Křída, prach a led - Genshin Impact

Prolog

Patnáct let před aktuálním dějem:

Bylo něco kolem jedenácti večer, a v Mondstadtu kromě občasného hulákání opilců vládl klid.

Za dnešní den měli rytíři plné ruce práce s čištěním neobvyklých čísel monster, která se k městu přiblížila příliš. Oddíly jich odhadly téměř třikrát více než obyčejně, a spousta z nich se blížila k Mondu z jihu: od Dadaupa Gorge a z Dragonspinu. Skoro jako by je něco z těchto končin pohánělo pryč. Dokonce i vlci ve Wolvendomu vypadali podle členů Adventurer's guild neklidně.

Velký mistr Varka měl naštěstí pro tyto situace správně chladnou hlavu, a tak při odhánění nebezpečí nepřišel ke zranění ani jediný občan.

***

,,Nemám z tohohle dobrý pocit." Pronesl ten den před tím, než dopsal poslední dokument v rutině.

Tento den byl celkově dosti...podivný. Bylo zataženo, ale nepršelo. Ze Severo-západní Snehznayi foukal vítr, ale sníh z těchto dalekých končin nepřivál. Celé dopoledne i odpoledne bylo téměř šero, jak se Sluneční světlo stěží dostalo skrz tlustou hradbu šedých mraků.

Tyhle myšlenky jezdily hlavou nezkrotitelného mladého chlapce, nesoucího příjmení Alberich. Už měl v ten čas spát, ale ta dusivá atmosféra...ten pocit, jako by se něco strašného mělo stát....

V ten moment uslyšel zvenku spousty výkřiků zděšených lidí a zvuk exploze, následně řítící se zdivo.

Rychlostí blesku ze sebe odhodil peřinu a běžel k oknu. Polovina katedrály na okraji Mondu hořela a rozpadávala se, kusy kamení větší než on sám padající na zem. Až teď si všiml, že v pokoji s ním není Diluc. Kam zase zmizel?

Modrovlasý chlapec proběhl chodbou, nebral ohledy na nic a vrazil do Crepuse, svého adoptivního otce.

,,Co se venku děje?" Tázal se ho Ragnvindr.

,,J-já nevím. Něco bouchlo u katedrály."

,,Kde je Diluc?"

,,N-nevím. Zmizel."

,,Pojď. Rychle." Crepus ho čapnul za ruku, pak za běhu si mladíka hodil přes rameno. Zrychlil, a oba se dostali ven.

V městě vládl absolutní chaos.

Rytíři se snažili trochu uklidnit panické občany, a pomoct jim utéct přes most, co nejdál od požáru.

Pak v očích všech zavládla čistá hrůza.

Ozval se další výbuch, následovaný hlasitým, nelidským skřekem. Znělo to jako obří zvíře, které někdo právě vyrušil ze spánku. Nad sochou Barbatose se z popela katedrály vynořil neurčitý stín.

,,Utíkejte! HNED!" zařval Crepus s Kaeyou stále přes rameno. Sám se rozběhl dál, směrem k hlavní bráně a ostatní ho následovali, konečně schopni se pohnout. Crepus v davu lidí zahlédl blond culík. Rychle se prodral dopředu k siluetě a popleskal ji přes rameno.

,,Jean! Co dělá Varka? Co se stalo?"

Mladší dívka měla málem slzy na krajíčku, a v náručí pevně držela plačící uzlík látky.

Otec si uzlíku všiml, nechal z jejího ramene spadnout svou ruku a zašeptal: ,,Běž."

Kývla, a ztratila se mu v davu.

Většina lidí už běžela po mostě, ale zezadu byly také občas slyšet bolestné výkřiky.

Crepus doběhl za ostatními, postavil chlapce na zem a položil mu své velké ruce na ramena. Ozval se další výbuch a praskání dřeva.