Zakázaná Láska /Hoggy (Petr Lexa)

Part 4

Pohled Sofie

Vykulila jsem na něj své hnědé oči a on mi vyndal sluchátko z ucha a v tu chvíli okolo nás projelo strašně rychle.

"Blázníš?! Jsi tak zaposlouchaná, že si mále spadla do kolejí!" Zvýšil na mě hlas a mě to vehnalo slzy do očí.

Takže mě k sobě přitáhl pouze kvůli tomu?

Že já si něco myslela!

"J-já se moc o-omlouvám. J-já..." Koukala jsem a myslela jsem, že mi každou chvilkou vyletí srdce z hrudi.

Byl tak neuvěřitelně blízko.

První slza ukápla z mého oka a všimla jsem si, jak jeho naštvaný výraz změkl, když slzu viděl kutálet po mé tváři.

"Nechtěl jsem tě rozbrečet. Takhle křičet jsem doopravdy neměl v plánu. Jen jsem se strašně lekl. Moc jsem se o tebe bál. Jen kousek a byla si tam." Zašeptal a mou tvář si položil na svojí hruď.

Pomaličku jsem vdechla jeho vůni a můch tep se uklidnil.

"Omlouvám se pane učiteli." Zašeptala jsem a skousla jsem si ret když jsem jeho ruce ucítila na svých bocích.

"Budu muset jít. Měj se Sofie." Pousmál se a pohladil mě po zádech a zmizel ve vagonu na opačné straně metra.

On si pamatuje moje jméno.

O víkendu se nic moc nestalo kromě toho, že Sofie neustále myslela na svého učitele, který jí držel za boky a její tvář měl přitisknutou ke své hrudi.

Pondělí

"Veroniko?!" Zpustila jsem na Veroniku o přestávce před hodinou češtiny.

"No?" Zamumlala a svůj pohled směřovala do svého zrcátka, protože si upravovala svůj make-up.

"Víš o tom, že píšeme prověrku z češtiny? Aby zjistil, jak na to jsme?" Jakmile jsem toto dořekla tak se Verunka zastavila nanášení svého pudru a vykulila své velké hnědo-zelené oči.

Vždycky se mi její oči strašně líbili.

Na kraji jsou zelené a u panenky hnědé a jsou lemované dlouhými řasami.

"Cože?! Z čeho?! To neumím a nestihnu se to naučit!" Mumlala rychle a já jí nalistovala, co všechno jsme měli umět.

"No tak to nedám.!" Zasmála se a já si to rychle pročítala.

Samozřejmě, že jsem se vůbec neučila.

Zazvonilo a do třídy se vřítil učitel i se svým novým účesem.

"Stejně neumíte používat hřeben, že?" Zasmál se někdo vzadu a já nad tím pouze protočila oči.

"Tak napíšeme si testík jak jsme se domluvili." Usmál se a začal rozdávat papíry.

Některé holky zkoušeli svými slovy 'My jsme se na něčem domlouvali?' test oddálit, ale moc se jim to nepovedlo.

"Můžete začít psát a kdyby se vám to na ten papír nevešlo, tak si vemte další, ale podepište ho." Usmál se, když papíry i s otázkama rozdal.

"Pochybuju, že tam vůbec něco napíšu natož abych si brala další papír." Zasmála jsem se na Verču a viděla jsem náznak úsměvu i u učitele.

O mém zážitku z pátku jsem nikomu neřekla a myslím, že tak je to jen a jen dobře.

Učitel se nekoukal, tak jsem strčila do Verči aby se koukla do sešitu mezitím, co já jí budu krýt.

Udělala to a já odpověděla na 5 otázek a Veronika na 6 z 6 aby to nebylo tak nápadné.

Odevzdala jsem to učiteli a on se na mě usmál a poděkoval.

Budu se cítit moc provinile, Le nechci před ním vypadat jako debil hned u prvního testu.

Kdo by taky chtěl, že?