Abram [ONC 2022]

Kapitola osmá - Pro padlé a jejich milované

Když se měl vrátit portálem zpět do Hellu, nejprve se mu nechtělo. Nevěděl, co se stane, až Semaliona předá Rafaelovi. Přeci jen to byl stále jeho syn, i když byl na druhé straně. I tak se vydal dobrovolně, do teď tomu ani sám nechtěl věřit. Stále však v něm dřímaly myšlenky na to, že se jednalo o taktiku, kterou neměl nikdo prohlédnout. Vlastně by se tomu ani nedivil. Možná byl i obraz jeho syna jen vytvořen k tomu, aby lépe pokořily Hell, ale i lidi. Nedokázal si však připustit, že by to tak opravdu bylo.

Semalion natáhl ruce a Abram mu na rukách vytvořil pouta, která nedokázal rozbít. Přeci jen to byl stále anděl, i když mu nejspíš kolovala trocha krve démonů. I proto se nebál, že by cestu démonskými portály nepřežil. Přeci jen už jimi jednou prošel za ním.

Jakmile však vstoupili na domovskou půdu, uviděl pouze zkázu a ucítil ohromnou bolest. Spousta padlých vojáků na obou stranách. Abram se nedokázal nadechnout, avšak viděl větší skupinu utvořených v hloučku. Nechápal to, ale jeho intuice se ho rozhodla vést i nyní. Cítil podivnou příchuť v ústech, že by se mohlo jednat o někoho jemu blízkému. Syn za cenu někoho jiného. To by nedokázal skousnout. Hlavně ne, kdyby to mělo být Sebastian versus Rafael. Rafael! Máchl rukama do podivných pohybů a vytvořil kolem Semaliona klec, ze které se nedal dostat. Okamžitě zapojil svoji intuici, aby se napojil na toho, koho hledal.

Na chvíli zavřel oči, ale jakmile je otevřel, viděl žlutě. Dávalo mu to naději, že se jednalo o správného člověka. I když to také samozřejmě mohl být jeho učeň. S ním měl více mentální než emociální pouto, které se však dalo vyhledat mnohem lépe. Potichu zaklel a pokusil se vzpomenout si na pocit, jež cítil, když ho padlý anděl políbil.

Mohly by kolem něj lítat bomby a on by stejně dokázal myslet jen na blízké lidi. Až tak dobré srdce Rafael měl. I proto se staral o několik zraněných vojáků. Pomocí svých sil je zbavoval bolesti a přenášel ji na sebe. Věděl, že ve velkém množství by mu to mohlo ublížit, ale nepřipouštěl si to. Dokud nepocítil podivný tlak v hlavě. Netušil, co se mu to dělo. Donutilo ho to však vzhlédnout. U brány zahlédl Abrama, jak se rozhlíží. Než stačil něco udělat, další zraněný mu zatarasil výhled.

Abram se mezitím vrátil k Semalionovi a rozhodl se ho odvést na místo, kam chodil velice nerad. Cely poblíž další propasti.

...

Zničehonic se před ním objevily obávané sestry. Siyany se svou starší sestrou Niyou. Věděl, co jejich příchod měl předpovídat, navíc když na sobě obě měly brnění. Nejednalo se o něco lehkomyslného, bojovnice měly zakázáno posvátnou zbroj obléknout jindy než v přímém ohrožení životů. Starší ze sester kývla směrem k němu a pouhým dotykem ho dokázala přesvědčit o tom, že dokázaly zabezpečit většinu dětí, které měly v Hellu. Přeci jen samy se bránit nemohly. Niya však měla na srdci ještě něco, poznal to na ní. I proto Abram pokynul rukou, že měla možnost.

„Andělé zaútočili na obranný štít, který vytvořili magici. Pokud do něj udělají díry, budeme mít seriózní problém. Potřebujeme někoho, koho se Azazel a Lilith přeci jen trochu bojí. A ty jsi dle Rafaela důvod, proč to vlastně všechno začalo. Myslím, že by bylo dobré, kdybys jí vzal vítr z plachet. Navíc máme jedno z jejich zvířátek," dořekla a ukázala na Semaliona zavřeného za mřížemi. Abram ho tak nemohl vidět. Bolelo ho to, jako kdyby ho snad zradil.

„Jen běž, tati, já budu v pořádku." Snažil se ho uklidnit Semalion. Už dávno nepotřeboval převlek Sebastiana, stačilo mu, že uvnitř tlouklo srdce jeho syna. Zevnějšek už byl jen detail. Rafael na něj kývl, aby šel. Věděl, že chtěl odebrat břímě z jeho ramen tím, že onen rituál udělá sám. Chytil ho však za ruku tak pevně, že mu předal jasný signál. Snažil se mu naznačit, že očekává jeho návrat. To stejné si přál Abram, ale v této válce nebylo nic jasné. Navíc, když nemohli ani použít portály, protože byly z bezpečnostních důvodů zavřené.