Mumie mezi tulipány (Larry, AU)

26. Ebenově černé myšlenky

„Všechno dobře dopadne, uvidíš," odtušil mladší. Tohle si myslel, že by Louis ocenil slyšet, taky že ano. Mladší skoro překvapením vyjekl, když ho policista nečekaně objal, přičemž mu tvářích opět tekly slzy, a jeho srdce něco svíralo. Měl Louise moc rád, ale odstěhoval se dřív, než starší našel odvahu mu říct, kdo je, ač to on už dávno tušil. Z toho, jak se jeho kamarád choval, jak reagoval na obyčejný dotek dlaně, měl děsivý pocit, že Louis po jeho odjezdu zažil něco, co ho přimělo dospět a obrnit se.

Když spolu předtím mluvili, starší vyprávěl jen o kamarádech, o Harrym a svých sestrách, zatímco on sám zmínil i své rodiče, Louis se zmínce svých rodičů velkým obloukem vyhnul. Jestli si přitom dobře pamatoval, měl své rodiče opravdu rád, ale nehodlal se ptát. Radši vzpomínal na Louise, jaký býval.

Veselý, divoký a věčně usměvavý kluk s těmi nejšílenějšími nápady. S očima, v nichž skoro pořad hořely plamínky, které prozrazovaly, jaký ďáblík umí být. Do všech rošťáren ho většinou zatáhl právě Louis, ale jemu to nevadilo, protože ho z nich pak zase po svém dostával. Nikdy ho v ničem nenechal, už od mala byl takový. Měl ten smysl pro zodpovědnost a spravedlnost prostě vepsaný v krvi ode dne, kdy se narodil. Nad tímhle vším René přemýšlel, když nechával svého kamaráda, aby mu slzami máčel rukáv už druhého trička toho dne.

„Nemůžu o něj přijít, nemůžu, všechno už vypadalo tak dobře, ty noční můry přestaly, všechno se zdálo jako dřív, všechno je v pořádku, řekl by si snad každý, kdo mě nezná tak dobře," posmrkl, ale ve vzduchu visely tři tečky, jenž nutily Reného mlčet, „to není pravda," nesouhlasně pokroutil hlavou spíše pro sebe, „on nenechal mé démony zmizet, jen s ním vybledly do takové míry, že se daly přirovnat k nočním můrám a zůstanou jimi, dokud bude se mnou. Bez něj, nic nemá smysl. Já jsem bez něj nic..." vyslovil své ebenově černé myšlenky, načež si rukávem pomačkané košile přetřel oči, než se odtáhl.

„Omlouvám se, promočil jsem ti další tričko."

„To neřeš. A neříkej, že jsi nic, vždy jsi byl někdo ke komu jsem tak nějak vzhlížel, byl jsi jako můj starší bratr, kterého jsem neměl."

„Tohle byl Louis, který se nebál večer zavřít oči. Neřeknu ti, co se stalo, protože by to teď ničemu nepomohlo a jen by to všechno urychlilo, ale přišel jsi o hodně, když ses odstěhoval..." trpce se uchechtl starší, čímž si od Reného vysloužil jen nechápavý pohled.

„Nechápu, ale jsem si jistý, že o Harryho nepřijdeš, všechno se vysvětlí, Lou."

„Kéž bys měl pravdu..."

* * *

Isaac vešel do kanceláře zrovna ve chvíli, kdy mu začal zvonit mobil. Zaváhal, když zjistil, že je to Louis. Nebyl si jistý, že zrovna on je člověk, s nímž by teď chtěl mluvit, ale pravděpodobně neměl moc na výběr, takže hovor přijal.

„Louisi?"

„Isaacu, volal jsi mi," řekl hlasem, který zněl vyčerpaně, Isaac se nedivil.

„Ano, já- chtěl jsem se ti omluvit ještě jednou a taky ti říct, že jsem poslal skleničku, ze které jsem včera pil Lei, aby zjistila, co v ní bylo, jsem si docela jistý, že ses z ní musel taky napít, proto si ani jeden nic nepamatujeme. Dám ti vědět, jakmile budu něco vědět."

„Hm," byla jeho jediná reakce. Isaac si nebyl jistý, co říct, nebo zda vůbec něco říkat.

„Nechtěl jsem a udělám cokoliv, abych to odčinil, opravdu," vysvětlil mu ještě mladší. Louis si na opačné straně jen povzdechl.

„Nic dělat nemůžeš. No, každopádně jen prosím ostatním vyřiď, že se omlouvám, že jsem dnes nedorazil, zítra přijdu už normálně. Doufám, že jsem nezpůsobil nějaké problémy."

„Ne, aspoň o ničem nevím a ostatním to vyřídím. Ahoj a omlouvám se, Louisi, tohle jsem opravdu nechtěl," dořekl, ale jediné, co slyšel jako odpověď byl opakující se tón. Louis to položil.

Isaac měl chuť mrštit mobilem proti stěně, ale zrovna v okamžiku, kdy na to pomyslel, mobil začal zvonit. Lea svítilo na obrazovce.

„Prosím, řekni, že máš dobré zprávy!" zasténal zoufale podepírajíc si dlaní hlavu, kterou měl chuť prorazit tu stejnou stěnu, do níž chtěl předtím hodit mobil.

„Slyšela jsem, co se stalo, no neděláš to jednoduchý nikomu, ale mám pro tebe myslím odpověď na to okno, co máš ty i Louis," zašustily papíry.

„Našla jsem všechno možné, kromě obyčejného alkoholu, kterého ale bylo fakt dost velké procento, tam byl Flunitrazepam a z té sklenice jste podle všeho pili oba. Flunitrazepam se používal pro léčbu nespavosti, je to silné sedativum, teď už se dá sehnat prakticky jen na předpis nebo nelegálně, každopádně je opravdu nepravděpodobné, že byste se spolu vyspali. Koncentrace toho svinstva byla tak vysoká, že je div, že tě Louis dostal domů, aniž byste oba někde vytuhli..." vysvětlila mu kamarádka.

„Ale to je úžasný, Leo! To by znamenalo, že jsme se spolu nevyspali a Louis Harryho nepodvedl, znamenalo by to, že jsme v tom nevinně! Kdybys byla tady, tak ti dám pusu! Děkuju, děkuju, děkuju!" položil telefon a soukajíc se do mikiny, v níž přišel, vyběhl ze dveří.

Musel to všechno napravit. Hned teď.

Tak co myslíte? Vyřeší tohle problém Louise a Harryho?