The sign of Rose || Sherlock I.

Happy or sad?

Z pohledu Salome

Běžela jsem, jak rychle jsem uměla, odrazila se a skočila. Za mnou se neozval žádný zvuk, s úlevou jsem si oddychla a rozječela se radostí. Právě jsem se dostala na celorepublikové mistrovství v atletice, já teda mám pouze skok do výšky. Slezla jsem ze žíněnky a nemohla uvěřit tomu, co jsem právě dokázala. Lidé na tribunách tleskali a já jim mávala. Zahládla jsem na sedadle Johna, ale Sherlock někam zmizel. Když jsem si převzala medaili a odešla ke kontrole k mojí doktorce, ke které jsem musela vždy po závodu, kvůli té cukrovce. Medaili jsem si odložila do skříňky, hodila ručník na lavičku a odešla.

Z pohledu Sherlocka

Přeskočil jsem auto a porazil vykradače klenotnictví. Za mnou se ozvalo houkání policejní houkačky. Odendal jsem nohu z pachatele a odstrčil ho do auta.

"Tady ho máte, experti ve svém vlastním oboru." prohodil jsem a rozběhl se směrem na Baker Street. Došel jsem až do obýváku a kecnul sebou na křeslo. John přišel za chvíli.

"Tak co? Kde máš Salome?" optal jsem se, zavřel oči a sepjal ruce pod bradou.

"Jo, postoupila. A přijde za chvíli, zdržela se." sdělil mi Johna a sednul si k notebooku. Za chvíli jsem uslyšel bouchnutí vchodových dveří a chrastění klíčů. Salome pomalu šla nahoru a zašla rovnou do svého pokoje. Už před tím, měla zarudlé oči. Už jsem vstával, ale John mě zastavil a šel tam sám. Slyšel jsem ho, jak tam Salome utěšuje. Pak jsem ale zaslechl víc.

"Ale chápej, já mu to říct nemůžu." řekla Salome skrz slzy.

"Pojď ke mně." utěšoval jí John, "Ale víš, že budeš muset."

"Ale já nechci. Původně jsem chtěla něco udělat, když jsem se to dozvěděla. Ale nemohla jsem…“ Salome neustále brečela. John po několika minutách vyšel z pokoje a sednul si ke mně.

"Co jí je?" optal jsem se a otevřel oči.

"Ale nic, ona ti to řekne." v jeho očích jsem viděl lež, ale nechtěl jsem na něj naléhat. Za chvíli přišla Salome a vzala si kapesník. Už byla na odchodu, ale já jsem jí zadržel. Vstal jsem, chytil za rameno a posadil na židli.

"Nechceš… Nechceš mi něco říct?" optal jsem se, ale ona pouze zkroutila hlavou na nesouhlas. Sklopila hlavu a dívala se na zem. Ně zazvonil mobil. Obemknul jsem ho a podíval se. Musel jsem se usmát, ve mně totiž zažehl plamínek.

"Tohle tě povzbudí." sdělil jsem Salome s úsměvem na tváři a otočil display mobilu směrem k ní.

Tak další kapitolka je tady. Doufám, že se vám líbila a omlouvám se, že je tak krátká. Tak co? Copak se bude za případ? A co je Salome, že to řekla pouze Johnovi? Budu ráda za komenty a votes.