Ametystové oči ( Twilight sága )

Před třemi roky část 8.

" Fajn, co se děje. " ( Jazz )

A já se jí upřímně podívala do očí a než jsem stihnula něco říct, ještě Jazz řekla.

" Konečně po dlouhé době vidím zase tvé oči, jak to, že až teď ? Až na pohřbu ? " ( Jazz )

Ignorovala jsem její otázku a dál jsem jí pozorovala a cítila jsem, že mi teče slza. Nemůžu jí to udělat, co jí mám říct ? Mám tě ráda, ale zapomeň na mě. Budeš mi moc chybět, ale už se neuvidíme.

Zhluboka jsem se nadechnula.

" Je dost možné, že mě dneska vidíš naposled. "

Její výraz se změnil v hrůzu.

" Ty někam odjíždíš ? Ale co já ? Co tu budu bez tebe dělat ? A co střední, vždyť jsme ve druháku! Nemůžeš mě tu jen tak nechat a říct, že už tě neuvidím. To prostě nejde ! " ( Jazz )

Stála jsem před ní a skoro nevnímala její slova, cítila jsem, že můj starý život se vytrácí. Pevně jsem Jazz objala.

" Je mi to líto, ale jinak to nejde. "

Jazz mě přestala objímat.

" je to kvůli tomu chlapovi co tě napadl v lese ? Nebo se bojíš toho zvířete ?! Proč mě opouštíš, to...nemůžeš. " ( Jazz )

" Dělám to pro tvou bezpečnost. "

" Nemusíš mě před ničím chránit, svěř se mi a já ti s tím pomůžu. " ( Jazz )

" Tohle je mnohem větší než my dvě dohromady. " 

" Hlavně mě neopouštěj, nedělej mi to, prosím. " ( Jazz )

Brečela a já skoro taky, ale zachovala jsem si pevnou tvář a upřímně jsem se na ní podívala.

" Zapomeň na mě, bude to tak jednodušší. Bude to, jako bych neexistovala. "

A Jazz už jenom slzela a já se otočila a chtěla jsem se vydat pryč.

" Já na tebe nikdy nezapomenu. " ( Jazz )

Uslyšela jsem za zády.

" Neudělej nějakou hloupost. "

A vydala jsem se pryč a slyšela jsem jak Jazz slzí.

" Taky na tebe nezapomenu. "

Nevěděla jsem jestli to slyšela, nebo jestli jsem to řekla do prázdna, jediné co jsem cítila bylo, že něco vytrácí, jako by všechno co mě spojovalo se starou Terrou bylo pomalu pryč.

Došla jsem k autům a nasednula jsem do jednoho.

" Změna plánu, vyrazíme přes noc ať tam ráno stihneme dorazit. Poletíme 13 hodin, Esmé už objednala letenky. Sbalíme si a za hodinu vyrážíme." ( Alice )

" A to letíme všichni ? "

" Samozřejmě, nenecháme tě letět samotnou " ( Jasper )

A autem jsme vyrazili ke Cullenům.

___----____-----___-----____------__-----____------______--------______----------______---------____---

Sbalila jsem si jenom pár věcí, nepočítám s tím, že se tam dlouho zdržíme.

Zrovna jsme na letišti, všichni máme sluneční brýle i já, prý abychom na sebe nepřitahovali pozornost, mě spíše přijde, že ji na sebe přitahujeme takhle.

Carlisl šel vyřídit letenky, Alice sedí u Jaspera a uklidňuje ho. Edward a Esme vyřizují letenky s Carlislem a Emmett si povídá s Rose.

" Co..co když mě budou chtít zabít. " 

" Nenecháme je " ( Alice )

" A já nenechám zabít vás "

" Je to šílenost, měl by za to všechno pykat James a ne vy "

" Ale jenom díky Jamesovi si potkala nás " ( Rose )

Esme, Edward a Carlisl se vrátili k nám.

" Fajn, tady máte každý letenku a vyrážíme. " ( Carlisl )

Natáhnul se s letenkou ke mě, ale já zírala před sebe.

" Neměli byste letět, co když ublíží vám "

" O nás se nemusíš bát " ( Carlisl )

A já vzala letenku a vstala jsem.

____----___-----___-----___----___-----___-----___------___--____----__----___---____-----___--___---

13 hodin v letadle, to je asi největší trest.

Ještě, že jsem člověk a můžu spát. Navíc letíme přes noc, takže budu přirozeně spát, ale nejhorší je časový posun o 6 hodin dozadu, což znamená, že když je teď 22:00  + 13 hodin poletíme, to znamená, že v 11:00 našeho času tam dorazíme, ale tam bude teprve 5:00 ráno. Ještě, že bude trvat prý 3 hodiny, než dojedeme z letiště do Volterry, což znamená, že do cíle se dostaneme cca v 8:00.

Koukám z okýnka na hvězdy. Mezitím usínám.

__----___------___-----___---___-----__-----__----___-----__----___-----__----___-----__----___-----__---

" Stávej Terro " ( Emmett )

 " To i v letadle mě musíš budit ty ? "

A otevřu oči a vražedně se na něj podívám.

" Od letušky jsem koupil croissant, určitě máš hlad " ( Carlisl )

A podal mi ho.

" Děkuju "

A podívám se z okna.

" za jak dlouho budeme přistávat ? "

" Asi za půl hodiny " ( Carlisl )

" Páni, spala jsem dlouho. "

" Ale byla jsi tak roztomilá " ( Emmett )

A já po něm mrsknula svůj polštář pod hlavu a on se jenom zasmál.

Snědla jsem croissant a trochu jsem se upravila.

" Jak je na tom Jasper ? "

A podívala jsem se na sedadla za mnou, kde seděla Alice a Jasper.

" Dobrý, zvládá to " ( Alice )

___-----___------___-----___------____------___-----____------___-----___-----___-----___-----___----__

Když letadlo přistálo, sehnaly jsme si dvě taxi a vyrazily do Volterry. Já jela s Carlislem, Esme a Edwardem.

Nemohly jsme si o ničem co se stane povídat, neboť jsme měli řidiče, který o upírech neměl ani tucha. Celou cestu jsme mlčeli, ale já cítila vzrůstající napětí v každém z nás. Každý věděl, jaká jsou rizika.

___----___-----___------__----___-----___-----__-----__-----___----___----___------_-----__----___----__

Dojeli jsme do města Volterra a vystoupili jsme z auta. Kufry jsme si nechali v úschovně.

Nervózně jsem se po všech podívala a nahlas jsem polknula. Všichni na sobě měli něco, co zakrylo skoro všechnu jejich pokožku, neboť ve Volteře jasně zářilo slunce.

" Měli bychom jít " ( Carlisl )

" Dobrá "

Ahoj, doufám, že se vám dnešní kapitola líbila. Trochu jsem přeskakovala, protože pochybuju, že by vás bavili podrobnosti o pohřbu či o 13 hodin cesty. Těšte se na další kapitolu.