Abram [ONC 2022]

Kapitola devět

„Opravdu sis myslel, že bys mě mohl porazit?" zeptal se ho naprosto vážně Abram, když mu držel meč u krku. Uvnitř sebe cítil, že to bylo nějaké moc jednoduché. Přeci jen princ temnot mohl být jen poskok něčeho většího. Až poté mu to došlo, nikde totiž neviděl hlavního aktéra. Jako kdyby se Lilith snad schovávala. Snažil se rozhlédnout kolem, ale většina jeho zraku byla zamlžená. Netušil, co se to s ním dělo, i když v tom mohl mít prsty sám Azazel.

„Do toho, zabij mě, bratře." Tato slova ho vykolejila. Věděl o svém původu, ale z jeho úst to znělo spíše jako nadávka. Měl chuť mu hrdlo podříznout. Ovšem, než to stačil udělat, uslyšel v hlavě křik. Rozhlížel se, odkud by mohl přicházet. Ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se to ve skutečnosti dělo. Věděl, že se na něj všichni dívají jako na blázna. Nakonec však meč schoval zpět k pasu a místo toho udělal něco naprosto jiného.

„Nejsem jako ty. Byl mi ukázán život bez zabíjení, ať už je náš otec kdokoliv, nejsme stejní," dokončil svůj krátký monolog a přiložil mu kovovou stélu ke krku. Na chvíli se zamyslel, aby si vzpomněl, jak onen znak vypadal. Nepoužíval je až tak často, ale na něco přeci jen přišel. Mohl mu připravit horší osud než smrt. Přeci jen byl opravdu lepší než on. Nebo si tak alespoň přišel. Roztáhl křídla a zakryl ostatním pohled, potřeboval na chvíli soukromí. Mírně se k němu naklonil, ale než stačil něco říct, Azazel ho předběhl.

„Křídla a rohy nezmění nic na tom, že jsi slaboch." Poslední kapka, kterou Abram potřeboval. Zrak se mu zalil rudou barvou, ale navenek se jevil stále stejně. Kromě toho, že uvnitř sebe musel bojovat s jeho pravým zlým já. Nenáviděl se za to, i proto od pasu vytáhl malou lahvičku, kterou si schovával pro podobné případy. Nikdo o ní nesměl vědět, i když si byl jist, že ho Rafael prošacoval. Vlastně by se mu ani nedivil.

Jakmile však tělem opět proudila alespoň trocha svěcené vody, cítil se trochu lépe. Ušklíbl se a když měl konečně čistou mysl, vkradl se mu do mozku nový nápad. Dokázal by ho zničit bez toho, aniž by se proměnil v jednu ze zlých bytostí. Nechtěl skončit jako on, především kvůli Rafaelovi. Slíbil mu přeci, že se vrátí. I proto se nakonec rozhodl onu runu přeci jen dokreslit. Nevěděl, co provede na nynějším andělském těle. Abram neměl ani v plánu čekat, co to s ním udělá. Dokreslil poslední čárku symbolu a vydal se směrem k portálu. Pouze stáhl křídla a pokynul ostatním, že nadešel jejich čas pro účast. Zastínil svůj sluch natolik, že nevěděl, co se kolem něj děje.

Když však vkročil do portálu a dopadl nohou na pevnou zem Hellu, spatřil katastrofu. Měl pocit, že i do plic se mu dostávaly výpary lávy. Neměla tak vysoko co dělat, alespoň, co věděl. V nejnižších patrech, kde se nacházely důležité věci pro chod města vysoko nad nimi, se nacházely řídící místnosti. Ty jely na teplo, které ostře oranžová tekutina vydávala. Ale tohle byla katastrofa. V dáli zahlédl postavu, která shlížela na to, co provedla. Jenže než se k ní vydal, pocítil bolest jako snad nikdy. Chytil se za hlavu, ale i tak musel jít dál. I přes rozmazané vidění dokázal rozpoznat, kde se láva nacházela a kde nikoliv.

Po několika krocích však upadl. Už nemohl jít dál, niterně necítil nic jiného než bolest, kterou už ani nedokázal lokalizovat. Myslel jen na to, jak by mohl svůj domov zachránit, ale i to mu vlastní tělo chtělo překazit. Tedy ovšem pokud se nejednalo o něco zvenčí. Na chvíli zklidnil své tělo a dal ruce podél těla. Předstíral, že se své bolesti plně oddal, aby se mohl dostat k jeho tvůrci. Když ho našel, mezi bojovníky samotné Lilith, dokázal ho odstavit bez toho, aniž by si toho vůbec všiml. Tedy alespoň prozatím.

Musel se dostat kolem nich, bez toho aniž by ho někdo spatřil. Využíval kouřových clon, které láva po sobě zanechávala. Alespoň k něčemu mu byla přeci jen užitečná. Myslel na Rafaela. Tak moc by se s ním chtěl spojit, ale jediného, koho dokázal najít, byl krvácející Semalion. Cítil, jak slábne, ale také vnitřně věděl, že se zahojí. Nechtěl vědět, co se mu stalo, přeci jen zradil. A pokud by měl dostat další šanci, tak tohle byla jediná cesta. Nyní se však musel soustředit.