Abram [ONC 2022]

Kapitola čtvrtá

Muž zahalený v černém hávu stále přecházel po místnosti. Nepřestával přemýšlet nad tím, co se mu snažilo nebe naznačit. Útok na jednoho z nich se jim nepodobal. Už skoro celých dvě stě let byl klid. V tu chvíli ho něco napadlo. Vytáhl z posledního zamčeného šuplíku podivnou knihu, která se žádné z běžných Hellských nepodobala. Nebylo divu, vzal ji při své cestě dolů. Mohl se na to připravit, přeci jen už dole měl svého bratra a tušil, jak to chodí. Začal v ní listovat, neměl moc času. A přesto ho vyrušilo, když někdo vzal za kliku. I za tu dobu, co už dole byl, si stále nezvykl. Panty zavrzaly a on rychle knihu schoval. Mohl to být naprosto cokoliv.

„Vidím, že jsi svého démona přeci jen našel," dořekl příchozí a hlasitě se zasmál. Poznal v něm svého bratra, kterého všichni oslovovali jinak než on sám. Oddechl si a vytáhl své tajemství z bezpečného místa. Mezitím ukázal na skříňku v rohu místnosti, většinou si k němu Lucifer chodil jen pro pití a drby. Vlastně ani netušil, jak se dostal tak vysoko aniž by hnul prstem.

„Samaeli, sakra, prostě si sedni a mlč. Whisky je ve skříňce." Lucifer se mírně otřásl, Rafael ho tím jménem osloval pouze tehdy, když se nesoustředil. Vycházelo to především z toho, že na to jméno byl zvyklý. Ale nakonec povytáhl obočí a s naplněnou sklenkou se uvelebil ve svém obvyklém křesle. Doufal, že z něj přeci jen něco vypadne. I tak se musel zeptat na něco naprosto absurdního, nebo se to tak alespoň Rafaelovi zdálo.

„Čekal jsi snad někoho jiného?" Ušklíbl se.

„Spíše se obával. Abram má na sobě tohle a nikdo nesmí vědět, že na dně mého šuplíku leží andělská kniha. Způsobilo to chaos."

„Co na něm sakra dělá andělská runa, vždyť s jeho krví ho může zabít. Nebo hůř..." ukončil svou větu v půlce. Oba si uvědomovali, co by to znamenalo. Už jen to, že se Abram dlouho neprobíral, bylo podivné. To byla chvíle, kdy Rafael viděl svého bratra, že odložil skleničku a vzal do ruky knihu. Jednalo se o protějšek té, co svíral padlý archanděl.

Andělská runa lze z kůže vypálit pouze za pomoci kopí, jež svírá samotné zlo v Hellu. Ale ani to se nemusí stát zárukou. Použitím jakékoliv runy vyjma zapomínací andělé mučí démony. Ti se poté přeměňují na bytost nepatřící ani do jednoho světa. Nepamatují si své blízké, zlata nit v jejich mozku je dovede k šílenství. To stejné se děje u mnoha lidí, pokud je už samotná síla runy nezabije. Někteří se však mohou dostat do stavu nefilim a runy používat na zvětšení svých schopností.

Lucifer hleděl do knihy a sáhl po skleničce, tohle bylo moc i na něj. Sice ho otec kdysi vykázal, ale mohl udělat i něco podobného. Najednou si myslel, že nebyl zase tak hrozný. Ovšem netušil, co mohlo být ono kopí, přeci jen jeho považovali za právě zlo. Kopnul do sebe obsah skleničky a až poté knihu naklonil k Rafaelovi, jež vypadal, že také něco našel.

„Dva stejné texty, jen otočené strany," hlesl Rafael a dotkl se černé knihy. Spálila ho, i když už měl Hell pod kůži. Stále patřil k těm, kterým v krvi kolovala andělská krev. A to i když s kapkou Hellské, kterou získali proměnou. I díky ní se mohli v klidu pohybovat v podsvětí. Ona kapka jim také dokázala zbarvit křídla do černa. Ovšem to stále neřešilo Abramův problém. Až poté Rafaela něco napadlo. Lucifer zrovna dosedal zpět na židli s doplněnou skleničkou. Vzal mu ji a na jeden hlt vypil. Potřeboval kuráž k tomu, co hodlal udělat. Mohl by průběh runy zastavit, kdyby mu v těle kolovala alespoň kapka andělské krve.

Neváhal ani minutu, řízl se do dlaně a nastavil ji nad jeho ústa. Potřeboval to do něj dostat, věděl o jeho závislosti na svěcené vodě. Ale tohle bylo jiné, mohla to být konečná. Vlastně nechápal, jak jeho tělo dokázalo snášet litry něčeho tak nebeského. Nyní to však bylo jedno. Vzal do ruky podobný nástroj, jež použil předtím anděl na vytvoření runy a obrátil mu krk. Nejen totiž varování našli v knize. Mohli se pokusit jeho tělo dostat na neutrální úroveň. Jenže to však mohlo zničit každou snahu o jeho záchranu a proměnit jej v člověka. Nepřipouštěl si to, potřeboval ho. Stejně jako tehdy, když ho zachránil před ním samotným.