-1-

713 38 4
                                    


-GEORGE-
Únava. Je jediné co teďka cítím nejvíc. Stojím, a koukám se na svůj nový domov. Mamka se sestrou, ještě vytahují poslední krabice z auta.

Povzdechl jsem si a prohrábl jsem si vlasy.

Táta zemřel a mamka druhý den oznámila že chce nový začátek. Což se mi moc nelíbilo, a taky že nelíbí. Ale třeba to tady bude lepší, dám Americe šanci.

„George!" trošku jsem nadskočil, protože jsem nevěděl že z mých hlubokých myšlenek mě někdo vyruší.

Otočil jsem se na svojí mamku, která stála asi dva metry ode mě, a držela zrovna mojí krabici. Převzal jsem si jí a omluvně se na ní pousmál.

Přistoupila ke mně blíž a dala mi ruku na rameno. Otevřela pusu že chce něco říct, ale nic neřekla protože nás přerušila moje sestra Clare.

„Mami, mužů už jít dovnitř a zabrat si ten lepší pokoj než George?" zasmála se a ukázala na mě. Je jí deset let, takže to s ní musím přežívat. Usmál jsem se na ní.

„Jasně můžeš, jen ti pomůžu vynést krabice do pokoje," ještě se otočila na mě „a ty už můžeš taky, krabice sou u schodů takže si je pak vyneseš sám. Já jdu pomoct Clare" usmála se, a já jen na to kývl.

Vešla do domu a já za ní. Mamka vzala krabice od Clare a já šel na dvakrát abych si mohl vzít svoje.

Dal jsem poslední krabici na svojí postel, a sedl si na ní.
Koukl jsem se po mojem pokoji.

Nebyl velký ani malý byl tak akorát. A taky tu byly nějaké poličky, takže dost místa pro moje knížky.

Slyšel jsem různé zvuky z venku. Kousek máme park a taky basketbalové hřiště. Zvedl jsem se z postele a šel k oknu, odtáhl jsem závěsy a koukl se ven.

Mohl jsem vidět jak si děti hrají venku v parku, a někoho taky na procházce nebo že venčí své psy. Pousmál jsem se a koukl jsem se na basketbalové hřiště, kde jsem mohl vidět partu kluků kteří se smějí a něco si říkají. Nemohl jsem to slyšet to je jasné.

Dva seděli na lavičce. Jeden s čepicí na hlavě, něco ťukal do telefonu a smál se u toho a ukazoval to tomu druhému který to ignoroval, a vždy přikývl. Ten druhý si četl knihu, měl delší vlasy a nalakované nehty.

Pak tam byli další dva, kteří se snažili hrát basketbal.

Jeden měl na sobě kšiltovku a kraťasy, zrovna držel v ruce basketbalový míč. Pak tam byl docela vysoký kluk, asi nejvyšší ze všech. Měl špinavě blond vlasy a na konci trošku kudrnaté. Do obličeje jsem mu nemohl vidět protože byl otočený ke mně zády.

Závěsy jsem dal zpátky tak jak byly. Sedl jsem si tentokrát ke stolu. Někdo mi vtrhl do pokoje, lekl jsem se a rychle se koukl ke dveřím, kde se hihňala Clare. Protočil jsem nad tím oči a zvedl se ze židle.

„Co je?" založil jsem si ruce na hruď a koukal se na ní. Po chvilce se uklidnila a koukla se na mě. „Mamka tě volá, máš jít za ní" jak rychle řekla tak taky vyběhla z mého pokoje.

Šel jsem dolů po schodech, došel jsem až do kuchyně kde něco mamka vybalovala z krabic.

„Co potřebuješ?" zamumlal jsem a opřel se o kuchyňskou linku. Mamka se na mě koukla s úsměvem. Otočila se a vzala do ruky nějaký papír který mi dala. Já se na něho začal pečlivě koukat.

„Je to souhlas, že v pondělí nastupuješ do nové školy. Je čtvrtek takže máš ještě čas" dala mi ruku na rameno a znovu se koukla na papír který jsem držel v ruce.

Přikývl jsem a papír jí vrátil.
„Jo jinak," udělala pár kroků k jedné židli kde měla položenou svojí kabelku, vytáhla z kabelky peněženku a podala mi peníze.

„Zašel by si prosím do obchodu? Tady máš ještě lísteček co chci koupit" podala mi peníze a taky lísteček s věcma co mám koupit.

S menším úsměvem jsem přikývl a vzal si od ní peníze a taky lísteček.

Vyšel jsem z domu a šel do obchodu. Šel jsem kolem basketbalového hřiště a koukl jsem se jestli tam jsou pořad ti kluci. Už tam nebyli.

S menším povzdechem jsem pokrčil rameny, a koukl se na svojí cestu kterou jsem šel.

Došel jsem do obchodu a šel k nápojům, jako první samozřejmě. Chtěl jsem si vzít energy drink, ale někdo byl rychlejší já. Koukl jsem se na bok. Byl tam ten kluk z toho basketbalového hřiště který si četl tu knížku. Koukl se na mě, a usmál se.

„Promiň," zahihňal se a podal mi energy drink, a on si vzal další. „nevšiml jsem si tě" omluvně se na mě usmál a koukl se za sebe.

„To je v pohodě" odpověděl jsem mu a nervózně jsem zaklepal do plechovky kterou jsem držel v ruce.

„Oh, si z UK?" zasmál se, a podal mi ruku. „Jsem Karl!"

Ruku jsem mu s úsměvem stiskl. „Jsem George"

Ještě jednou se na mě usmál než se znovu otočil a pak se na mě koukl. „Nice to meet you George! Ale už musím jít. Bye!" zamával mi a pak odešel.

Třeba tu byl aji s tima dalšíma klukama.

————————
Words: 901
Yes, další kniha je zde. Tahle kapitola je takový začátek ale nebojte příště to bude lepší! Doufám-
Kdyžtak si přečtěte popis knihy aby jste zjistili o čem kniha je :)
Jména zase neskloňuju :)
I hope you will like it!! Bye!!

Terezka~ <3

You changed me /dnf/ ✓Where stories live. Discover now