Jezdectví Stories

,,Ale počkej,vždyť jdeš dneska večer ven s Ethanem,nebo jsi snad zapomněla?" řekla jsem udiveně.Samm vzala do rukou svůj mobil a obrátila oči v sloup. ,,Samozřejmně že jsem nezapomněla,zrovna mu píšu,ať nezapomene na nějakýho hodnýho kámoše,který by se tě večer ujal." uchichtla se.Já se však zamračila. ,,Počkej,počkej!Ty mi chceš někoho dohodit?Jsem čistě po rozchodu,tohle mi nemůžeš udělat!" naštvala jsem se,ale uvnitř jsem se strašně těšila.Před týdnem jsem dostala kopačky,takže tu díru v mým srdci konečně někdo zas zaplní,ale nechtěla jsem to říkat nahlas.Ale vzájemnému úsměvu jsem se neubránila. ,,No tak když nechceš.." ušklíbla se Samm,a dál cosi dělala se svým mobilem. ,,Ne,chci!" vylítlo ze mě.Samm se se škodolibým úsměvem na mě podívala. ,,Tedaa..Pořád lepší než dne poslouchat mámin proslov o mé budoucnosti." přidala jsem k tomu.Přece jen jsem Samm znala,dělá ze všeho vědu. ,,Ale počkej,já nikdy na dvojrande nebyla..Jak to chodí? lekla jsem se. ,,No..vlastně úplně normálně,jako na normálním rande,jen je nás tam víc." řekla nepřítomně. ,,To vím taky.." odsekla jsem. Dojeli jsme na místo.Při vystupování mě zas popadl tlak u srdce,ale byla jsem v přesvědčení,že by to nemělo nic být.S bolestí jsme došli až k Samm domů.Odemkla bránu,a vkročili jsme k nim na zahradu.Ihned nás běžel přviítat její pes,Ben.Rotomilé štěně kanadského retrívra se samou radostí,že jeho panička dorazila domů,skákalo radostí.Samm ho vzala do náruče,a vešli jsme dovnitř domu.Ve velkých a rozlehlých mistnostích se odrážely naše hlasy.Křeče na hrudníku jsem ignorovala a následovala Samm do obýváku. ,,Pustíme si zatím film,ne?" řekla nadšeně.já s úsměvem souhlasila. ,,Jdeme na to!"

Leo je 16-letá dívka, která se od mala věnuje koním a okolí nich. Bohužel si nikdy nemohli dovolit koně. Nyní se to změnilo tím, když do stáje přichází frízký hřebec s možnou sportovní kariérou. Bohužel nedovolí nikomu z řad ostatních jezdců se posadit do jeho hřebetu. Hřebci hrozí kastrace, ale čirou náhodou se objeví Leo ve stájích s hřebcem se stanou skvělou dvojkou, stále však nemají vyhráno, protože temnota se teprve blíží... Příběh je vhodný pro všechny nadšené koňáky a milovníky koní.

Ve třídě zavládlo ticho.Náš třidní učitel,pan Walker,se na mé spolužáky vážně podíval.Při jeho pohledu všichni zatajili dech.Starý,a přísný muž se procházel kolem našich lavic,zatímco nám rozdával naše pololetní vysvědčení.Při zastavení u mé lavice si odkašlal. ,,Amber,mohla jsi se snažit víc." řekl a odložil na mou lavici papír s mými známkami.Udiveně jsem se podívala na mé výsledky z matematiky. ,,Čtyřka?" vyjekla jsem.Podložila jsem si hlavu pravou rukou,a přemýšlela jsem o tom,jak bude reagovat mamka.Najednou jsem cítila tlak za krkem.Má kamarádka Samm mi dala ruku kolem ramen a podívala se mi do očí. ,,To bude dobrý." nadějně se usmála,ale já jsem jí svůj úsměv neobětovala.V tom zazvonilo.Se zazvoněním se všichni zvedli,a začali si balit věci.Já jsem zvonek však ignorovala.Nemohla jsem myslet na nic jinýho,než na to,co řekne mamka.Už jen kvůli tomu,že se s tátou před měsícem rozvedli,jsem jí nechtěla přidělávat další starosti.Ale vypadá to,že čas se vrátit nedá.Zvedla jsem se,a společně se Samm jsem se loudala ke dveřím. ,,Půjdem ke mně,nechceš?" usmála se.To jsem jí ale nemohla zapřít.Vždy,když jsem měla hodně špatnou náladu,ona mi vždy pomohla.Už jen kvůli jejímu optimismu jsem se nemohla mračit.Upřímně,bylo mi hned líp.Namířili jsme do šatny.Rychle jsme popadli naše tašky s bundama a utíkali ven z toho příšerného zařízení,kterému se říká škola.Pospíchali jsme na zastávku,na které právě stál autobus jedoucí k Samm domů.Když jsme doběhli ke dvěřím autobusu,nemohla jsem popadnout dech.Tlačilo mě na hrudníku,což se mi obvykle nestává.Bolest u srdce jsem naštěstí překonala,nastoupila do autobusu a dělala,jako by mi nic nebylo.Sedli jsme si na sedadla do zadní části autobusu. ,,Ani se mi nechce domů." přerušila jsem ticho. ,,Neboj,máš ještě mě.Jestli chceš,můžeš u nás dneska spát."

Třináctiletá Amber Marshallová začala trpět vážnou srdeční chorobou,která se nazývá Infarkt myokardu.Tato nemoc je dědičná,a tak Amber zjistí,že tu nemoc zdědila po svém dědovi.Její děda vlastní jezdeckou stáj nedaleko města kde Amber bydlí,v Hannoveru.I když už od mala měla s ním velmi blízký vztah,toto o svém dědovi nevěděla.Jednoho dne jí nabídne krátkou vyjížďku na jednom ze svých koní.Hned jak Amber spatří to nádherné zvíře,koně,se do nich zamiluje.Díky nabídce jejího dědy,kterou je pravidelný jezdecký výcvik,se po dvou rocích ježdění stane parkurovou šampionkou.Jelikož v ní její děda vidí veliký talent,neváhá při šanci ji přihlásit do Elitních parkurových závodů,na kterých se vše zvrtne.Ve chvíli,kdy má se svým koněm Siamem přeskočit poslední překážku na dráze,náhle dostane infarkt.Díky rychlé pomoci se Amber včas dostane do nemocnice.Po rychlém zotavení se Amber bojí zpět do sedla.Bojí se koní.I když miluje koně,a chce jezdit víc než cokoliv jiného,toto jí v pokoření strachu nepomáhá.Dokáže se vrátit zpět do sedla?

Devatenáctiletá Sofie a stejně stará Viktorie závodí v parkuru na vysoké úrovni. Obě přitom studují i vysokou školu. Obě složí poslední zkoušky a začíná jim sezóna závodů. První závody se konají v Česku. Jsou třídenní. Pro Sofii to jsou ale poslední závody pro následující měsíce. Co se stane? Bude vše, tak jako dřív?

Allison Whittmore miluje koně, když se dostala na Akademii byla nadšená. Co když ji, ale její nový přátelé postavý před těžkou volbu? Dokáže pomoct těm co její pomoc potřebují?