Zakázaná Láska /Hoggy (Petr Lexa)

Part 6

Pohled Sofie

Je hodina češtiny a s Verčou jsme se vsadili, že udělám něco, co by učitele třeba rozpálilo.

Jak nás to napadlo?

Řekla jsem Verče, že se mi Petr líbí.

Divíte se, že mu říkáme Petr?

Jsme líné říkat Pan učitel.

Jak snadné.

Takže jsem řekla Verče, že se mi Petr líbí a ona si všimla, že mi na stole leží banán.

Zrovna dnes jsem si ho musela vzít na svačinu.

"Líbí se ti hodně? Mohla by ses konečně s někým vyspat. Co kdyby to byl zrovna on? Ou to by bylo husté. Je zkušený! Oh jen si to představ! O co, že ho nevzrušíš tím, že ten banán budeš cucat a přitom na něj koukat! Vsadíme se o 100,-!" Smála se a myslela si, že to doopravdy neudělám.

Ale co si budeme nalhávat?

Každá 100,- dobrá, no ne?

"Platí!" Přikývla jsem a smála jsem se.

S vykulenýma očima se na mě koukla a pak jsme si podali ruce.

A teď tu sedím a snažím se k tomu dokopat.

Teda nemyslím to doslovně.

Banán mi leží v lavici a já stále nevím, jestli to mám udělat.

Jeho pohled mě stále spaluje a tak se trochu stydím, ale ještě ani jednou jsem se na něj neodvážila podívat.

To dám!

Pohled Petra

Ani jednou se na mě ještě nepodívala.

Stále kouká do lavice nebo na ruce, které leží v jejím klíně.

Zajímalo by mě, nad čím přemýšlí, protože to dělá už nejmíň deset-patnáct minut.

Konečně se pohla.

Její ruce sahají do lavice a pomalinku z ní vytahují něco žlutého co vypadá jako - BANÁN?!

Co jde dělat s banánem proboha?

Jasně Petře ty jsi ale idiot.

Že by ho šla sníst?

Nechám jí?

Není to zakázané?

Vlastně jsem jim to nezakázal, takže to třeba zkouší, ale co, mě to nevadí, tak ať si ho sní.

Pohled zaměřím detailně na její ruce a ty se ohromně klepou.

Vážně se ho chystá sníst?

Nechce ho po mně hodit abych byl všem pro smích?

Proč by to dělala, když se mě stále zastává.

Myslím, že je štěstí, že jsem jim zadal práci, u které nemusím nic říkat, protože bych se na ní nemohl takhle dívat.

Díky bohu pro mě nikdo nevidí, že na ní koukám.

Přijdu si jako nějaký špion, když jí takhle sleduju.

Koukla se na mě poprvé za celou tu dobu přes její dlouhé nařasené [Tak to říká Teri ne? :D ] řasy a já jí pouze sleduju.

Je tak moc nevinná a to mě ještě víc utvrzuje v tom, že jí chci.

Pomalu její banán rozdělává.

Jak je možné, že si všímám toho, že banán otevírá z druhé strany?

Její oči mě propalují a přitom se banán zvedá k jejím ústům.

Ne.

Nejde udělat to, co si myslím, že jde udělat, že ne?

Děvče ani to nezkoušej.

Vidím, jak banán ochutnává její jazyk a pak až teprve jeho špičku strká do svých úst.

Teda holka ty máš odvahu.

Nejspíš bych tam neměl koukat, ale představa, že tohle dělá s mým ptákem je mnohem lepší, takže z ní nespouštím oči.

Koukám, jak banán pomalu mizí v její puse a po vyndání ho opět obkrouží jazykem.

To už je příliš.

Cítím tlak ve svých kalhotech a proto se radši zvednu a odejdu se slovy "Hned jsem zpátky".

Přecházím okolo její lavice a pohled mi sjede opět k ní.

Potichu zavrčím, když si všimnu, že po banánu schválně přejela svými zuby.

Pohled Sofie

"Mám u tebe stovku!" Směju se potichu, ale pak mě napadne, že bych se mu měla jít omluvit.

"Myslíte, že můžu jít na záchod, když tu není?" Zeptám se, aby nebylo tolik nápadné, že jdu hned za ním.

Všichni pokrčí rameny, takže se zvedám ze židle a jdu na chodbu.

Stojí tu a zhluboka dýchá.

"Chtěla bych se vám oml-" Nestihnu doříct slovo a jeho rty se ocitají na těch mých.

Cítím pocit viny.

"Co mi to děláš?" Zamumlá a skousne mi při tom ret.

"Já ani nevím. Omlouvám se." Zamumlám rychle a mé nohy mě nesou zpátky do třídy se skloněnonou hlavou.

Vždyť má manželku a dítě pro boha!!