Láska ve Stroboskopech (SasuSaku) ✔

Kapitola 9. - Popírání

,,Sakra, to je dobrý" zasténala Sakura, když si strčila do pusy vidličku plnou špaget. ,,Kdo by to byl tušil, že budu tak úžasná kuchařka?"

Sasuke se málem udusil jídlem. ,,Ty?" zasyčel hlasitě. ,,Skoro všechnu práci jsem udělal já, ty jsi tam jen stála a půlhodiny klokotila na telefonu."

Tiše se zasmála, než se napila vody. ,,Byla jsem tam kvůli emocionální podpoře, beze mě by tohle jídlo neskončilo ani z poloviny tak dobře."

,,Měla by ses fakt naučit vařit, je to nezbytná dovednost, jíst jen to co je, není zdravé."

,,Už jsem ti říkala, že na to nemám čas," zvedla obočí. ,,Proč se tak najednou staráš?"

,,Já se nestarám," odkašlal si Sasuke. ,,Jen jsem-" byl přerušen pobaveným vzdechem. ,,Prostě jsi řekl, že ti na mě záleží, ano, vím, nemusíš mi to připomínat."

,,Tohle je naposled, co s něčím takovým souhlasím." Sasuke vytáhl telefon a ona si nemohla pomoct a nahlédla přes jeho ruku a podívala se na jeho tapetu, zdálo se, že to byl Sasuke, když byl mladší vedle staršího teenagera - možná bratra nebo jiného příbuzného, byli si dost podobní.

,,Kdo je to?" zeptala se Sakura a Sasuke zůstal zticha, místo toho se zaměstnával různými jinými aplikacemi.

,,Bratr?" zeptala se a stále bez odpovědi.

Sakura se krapet zamračila.

,,Starší bratr," řekl a její tvář se trochu rozzářila. ,,Aha, ty máš bratra?" usmála se. ,,To jsem nevěděla, ani jsem o tom nijak nepřemýšlela, působíš jako takový ten rozmazlený jedináček, víš?" naklonila hlavu ke straně. ,,Je to taky takový debil jako ty, nebo je-"

,,Je mrtvý."

Sakura nikdy v životě neztichla tak rychle. Samozřejmě, že ji to prohlášení překvapilo, ale co ji šokovalo víc, byl Sasukeho nedostatek empatie - řekl to tak bez emocí, bez známek lítosti, dokonce se ani neobtěžoval na ní podívat.

Jediné, co mohla dělat, bylo nervózně se kousat do rtu, dokud nakonec nesebrala odvahu a nepromluvila: ,,já-"

,,Jestli chceš říct něco jako "Omlouvám se", můžeš si to nechat."

Svraštila obočí. Když jí nedovolil vyjádřit její soustrast, tak co měla sakra říct? Sakura byla z téhle situace znechucená, nepomohlo jí ani to, že Sasuke svou lhostejnou povahou zvýšil napětí v místnosti.

,,Nevím, co říct Sasuke," řekla upřímně s očima na svém talíři. ,,Nejsi smutný?"

,,Je to smrt, ne nejsem. "

,,Jo, jen vypadáš tak..."

,,Nonšalantně?" zavrčel a konečně zvedl hlavu, aby se jí podíval do očí. Sakura pomalu přikývla. ,,Byli jste si blízcí?"

,,Myslím, že jsme byli," obrátil svou pozornost zpět k displeji a ona si nemohla pomoct, ale cítila s ním, očividně ho to bolelo, ale nechtěl to dávat moc najevo. Bylo to frustrující, skrývat tolik bolesti tak dlouho, muselo to být pro barmana tak těžké. Ale Sakuře do toho opravdu nic nebylo.

,,Máš právo být smutný, Sasuke," zvedla ruku, aby ho utěšila, ale brzy si uvědomila, že by mu to mohlo být nepříjemné, a tak se spokojila jen lehkým úsměvem, který hned na to opadl, když uslyšela jeho sarkastický tón. ,,Chtěla bys, abych oplakával svého bratra, který je už víc než deset let mrtvý, nebo abych si žil svůj život?"

Sakura ztichla.

,,Koupelna."

,,Koupelna?"

,,Můžu si odskočit?"