Zakázaná Láska /Hoggy (Petr Lexa)

Part 9

Tak nakonec jdu na utubering, pár z vás mi psalo, jestli tam jdu a jestli by se semnou mohli setkat.

Pokud tedy někdo chcete, tak mi napište buď tady do zpráv a nebo normálně do komentu.

Budu se těšit. 😍😍

Pohled Sofi

Tak tohle bude mazec.

Myslím, že jsem ho buď pěkně nasrala a nebo nažhavila a teď doopravdy nevím, co je horší.

"Přijdu vám roztomilá i když se nečervenám pane učiteli?" Zaxichtila jsem se.

"Samozřejmě.." Pousmál se.

Tak fajn, co takhle zajít do většího extrému?

Dělá tu na mě, jak je hustej, ale přitom určitě vůbec není.

Co všechno asi vydrží?

Říkal, že má manželku a dítě.

Tak se mrkneme na to, jak by jí dokázal být věrný chlapec.

Oh přijdu si jako naprostá děvka.

Vážně jdu zkusit svést svého učitele?

Kolik je?

Musím si to načasovat tak, aby zazvonilo dřív, než něco bude, abych mohla rychle vystřelit z tohohle kabinetu.

Ten čaj je ale doopravdy dobrý, nejdřív ho vypiju, abych za něj mohla potom poděkovat.

Podle mého mobilu je přesně 10:40, takže dopiju čaj a můžu jít na věc.

Těš se Lexo.

Tohle až řeknu Veronice....

Fuha.

Celou dobu mi tu něco mele a tím, jak si povídám sama pro sebe ho vůbec neposlouchám.

Jen se tak debilně usmívám a dělám, že poslouchám.

Znáte to?

"Ehm co jste říkal? Nějak jsem neposlouchala.." Přesunula jsem pohled z mého hrníčku přímo do jeho očí.

"No, že jsem nebyl takhle s žákyní v kabinetě sám."

Oh snažíš se mi tu něco naznačit nebo co?

Dva poslední loky čaje.

Je 10:43.

2 minuty mi asi budou stačit ne?

Snad ano.

Dělám největší chybu na světě.

Moje pravá ruka odkládá hrníček na stůl a pak se vrací zpátky do mého klína, ale tam moc dlouho nezůstává.

Jede pod stolem stále dál a dál dokud se nezasekne u jeho nohy.

Koukám mu přímo do očí mezi tím, co si moje ruka hledá cestu k jeho rozkroku.

Bože můj!

Co to tu dělám?

Přejedu po něm zatím, co jeho výraz je naprosto šokovaný a vystrašený.

Myslím, že nic takového nečekal.

Cítím, jak se pod mým dotykem naplňuje a popravdě mi to dělá celkem dobře.

Trochu jeho rozkrok zmáčknu a tím zase cítím, jak se v mojí ruce ještě víc vypíná.

A v tu chvilku zazvoní.

Vydechnu a svou ruku stáhnu zpět k sobě.

"Děkuji za čaj pane učiteli." Zákeřně se usměju, nechám ho zaskočeného na místě a rychle vystřelím z jeho kabinetu zpět do mé třídy.