Vlčí Pouto: Hvězdy na nebi [PRO ZATÍM POZASTAVENO]

kapitola patnáctá

Light se pomalu vracela do tábora. Už se začínalo smrákat, a proto zrychlila. Obloha se začínala zbarvovat to zlatova. Byl to krásný pohled, ale škoda že realita není tak krásná. Za normálních okolností by Light užasla nad krásou oné oblohy, ale dnes ne.
Znaveně se potácela do tábora, když najednou uslyšela ránu. Zpozorněla a nastražila uši. Chvíli jen tak stála, když za ní zašustilo v křoví. Rychlostí světla se otočila a zírala co se bude dít. Za chvíli uslyšela známý hlas jak volá: ,,Dělej! Běž!"
Ztuhla. Nemohla přijít na to, čí hlas poznala, do té doby než do ní on sám vrazil když vyletěl že křoví.
  ,,Light!" zachraptěl. Byl to Sharp. Light se naježila srst.
  ,,Co se děje?" zeptala se s pohledem upřeným na křoví. Zrovna v tu chvíli z něj vyběhla Attila. Beta samice smykem zabrzdila před Light, ale pořád se dívala za sebe, zda ji něco nepronásleduje.
  ,,Vysvětlí mi tu někdo, co se děje?" zavrčela netrpělivě Light. Odpověď ale přišla sama. Zezadu na ni skočilo malé uštěkané stvoření. Light ho jedním silnějším otřepáním shodila a pohlédla na místo, odkud se ten malý ďáblík vynořil. Slyšela jak se k nim blíží víc takových stvoření, ale hned za jejich pachem cítila pach, který jí strachem zastřel na chvíli myšlení. Lidé.
  ,,Musíme odsud vypadnout!" zavyla Attila a užuž se chtěla rozběhnout k táboru, ale Beta samec ji zastavil.
  ,,Ne. Tam nemůžeme. Akorát bychom lidi přivedli do tábora a k nemocným." Když se zmiňoval o nemocných, zajel rychle pohledem k Light. Ta už se ale rozběhla, a ostatním dvoum vlkům nezbývalo než ji následovat. Rychle kličkovala mezi keři, když mířila k mýtině, kde měl Plamen jmenování. Kousek před ní jí spadli pavučiny a bylinky co nasbírala, ale nechala to být a běžela dál. Když už tam dorazili, Light si uvědomila že to byla chyba. Zavedla vlky přímo do pasti! Smykem se zastavila a zavětřila v naději, že je lidé ztratili. To by je ale nesměli pronásledovat jejich uštěkané bestie.
  ,,Pardon," zavrčela potichu omluvu. Instinkt jí radil běžet dál, bez ohledu na to, jestli by to někam vedlo či ne, ale rozum jí říkal že má zůstat. Koutkem oka viděla jak Beta samec i samice začínají trochu zmatkovat, protože jim došlo že jsou v pasti. To už se na mýtině objevili i štěkající bestie. Jedna z nich se rozběhla přímo na Light. Ta rychle a docela dost i zmateně otevřela tlamu a když menší stvoření bylo už jen kousek jejím čelistem, chňapla a odhodila ho pryč. Další bestie už k ní nemířili, jen se rozmístili okolo vlků a vrčeli na ně. Za chvíli se objevili i lidé. Light se rozkročila a začala výhrůžně vrčet. Sharp i Attila se k ní přidali. Lidé si je chvíli jen tak prohlíželi až to začalo vypadat, že se snad nic nestane. Light využila chvíle a začala si lidi prohlížet a hledat možné slabiny. A potom ji do hlavy udeřila vzpomínka. Ona tyhle lidi zná! Jsou to lidé, kteří ji zajali jako vlče a když ji pustili jako dospělou vlčici ven, dali jí kolem krku takovou divnou koženou věc. Tu jí pomohl sundat až Arctic když se přidávala ke smečce. Mohlo by být možné, že by lidé poznali i ji a vzali ji zpátky k nim? Po téhle představě přeběhl Light po zádech mráz. Nechce se tam vrátit za žádnou cenu.
Jenže jakmile jeden z čtveřice lidí natáhl ke své tváři dlouhou kovovou věc, kterou Light už z minulosti znala, pochopila, že ji nikdo z nich nepoznal.
  ,,Co se to děje?" zavyla Attila a když se jí Light podívala do očí, viděla v nich strach.
