Po stopách kletby [Percy Jackson ff]

8: Rýmovačka není žádná hračka

Lea nijak zvlášť netoužila po dobrodružství. Z toho důvodu taky dojela ze středu Evropy až do prašivé Ameriky – aby měla trošku klidu. (Ač ta samotná věta zní jako oxymóron.) Jak to tak ale bývá, trable si nacházely všechny počestné osoby a držely se jich jako klíšťata. A pokud ji mysl neklamala, Niky na tom byla úplně stejně.

"Už slyším Ráchelin vrtulník," poznamenala brunetka nanášíc si azurově modré stíny. Používala přitom Lei růžové Hello Kitty zrcátko a odraz zapadajícího slunce způsoboval, že jí po tváři běhala drobná duhová prasátka.

„Bylo načase, začíná se smrákat," mračila se blondýna a bezmyšlenkovitě si okusovala nehty. Samozřejmě že věděly, co se děje se srubem Démétér. Narozdíl od jiných rozuměly palčivosti situace výborně, protože z České republiky neodcházely jen tak pro srandu králíkům. Ve zkratce: Slovanské božstvo vážně nemusí Řeky.

Niky schovala šminky do krabičky. „Myslíš, že to vyjde?"

„Dnešní akce?" nadzvedla Lea obočí. „V to doufám, protože toho hodně leží na mých bedrech!"

„No právě," uculila se Niky, avšak když si všimla Lei ublíženého pohledu, rychle dodala: „však víš, že jen vtipkuju."

„Naposled, když jsem se snažila zneviditelnit dvě osoby –"

„Nás dvě."

„Nás dvě," opravila se Lea, „harpyje nás chytily v kuchyni, jak krademe zbytky z Cheirónova narozeninového dortu!"

„Byl to fakt dobrý dort," vzpomínala blaženě Niky. „A od té doby jsi měla čas procvičovat. Určitě to vyjde."

Blondýna nepřítomně přikývla. „Jo. Co ty, jsi připravená?"

„Jako nikdy," zazubila se Niky. „Mám v plánu všechny oslnit svou neschopností a zvrtnu si kotník,"

„Tak si ho hlavně zvrtni hlasitě," řka dcera bohyně duhy, „protože pokud něco pokazím, potřebuju, aby si nás nikdo nevšímal."

„Neboj. Tak jo, jdeme," Niky natáhla k Lee ruku a pomohla jí vstát – dosud totiž seděly na dece a slunily se v posledních paprscích jarního dne. V pozadí přistával vrtulník, který neřídil nikdo jiný než jejich Delfské orákulum Rachel Elizabeth Dareová, jinak poměrně normální středoškolačka z velmi bohaté rodiny.

Ambrocio a Aika stáli opodál a už z dálky na zrzku mávali, takže vypadali vskutku podezřele. Miranda ležela na táborové JIPce a každý s alespoň dvěma mozkovými buňkami si mohl být jistý, že dvojčata, vedená touhou po spravedlnosti, plánují něco nerozumného. Lea a Niky se však staly tak trochu tajnou zbraní – nikoho by asi nenapadlo, že by se květinové děti obrátily zrovna na ně dvě: poněkud neschopné duo, které většinu času mluvilo slovanským jazykem, jemuž nikdo jiný nerozuměl. Tady jsme přece v USA.

„Ráda bych si vyslechla tu věštbu," tesknila Lea.

„Stejně polovině rýmů nebudeš rozumět."

„Dovol, docela jsem se v angličtině zlepšila! Mám teď přízvuk jako pravý New-Yorčan."

Niky se tomu přidušeně zasmála, (Lei přízvuk doslova řval: 'Jsem Čech!!') leč pak dodala: „Ale máš pravdu, taky bych chtěla slyšel to, co jim Rachel vysolí."

Obě děvčata se beze slov shodla a vydala se Ráchel přivítat. Běžet se jim ale nechtělo, zas tak hrr nebyly; místo toho kráčely svižným krokem a probíraly, co by si rády daly k večerní svačince.

***

„Ráchel, jsme tak rádi, že jsi dorazila! Poslouchej, musíme se tě na něco nutně zeptat," začala Aika bez obalu, jakmile se zrzka se všemi ostatními přivítala. Zatáhla ji do její věštecké jeskyně, mezitím co Ambrocio stál opodál a občasně zvedal zdvižené palce, aby Aičiným tvrzením přidával na důvěryhodnosti.