uklízet, až se vrátí, když nechala děti samotné s panem Stylesem.

Byla ráda, že nemusela uklízet, když byla unavená z šestihodinové cesty.

„Jsi zpátky!" řekla Penelope, přičemž k ní běžela se Sophií, aby ji objaly. „Chyběli jsme ti?"

„Šíleně!" zahihňala se Rosalie a opakovaně je líbala na tvář.

„Někdo se vrátil dřív." Uslyšela pana Stylese. Vzhlédla na něj, šel dolů po schodech s Ericem na boku, který se na ni usmál.

„Máma!" řekl Eric, Rosalie se široce usmála, než utíkala k panu Stylesovi, aby si ho od něj vzala do náruče.

„Chyběla jste mu," řekl pan Styles, neobtěžoval se opravit fakt, že jí Eric říkal mami. Dělal to tak často, že si na to zvykl.

„Myslím, že jsem si vedl dobře, ale holky vám řeknou, co jsem dělal špatně," dodal.

„Byl v pohodě." Pokrčila Sophia rameny u Rosaliiných nohou, když je pevně objímala, nechystala se jí pustit.

„Ne, byl příšerný!" řekla Penelope, naštvaně a vyčerpaně si povzdechla a Rosalie to rozesmálo.

„Hele! Nebyl jsem tak špatný." Našpulil rty pan Styles a položil si ruce v bok.

„Tati, byl jsi," poznamenala Penelope a taky si dala ruce v bok.

„Nemohla jsem se dočkat, až vás uvidím, chtěla jsem se vrátit ráno, ale něco mě zdrželo," řekla Rosalie. Celou sobotu strávila s babičkou, pomáhala jí péct sušenky a uklidit garáž, ve které bylo hodně věcí.

Neděli strávila s kamarádkami na nákupech, zašly si na jídlo, na manikúru, než se Rosalie vrátila za babičkou, aby s ní strávila posledních pár hodin, než by se musela vrátit.

„A jste doma včas," řekl pan Styles a položil jí neuvěřitelně velkou ruku na záda, vedl ji s dítětem v náručí do kuchyně, kde bylo nachystané jídlo.

„Vařil jste?" zeptala se Rosalie, pusu měla otevřenou a zbíhaly se jí sliny. Nebylo možné, že by vařil. Když se rozhlédla, uviděla hnědý papírový pytlík s názvem restaurace.

Rozhodla se nic neříkat.

„Dokonce ta otázka je urážlivá. Samozřejmě, že jsem vařil. Tady, posaďte se," řekl a vysunul pro ni židli.

Všimla si, že nebyl ve svém pracovním oblečení, ale v obyčejných džínách a zapnuté košili a pár pramínků vlasů nebylo na svém místě.

„Nejdříve musím zavolat děti," řekla a začala vstávat, než ji pan Styles zastavil.

„Už jedli," řekl. „Myslel jsem si, že vy a já bychom si mohli užít tichou večeři, žádné děti, jen my užívající si společnost toho druhého."

Rosalie na něj vzhlédla, byla zvědavá, proč to dělal. Jasně, docela dobře si sedli, ale nebylo to nic velkolepého nebo neprofesionálního.

„Pane Stylesi, já-."

„Říkej mi Harry," řekl. „Nemusíme být pořád profesionálové, zlato." Uchechtl se a otevřel víno.

Něco na tom slově s jeho přízvukem a tichým chraplavým slovem jí vyvolalo v břiše motýlky.