Isabella 1

8.

,,ahoj Diablo, co říkáš na vyjížďku?"

souhlasné zařehtání

,,dobře, tady máš" podala jsem mu mrkev

———

Vyjeli jsme do přírody a já se cítila tak volná.

,,Diablo, klus" hřebeček poslušně poslechl.

Na rozcestí jsme zabočili doprava na louku, které říkám mýtina, není to doslova, protože tady není nic vymýceného, ale aby jsme ji se Sop rozeznaly.

Doklusali jsme doprostřed louky a já dala koni povel ke kroku, v něm jsme přešli na konec louky a teď to přišlo....

(Táta by mě zabil)

,,Diablo cval" řekla jsem a pobídla koně holeněmi, Diablo zaržál, zastříhal ušima, postavil se na zadní a vyrazil vpřed.

,,ano" zašeptala jsem pro sebe ,,miluju tě Diablo" řekla jsem mu a pohladila ho

———

,,byli jste dobří" řekl někdo za námi a já se lekla stejně jako Diablo, který se splašil a začal dělat bordel.

,,v pořádku Storme, kliiid" ,co to je za debila?' Řekla jsem si v hlavě.

,,promiň Isabell, jsem blbej"

,,to teda Chrisi. Co tu vyvádíš?"

,,ále.."

,,ty jsi nás pronásledoval!"

,,promiň"

,,ale proč?"

,,neměl jsem co dělat, tak jsem chtěl jít do stáje a viděl jsem tě, tak.."

,,jsi se rozhodl mě pronásledovat" doplnila jsem ho.

,,promiň, vážně se moc omlouvá-"

,,v pořádku, tak co? Jdeme dál?"

,,klidně Bell"

Šli jsme krokem po lesních cestách, občas nás s Diablem nemohl Chris dohnat, ale vždy jsme zpomalili, aby si toho nevšiml.