Ametystové oči ( Twilight sága )

Před třemi roky část 4.

" Ty jsi s nimi žil ? "

" Ano, nějaký čas, ale řekněme, že jsem nezapadal do jejich životního stylu. Být upírem pro mě bylo prokletím, nikdy jsem nechtěl ubližovat lidem a rozhodl jsem se tedy pro jiný život, proto jsem je opustil. " ( Carlisl )

" Oni tě také proměnili ? "

" Ne, u mě je to trochu složitější. Byl jsem proměněn v roce 1663. No, řekněme, že to byla jiná doba než teď. Můj otec byl lovec upírů a několikrát mě bral s sebou, ale jednou se stal zvrat a já sám se stal kořistí a ten upír mě pokousal. " ( Carlisl )

" Počkej, ty ses proměnil jenom když tě pokousal ? "

" Nemusíš se bát, k proměně je potřeba jed, neproměníš se " ( Carlisl )

A zaklapnul knížku, kterou držel v ruce a vrátil jí do knihovny.

" A co tvůj otec ? "

" Myslel si, že mě ten upír zabil. " ( Carlisl )

" Jídlo je hotové " ( Esmé )

A Carlisl se se mnou vydal do kuchyně.

" Schoval jsem se do sklepa, kde jsme skladovali brambory. Trvalo to tři dny, než jsem dokončil přeměnu. A když jsem zjistil co jsem zač, že budu ubližovat lidem, nemohl jsem s tím žít a zkoušel jsem si vzít život, ale nepomohlo to. Svou žízeň jsem držel na uzdě a držel se v lese daleko od lidských obydlí, když jednou má žízeň překonala i mě a já zaútočil na jelena. "

Došli jsme do kuchyně.

" v tu chvíli jsem zjistil, že se nemusím živit lidskou krví " ( Carlisl )

A odsunul mi židli od stolu a já se posadila.

Esmé přede mě položila jídlo a došla ke Carlislovi, který ji něžně líbnul na čelo.

" Jste na mě tak moc milý a hodně mi důvěřujete, ale proč ? "

" Když vložíme svou důvěru v tebe, ty pak můžeš důvěřovat nám. Děláme to vše pro tvé dobro. " ( Esmé )

" Jak jste se vy dva vlastně potkali ? "

" Potkala jsem ho v nemocnici kolem roku 1911, když mi bylo 16, spadla jsem ze stromu a zlomila si nohu. Carlisla jsem potkala v nemocnici a hned jsem se do něj zamilovala, ale jemu už bylo 23 let a mý rodiče už měli dohodnutý sňatek. "

a nalila mi vodu do sklenice a položila ji na stůl přede mě.

" No a potom mě zase ošetřoval v roce 1921, když už mi bylo 26 let a Carlislovi bylo pořád 23. " ( Esmé )

" Páni, to muselo být tak romantické. Teda ta nemocnice to ne, ale to že vás osud zase svedl dohromady, byli jste si prostě..."

" Souzeni " ( Carlisl )

A usmál se a Esmé mu dala pusu.

Prohlédnula jsem si jídlo, vypadalo to o moc lépe než co vařila mamka doma.

" Co je to ? "

" Empanada, pšeničná kapsa plněná masem a k tomu nějaká zelenina. " ( Esmé )

"Se ve delicioso." 

( Vypadá to lahodně )

" Muchas gracias. Estás aprendiendo español?" ( Esmé )

( Děkuju moc, ty se učíš španělsky ? )

"un poquito."

( trochu )

"Me encantaría enseñarte algo de español. " ( Esmé )

( Ráda bych tě naučila něco španělsky )

" Jo a tady je přesně ta hranice, kde už dál nerozumím. "

A všichni jsme se zasmáli.

" když budeš chtít, ráda tě naučím španělsky " ( Esmé )

" To budu ráda " 

A pustila jsem se do jídla, bylo to výborné.

___----__---___----__---___--___---__----__---___---__---___---__---___---__---__---__---__---__-----

Už se začalo stmívat a já byla po celém dni strašně unavená.

" Asi půjdu spát "

" Vždyť se teprve smráká " ( Emmett )

" Nech ji když je unavená " ( Rose )

" Hezky se vyspi " ( Alice )

A objala mě.

" Dobrou Terro " ( edward )

" Kdyby jsi cokoliv potřebovala, jsme tady " ( Esmé )

" nebo můžeš jenom zavolat " ( Carlisl )

" vy nejdete spát ? "

Emmett se zasmál.

" My nespíme " ( Alice )

" Jako nikdy ? "

" Ne nikdy " ( Emmett )

" tak teda dobrou všichni "

A odešla jsem do místnosti pro hosty a převléknula jsem se do pyžama, které mi Esmé přichystala.

Lehnula jsem si na postel a zírala jsem do stropu.

Kdo by někdy čekal, že chvilku je váš život obyčejný a během sekundy jste v rodině upírů.

Zavřela jsem oči a usnula.