Život ve stínech - Ztráta kontroly

1.

Věnováno: Terik007
,,Kiro! Vstávej! Nechceš přijít hned první den pozdě. Nebo snad ano?"

Posadila jsem se.

Dneska mě čekal první den v nové škole.

Snad se mi podaří začít znovu.

Postavila jsem se.

,,No konečně. Už jsem si myslela, že nevstaneš."řekla má matka a odešla z pokoje.
Podívala jsem se na hodiny. Ještě jsem měla čas.

Vzala jsem z nočního stolku kartáč a zamířila si to do koupelny. Za 15 minut jsem byla hotová.

Ještě najít něco vhodného na sebe a můžu jít.

Rozhodla jsem se pro černou koženou bundu, pod ní bílou blůzku a krémové jeansy. Medové vlasy jsem si vyčesala do vysokého culíku. Stejně mi pár pramínků vyklouzlo a volně mi spadaly do obličeje.

Popadla jsem batoh a seběhla po dřevěných schodech do haly. Odtud jsem si to zamířila do kuchyně.

,,Vezmu si jenom jablko."sdělila jsem matce, která seděla na barové stoličce u jídelního pultu.

,,Měla by ses pořádně nasnídat jinak nebudeš mít sílu."protestovala. Seskočila ze stoličky. Na svůj věk vypadala opravdu dobře. Měla hnědé vlasy po ramena s tmavě růžovým až možná trochu fialovým melírem. Postavu měla vysokou a útlou. Hodně lidí si o ní myslelí, že je to moje starší sestra.

Přišla ke mě a pořádně mě objala.

,,Mami. Udusíš mě."zachrčela jsem.

,,Moje holčička už je veliká."zašeptala a stiskla mě ještě víc.
,,Už to není moje malá, roztomilá a hodná holčička. Tahle holčička už jde na střední."

,,Mami."zašeptala jsem. Už mi docházel kyslík takže jestli mě okamžitě nepustí tak...

Konečně mě pustila. Podržela si mě na délku paží.
,,Doufám, že si najdeš nějaké kamarády."

,,Pokusím se."usmála jsem se.
Pohladila mě po tváři a dala mi pusu.

,,Tak ahoj."

,,Ahoj a vrať se brzo." Musela jsem odtud rychle vypadnout, protože maminka už měla nakrajíčku.

V chodbě jsem si nazula svoje conversky a přes rameno jsem si hodila batoh.

Otevřela jsem vchodové dveře a vyšla ven. Seběhla jsem po schůdcích na chodník.

Odteď začnu nanovo.