Zakázaná Láska /Hoggy (Petr Lexa)

Part 2

Pohled Sofie

Dívky v mé třídě byly tak neskutečně drzé.

Díky bohu pro mě jsem se přes facebook o prázdninách seznámila s ní.

Moje nejlepší kamarádka.

Veronika.

Sedíme spolu.

Je stejna jako já.

"Je celkem pěknej co?" Zašeptala mi a já jsem se začla smát a poté jsem přikývla.

Koukl se na mě, když jsem tak učinila a já jsem zrudla.

"Co když to slyšel?" Zašeptala jsem a ona se začla smát.

"Určitě ne." Zašeptala tiše.

Další hodinu nám učitel přinesl i rozvrh hodin.

"My se uvidíme každé pondělí, středu a pátek. Budeme mít vždy dvouhodinovku." Pousmál se a já jsem si rozvrh schovala do té nové žákovské.

Náš rozvrh je jeden velký opruz.

Holky v poslední lavici se stále bavily, a tak se učitel naštval a řekl, aby si vzaly své věci a nastěhovaly se do první lavice.

Chvilku měli nějaké průpovídky, ale učinili tak.

Středa

Dnes už se začínáme učit.

Bojím se, že mé vysvědčení nebude tak dobré, jako na základní škole.

Přece jenom je to střední škola ne základní.

Ale já nesmím mít špatné vysvědčení, protože by mě rodiče zabili.

Právě teď nám končí biologie a příští hodina je čeština.

Celkem se těším.

Náš třídní učitel je celkem sympatický.

Pouze mě štve, že nemá žádnou autoritu.

Celý první den ho nikdo kromě mě a Verči neposlouchal.

A co dělal on?

Říkal si to dál a nevadilo mu to.

V jednu chvilku se na mě Verča koukla a vychrlila na mě otázku: "To mu jako nevadí, že ho nikdo neposlouchá?" A já jen smutně pokrčila rameny.

Díky bohu pro něj, jsme ho včera neměli.

Ale právě teď přichází čas na hodinu literatury.

Učitel přišel do třídy v hnědých džínech a černé košili.

Bože jo.

Doopravdy se mi moc líbí.

Nadšeně jsem dloubla loktem do Verči a ta se zasmála.

Říkal něco o nějaké próze a pak se na něco zeptal a já jsem na něj zasněně koukala.

"Co třeba ty Sofie? Tak když se tak hezky usmíváš, tak nám k tomu něco řekni." Arogantně se na mě koukl.

Vážně?

Celá třída kecá a já na něj koukám a schytám to? Dělá si ze mě sakra srandu?

"Ne, neřeknu." Lhostejně jsem se koukla a otočila jsem se k Verče.

Ta se začla jako šílenec smát a já jsem dostala záchvat smíchu také.

"Tak fajn. Otevřete si učebnice na straně... a přečteme si dílo od Aloise Jiráska."

"Můžete ještě jednou říct tu stranu? Neslyšela jsem to přes ten hluk." Přihlásila jsem se.

"345. A když už se teda ptáte, tak začněte číst."

Dělá si ze mě prdel?!

Oh blbec jeden.

Nechápavě jsem svůj pohled nasměrovala k Veronice a začla jsem číst.

Když jsem dočetla, tak už četl někdo jiný a já jsem naštvaně koukala.

"Dělá si ze mě srandu? Trouba. My dvě jsme jediné, kdo ho poslouchá a on si ne mě jako zasedne nebo co?!" Kroutila jsem hlavou a Verča povzbudivě přikyvovala.

"Podle mě si nezaslouží naši pozornost, když se chová takhle hnusně." Kývla jsem a pak jsme se začli smát.

Bohužel pro něj nám to vydrželo až do konce jeho hodiny.

A dokonce jsme se smáli i přes jeho druhou hodinu.

Moc hezky nekoukal, ale co.

Jaký to chtěl, takový má.

Nebudu na něj hodná, když on je na mě hnusnej.

Já se snažila.

Je to nafoukanec.

Namyšlený nafoukanec.

Nechápu jak s ním jeho manželka může být.

Asi to bude také nějaká dilina.

Právě teď se o něj přestávám absolutně zajímat.

Ať je tedy hodný na lidi, kteří dělají bordel a hnusný na ty, kteří poslouchají.

Konec.