  ,,Mně se to přestává líbit," zamumlal Sharp. Light zacukala ušima a nespouštěla z človeka zrak. Dvounohý vysoký samec člověk zřejmě mířil onou věcí přímo na bílou Gammu. Užuž to vypadalo, že je konec, že člověk opravdu udělá ten hlasitý zvuk, ale jeden z ostatních lidí ho zastavil. Podstrčil samci držícímu dlouhou kovovou věc před čumák nějakou čtveratou věc a potom ukázal přímo na Light. Ta sebou cukla jakoby tou věcí opravdu vystřelili. Lidé se začali smát a něco si vrčet.
  ,,Ty je znáš?" zeptal se po chvíli Beta. Light neochotně přikývla. Betu to evidentně hodně překvapilo, ale mlčel. Zato Attila už ze strachu nejspíš šílela. Potom však Light ucítila její pach, a došlo jí že to není pach strachu, ale pach který naznačoval že Attila hodlá bránit své území. Bojem. Light se chystala užuž něco říct, ale nestihla to. Nazrzavělá Beta samice už vyběhla přímo k lidem. Ti tuhle reakci evidentně nečekali a tak jen ve strachu uskakovali před rozzuřenou vlčicí. Light si na chvíli pomyslela že to možná nebyl až tak špatný nápad, rozběhnout se proti nim a tak zaútočit, ale hned během jednoho mrknutí jí lidé dokázali, že nebyl. Jeden z nich totiž vzal velkou kovovou tyč a vystřelil na nic netušící Attilu. Ozvala se rána a Light si chvíli myslela že snad ohluchla. Jen viděla jak se Attila svalila k zemi. V uších jí pískalo a ona nevěřícně stála a zírala na Attilu. Chvíli si myslela že Beta už je opustila, ale potom si všimla že pořád ještě žije a zvedá se jí bok. Když jí po dlouhé chvíli v uších pískat přestalo, ihned zamířila k Attile, ale někdo ji chňapl za ocas a zabrzdil ji. Bylo to Sharp, který vyděšeně zíral na zraněnou Attilu. Light zprva nechápala proč ji Beta zastavil, ale potom jí to došlo. Lidé byli připraveni vystřelit i po ní. Když vtom se najednou jeden z lidí svalil na zem a na něm přistál mohutný černý vlk. Na člověka s kovovou věcí skočil bílí vlk s černým flekem na boku. A v tu chvíli si Light uvědomila, že od lidí už jim nebezpečí pro teď nehrozí, jejich štěkající bestie se pokoušeli své pány zachránit, ale vlčí smečka, která jejich pány zabila, je zastrašila. Jenže ona sama vlčí smečka znamenala ještě větší nebezpečí. Ten první vlk, ten černý, toho Light poznala takřka okamžitě. Killer. Vedle něj jeho Beta Falsita a dále hned několik členů které Light sice poznala, ale nepomatovala si jejich jména. Teď měla trošinku času na to, podívat se na to, jak je na tom Attila. Light okamžitě vystartovala a smykem se potom zastavila u Beta samice. Attila se celá chvěla a z rány na rameni jí tekly potůčky krve. Teď Light zalitovala toho, že jí vypadli ty pavučiny. Musela improvizovat. Utrhla ze země nějaké větší listy a priložila je Attile na ránu. Jenže sotva Light položila listy na ránu, někdo ji zatáhl za srst na zátylku a vtáhl ji do boje, který byl už předem prohraný. Koutkem oka zahlédla jak Sharp bojuje s Falsitem a několika dalšími vlky najednou. Killerův Beta byl velmi mrštný a úspěšně uhýbal Sharpovým výpadům. Potom se Light zalekla. Kde je Killer?!

Hehe, já vím, dlouho nevydám kapitolu a ještě to skončí takhle XF
Jo a ta část, kde přijde Killerova smečka, prosím, berte to tak, že oni ty lidi nějak zabili či vážně zranili. Nechtěla jsem tam psát něco jako zakousl se mu do krku a podobně. Děkuji :)
Každopádně, chtěla bych vám oznámit, že se POKUSÍM kapitoly vydávat alespoň jednou za týden. Nevím jak to budu stíhat, ale o víkendech by teoreticky mohli vycházet i pravidelně.
Tak jo, to je ode mne vše pro dnešek, těším se u další kapitoly!

~Aki :D